Sociálně vyloučení. Jak dostat lidi z bodu nula nebo minus deset „do normálu“

Petra Dlouhá | rubrika: Rozhovor | 1. 2. 2014 | 7 komentářů
Hasit sociální konflikty a pomáhat obcím řešit problém „sociálně vyloučených“ lidí. To má v popisu práce Agentura pro sociální začleňování. Potřebují obce její experty? Nedokážou si nejlíp poradit samy? A jaké léky ohroženým regionům pracovníci Agentury ordinují? O tom všem v druhém díle rozhovoru s Alenou Zieglerovou.
Sociálně vyloučení. Jak dostat lidi z bodu nula nebo minus deset „do normálu“

Dlouhé roky pracovala na Úřadě práce v Mostě, mimo jiné se zabývala řešením nezaměstnanosti v Chanově. Od roku 2011 pracuje ve vládní Agentuře pro sociální začleňování.

Minulý týden jsme si s Alenou Zieglerovou povídaly o situaci lidí, pro které se vžilo trochu abstraktní označení bez jednoduchého a srozumitelného synonyma: „sociálně vyloučení“.

Alena Zieglerová vyvracela řadu stereotypů a zkreslených představ, které se s nimi spojují. Než začneme problém řešit, musíme přece realisticky pojmenovat, v čem vlastně vězí:

V druhé polovičce rozhovoru bylo téma ještě složitější: Co se s tím dá dělat.

A v závěru si proklepneme poslední dva ministry a jednu ministryni práce. Alena Zieglerová jim vystavila vysvědčení, které si za rámeček nedají.


Agentura pro sociální začleňování funguje od roku 2008, je jedním z odborů Sekce pro lidská práva při Úřadu vlády ČR. Smyslem a cílem její práce je poskytovat podporu obcím v procesu sociální integrace a propojovat subjekty veřejné zprávy i neziskového sektoru na místní úrovni tak, aby spolupracovaly při sociálním začleňování.

Jak spolupráce obcí s Agenturou pro sociální začleňování vzniká? Pozve si vás obec? Nebo vás do problematických lokalit vysílá vláda?

Obce o spolupráci žádají. O tom, kde bude Agentura pracovat, rozhoduje její monitorovací výbor, složený ze zástupců ministerstev, neziskovek a Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Rozhoduje se podle toho, nakolik obec pomoc potřebuje, nakolik jsou její cíle reálné a nakolik je ochotná problémy řešit.

Není to tak, že obce často nechtějí sociálně vyloučené začlenit, ale spíš se jich zbavit? Vystěhovat je někam za město?

Spolupracujeme jen s obcemi, které spolupracovat chtějí. Základní zásady, že občan je každý a že naším cílem není ochránit občany před „někým“, tvoří výchozí bod naší práce. Řešíme sociální problém v určité obci, neřešíme žádné přesouvání někoho kamsi. Tyhle postoje vychytáváme už v žádostech o spolupráci, bývá to dost evidentní. Se snahou řešit problém silou nebo represí se v postoji zastupitelů či úředníků setkáváme. Ale že tak uvažuje místostarosta nebo vedoucí sociálky, ještě neznamená, že tak uvažuje celá obec. Naším cílem je zlepšení kvality života pro všechny obyvatele obce, nejen pro sociálně znevýhodněné. Jedině tak to může místní politická reprezentace přežít, jinak jsou zásahy v této oblasti vždycky rizikové.

Potřebují obce odborníky z Agentury? Neznají lokální aktéři – komunální politici, neziskovky, sociální pracovníci, úřady práce a další – místní situaci nejlíp? Nevědí sami nejlíp, jak své problémy řešit?

Stejně jsem to viděla, když jsem pracovala na Úřadu práce v Mostě. Říkala jsem si – přijel expert z Prahy a bude nám tady radit, když tu práci děláme už dvacet let. Umění konzultantů Agentury je právě v tom nebýt tím „expertem z Prahy“. Většina z nich ani z Prahy není, často procházejí přímo z regionu.

Co dělá lokální pracovník konkrétně?

Především propojuje všechny místní aktéry. Během prvního roku je jednoduše nechá si to vyříkat, zjistí, kde jsou bílá místa, kde chybí „provazby“. A místní si pak společně zpracovávají strategický plán – nevytváříme ho my, pouze přinášíme podněty, návrhy řešení a zkušenosti z jiných obcí. Dodáváme know-how. Kdyby obce vnímaly Agenturu jako vetřelce, který přišel s knížecími radami, je to špatně.

Propojeno!

Reportáže Petry Dlouhé ze „sociálně vyloučených oblastí“

Osm hodin, Pařížská ulice. Syrové ráno v syrovém městě. Jsem v Ústí nad Labem. Rozhodnutá vypravit se do míst, odkud už prý vlak do normálního života nejede. Chci napsat o lidech, o kterých se nemluví, a když, tak jen jak se jich zbavit. Chci vědět, co znamená: žít na okraji. V zahrádkářské kolonii nebo se štěnicemi mezi plesnivými zdmi ubytovny, které se přezdívá Prasečák.

Do terénu vyrážejí vyzbrojeni očkováním proti žloutence typu A a B. „Zaměstnancům ho platíme hned po nástupu,“ říká Radka Kunešová, koordinátorka programů Člověka v tísni v Ústí nad Labem. Proti frustraci a beznaději, která by je semlela, kdyby si svou práci pustili moc blízko k tělu, ale očkování neexistuje. Obrana je jediná: nedávat si velké cíle.

Provoz Agentury stojí nějaké peníze… Opravdu by ke stejným výsledkům nedospěli lokální aktéři sami? Vás samotnou jako tehdejší zaměstnankyni Úřadu práce v Mostě Agentura přesvědčila?

Ano, poměrně rychle, až mě to překvapilo. Provoz Agentury vyjde asi na dvacet milionů ročně, což není zase tolik vzhledem k tomu, co obcím může nabídnout. Scházet se najednou nad něčím velmi konkrétním, vytvářet a následně plnit velmi konkrétní plán s jasně vytyčenými cíli a cestami k nim, včetně toho, z čeho se to zaplatí… To je pro obce velký přínos.

Jak důležitou částí práce Agentury je, že obci pomůžete získat peníze z Evropské unie – čili napsat projekt a podat úspěšnou žádost o dotaci?

Snažíme se, už když nás obec o spolupráci žádá, „rozklíčovat“, jestli jí„nejde jen o peníze. Ale nejsme naivní, nehledáme jen puristy, kterým o peníze nejde vůbec. Navíc pokud se má něco změnit, peníze jsou mnohdy třeba. Jde o to, aby byla opatření smysluplná a rozumně provázaná. Bez peněz třeba těžko vybudujete prostupné bydlení. Na tom není nic nemorálního, je to racionální přístup k věci. Jen musí existovat systém kontroly, který zajistí, aby peníze šly, kam mají.

Který z nástrojů řešení dlouhodobé nezaměstnanosti sociálně znevýhodněných, který obcím doporučujete, je podle vás nejefektivnější?

Prostupné zaměstnávání. Je to způsob, jak dostat lidi z bodu nula nebo minus deset „do normálu“. Čili z nelegální práce, alternativního života na dávkách pod hrozbou exekucí, do standardního pracovního poměru a s ním spojené běžné kvality života. Nedá se to řešit ze dne na den. Nestačí těm lidem jednoduše nabídnout práci. Je třeba řešit všechny problémy, které souvisejí se  způsobem života v sociálním vyloučení. Do prostupného zaměstnávání patřila veřejná služba, teď se bude pilotovat aktivizační pracovní příležitost, což je veřejná služba trošku jinak – minimální příjem, ale ještě v evidenci úřadu práce, aby byl přechod postupný. Pokračovat by to mělo dotovaným zaměstnáním, ideálně sociálním podnikem. A končit na běžném trhu práce. Nemůže to být celoživotní program, nemůžeme vytvářet nějaký sekundární trh práce, kde pracují „oni“. To je možné u zdravotně postižených, kde existují zdravotní limity výkonu, ale není to ospravedlnitelné u lidí sociálně vyloučených.

Sociální podnikání

Sociální podnik – podle definice – usiluje o trojí prospěch: vedle vytváření ekonomického zisku má dosahovat také sociálních a environmentálních cílů. Například zaměstnává lidi, kteří jsou na běžném trhu práce znevýhodněni; může jít o zdravotně postižené, sociálně vyloučené nebo třeba o mladé dospělé, kteří opouštějí dětské domovy. V ideálním případě by měl být sociální podnik konkurenceschopným podnikatelským subjektem. V řadě případů však (zejména v prvních letech existence) čerpá podporu z domácích i evropských zdrojů, typicky dotace v rámci projektů Evropské unie. Kromě toho může využívat například také firemního a sponzorského dárcovství.

Kolik je u nás sociálních podniků?

Máme jich velký nedostatek. Aktuálně 142, většina z nich je ale zaměřena na zdravotně handicapované lidi.

Proč? Je atraktivnější nebo výhodnější mít sociální firmu pro handicapované?

Stát je podstatně víc podporuje. Zaměstnavatel, který přijme sociálně znevýhodněného, stabilně podporován není. První dva roky žije sociální podnik z dotací a pak – nic. Na zdravotně handicapované zaměstnance dostávají sociální podniky od státu osm tisíc měsíčně. Nic proti takovým podnikům, je fajn, že jsou. Nicméně je třeba to vyrovnat. Naším cílem je dostat integrační sociální podnik do zákona o zaměstnanosti, přesvědčit Ministerstvo práce a sociálních věcí, že to má při řešení problému sociálně znevýhodněných lidí zásadní význam. Když dáte člověku příjem a nějakou kvalitu života, může své trable řešit. Ale nesmíte ho při tom nechat napospas osudu, ale nabídnout další služby – oddlužení a podobně. Aby se mu zkrátka přechod „do normálu“ vyplatil.

Dalším nástrojem, který v řešení dlouhodobé nezaměstnanosti obcím doporučujete, jsou „sociálně odpovědné veřejné zakázky“. V Mostě jste první takovou prosadila vy…

Zamýšleli jsme se v Mostě nad tím, že i když uděláme z uchazečů lepší a ještě lepší uchazeče o práci, nestačí to. Že se potřebujeme dostat na druhou stranu trhu práce. Co pro to můžeme udělat na straně zaměstnavatelů, aby to nebyly přímo dotace na pracovní místa a aby to nic nestálo… Napadlo nás vyhradit určitá pracovní místa ve veřejných zakázkách. Protože to jsou peníze, které mají obce, kraje nebo stát k dispozici a něco za ně nakupují. A můžou tam dát takzvanou zvláštní podmínku zadavatele – zaměstnejte znevýhodněné lidi. Firma, která chce zakázku vyhrát, si to zakalkuluje do své nabídkové ceny a provede to. Pro nezaměstnané to znamená rovnou vstup na volný trh práce, takže tam mohou pokračovat například lidé ze sociálních podniků, kteří už jsou připraveni a mají zkušenosti.

Naše nezaměstanost

Interaktivní graf na Peníze.cz ukáže krásně hodnoty „nezaměstnanosti“. Ovšem dlouhodobé srovnání je poněkud obtížnější věc. Před rokem se totiž rozhodlo, že to, co jsme počítali doteď není ta pravá hodnota, která by nezaměstnanost dobře vystihovala, že budeme počítat něco maličko jiného. Asi byste se divili, kdyby nové číslo vypadalo víc pesimisticky než číslo dosavadní. Hurá, čísla jsou přes noc lepší. Více o tom v našem článku

Podíl nezaměstnaných osob (od roku 2013)

Registrovaná míra nezaměstnanosti

Rozdíl mezi Registrovanou mírou nezaměstnanosti a podílem nezaměstnaných osob

Další šikovné grafy základních makroekonomických ukazatelů – jako je například nezaměstnanost, HDP, průměrné mzdy – hledejte na Peníze.cz v sekci Makroekonomika.

Kdo vybírá nezaměstnaného, který na dotované místo nebo do sociálně odpovědné veřejné zakázky nastoupí?

Zaměstnavatel si může vybrat, koho chce. Ideální je, když se poradí s  úřadem práce nebo místními poskytovateli sociálních služeb. Mají spoustu klientů a vědí, kteří jsou připraveni do takového typu zaměstnání vstoupit. To jsme provedli při opravě paneláků v Chanově. Dali jsme zaměstnavateli vizitky na dvě neziskovky, které tam působí. A zafungovalo to.

Dobře, ale ten člověk musí být sociálně znevýhodněný… Jak se posuzuje, kdo do té kategorie spadá?

Kritérium je většinou dlouhodobá nezaměstnanost, pět měsíců a déle. Tam by teoreticky spadl leckdo. Když jde ale třeba o opravu paneláku, vybírá si firma jednoduše fachmany, kteří už v tom mají praxi – typicky z práce načerno. Na rovinu se jich ptají, co už dělali, co umí. Tohle jim umožní přejít na běžný trh práce, začít pracovat legálně. Na to tím opatřením cílíme.

A co problém udržitelnosti pracovního místa? Dva roky žije sociální podnik z dotací. Co je s lidmi, kteří v něm pracují, potom?

Většina sociálních podniků v Česku je teprve na startu. Ministerstvo práce si teď dělalo průzkum, jak jsou připraveny na budoucnost. A je to dost tristní. Zejména u podniků, které zaměstnávají sociálně znevýhodněné. Tím, že jsou to většinou bývalé neziskovky, neuměly často ty dva roky využít k tomu, aby se staly konkurenceschopnými, aspoň z třiceti padesáti procent. Trochu jim chybí „podnikatelství“. Mám obavy, že pak budou nuceni „točit lidi“, protože na další můžou dostat od úřadu práce příspěvek na vytvoření společensky účelného pracovního místa. Ale pouze na šest měsíců – což je strašně málo na to, aby ten člověk mohl získat zkušenosti, případně aby se rekvalifikoval a podařilo se ho dostat na běžný trh práce. V Rakousku je to dvanáct měsíců… Za šest měsíců to nestihnete.

Alena Zieglerová

Alena Zieglerová

Mgr. Alena Zieglerová vystudovala sociální práci a navazující obor občanský sektor na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1995 pracovala na Úřadě práce v Mostě v pozici poradkyně pro uchazeče o zaměstnání, později projektové manažerky a vedoucí odboru projektů EU. Od vzniku Agentury pro sociální začleňování v roce 2008 pracovala v jejím mosteckém lokálním partnerství, tehdy ještě za Úřad práce, na nastavování a realizaci prvních opatření v oblasti zaměstnanosti, mimo jiné prostupného zaměstnávání a vyhrazování pracovních míst pro nezaměstnané ve veřejných zakázkách. Od roku 2011 je vedoucí centrálního oddělení Agentury pro sociální začleňování Úřadu vlády a koordinuje práci jejích expertů při nastavování národních politik v oblasti sociálního začleňování.

Ještě větší je časová omezenost pracovního místa pro sociálně vyloučeného u veřejných zakázek.

Veřejné zakázky není možné vnímat jako službu, to je prostě normální obchod, jen navíc sociálně odpovědný. Někdo kupuje službu a přitom je fajn, když zohlední sociální kritérium. O zaměstnaného sociálně znevýhodněného se nijak dál nepečuje. Ale sociálně znevýhodněných je v té zakázce jen deset procent, tedy třeba dva nebo tři. A tři kluci se mezi třicetihlavým kolektivem brzy už nepoznají, zapadnou. Rychlá integrace je největší přínos. Je to určené pro lidi, kteří už jsou připraveni, jsou třeba aspoň částečně oddluženi a podobně. A co je s nimi potom? I kdyby to dopadlo „špatně“ a ve firmě nezůstali trvale, mají velkou praxi – jejich status před dalším zaměstnavatelem je jiný, než kdyby šli z úřadu práce.

Nevedou obecně vzato dotace k tomu, že se pokřivuje trh práce? Neubývá kvůli tomu běžných pracovních míst?

Jsou různé typy zaměstnavatelů. Třeba u stavebních firem – majitel nikdy nepropustí své zapracované prověřené lidi kvůli nějakému nezaměstnanému, na kterého dostane přechodně dotaci. To by byl sám proti sobě. Má partu svých lidí, které si drží, dokonce i když se mu to chvíli nevyplatí, než přijde zakázka. Když zakázku vyhraje, dobírá další, třeba na pomocné profese. Někoho si zapracovat, prověřit si ho a vybavit ho, to je náklad navíc.

Využilo sociálně odpovědných veřejných zakázek víc měst?

V Mostě jsme byli první. Ale nedávno se nám to podařilo přenést také do Kolína, předtím do Kadaně. A většina měst, kde pracujeme, si využívání podobných zakázek nechala odhlasovat zastupitelstvem. Evropská unie teď schválila novou směrnici o tom, jak mají vypadat veřejné zakázky. Už leta na ni čekáme. Je tam jasně napsané, že se má využívat sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek. Postupně se to dostane i do české legislativy. To mi pomáhá, když argumentuju vůči veřejné správě. A nejen z bohulibých pohnutek, i proto, že se jí to vyplatí.

Zmiňujete veřejnou správu. Tak si pojďme na závěr proklepnout poslední ministry práce a řešení nezaměstnanosti v jejich režii. Začít musím u Jaromíra Drábka a jeho veřejné služby, projektu DONEZ

Tragédie. Když byly ty návrhy na stole, upozorňovali jsme, k čemu to povede. Tehdy se argumentovalo, že se sníží objem dávek, omezí se nelegální práce, protože se zvýší pokuty… To všechno bylo předem odsouzeno k nezdaru, protože to vycházelo z úplně špatného předpokladu tehdejší vlády – že „typický nezaměstnaný“ je někdo, kdo nechce pracovat, komu se vyplatí být na dávkách a líbí se mu to. Pak se začalo ustupovat, ale už se to nedalo spravit. Ministerstvo navíc s úřady práce vůbec nekomunikovalo. Jen jim rozšiřovalo agendu. Spousta věcí se řešila ad hoc. Den, kdy přišla tisková zpráva, že vznikne Úřad práce České republiky, si pamatuju jako dneska. Žádná debata, žádné projednávání. Rozhodování ve stylu teď jsem řekl a hotovo. Děsivé.

Anketa

Pozitivně, prosím. Který z posledních ministrů práce ve vás nechal dobrý dojem?

Pak přišla Ludmila Müllerová. Přestalo se tvrdě škrtat, najednou bylo k dispozici sedm miliard na podporu vzniku nových pracovních míst…

To bylo takové uklízení, zachraňovalo se, co se ještě dalo zachránit. Neviděla bych to tak, že přišla a otočila kormidlo dějin. Bylo třeba nějak odpovědět na rozčarování nezaměstnaných, odborné veřejnosti, zkrátka všech. Spoustě lidí se zhoršila životní situace. A tak se pro několik cílových skupin „něco vymyslelo“. Navíc přebývaly peníze ze strukturálních fondů, takže bylo potřeba odpovědět na otázku Bruselu – co s tím budete dělat, jak to že peníze nečerpáte. To pak leckoho napadne, že se udělají státní programy, kde se peníze vyčerpají rychle.

Posledním v řadě byl ministr Koníček. Jeho období ve funkci vás nějak zaujalo?

Marně vzpomínám na nějaký počin, který bych mohla vyzdvihnout. (smích) Pro mě byl významným zlomem spíš nástup Marie Bílkové do vedení Úřadu práce ČR. Snaží se vrátit k tomu, co dřív fungovalo. Znovu se začíná pracovat pod jasným vedením, všichni vědí, co mají dělat a proč. To je významnější než působení pana Koníčka.

A co by podle vás měl být hlavní úkol nové ministryně práce Michaely Marksové-Tominové?

Přeštípnout „ostnatý drát“ mezi částí ministerstva věnovanou sociálním službám a částí věnovanou oblasti zaměstnanosti. Není možné to oddělovat. Není možné, aby lidé z jedné části ministerstva řekli, že ty druhé ani neznají. Kdyby tohle dokázala nová ministryně překonat, tak jí budu gratulovat. Agentura se vždycky snaží o komplexní řešení problémů, propojování aktérů, spolupráci. V regionech se nám to daří, ale na úrovni Ministerstva práce a sociálních věcí jsem to ještě nezažila. Tam vždycky jednáme s jedněmi, nebo s druhými. A pak je vzájemně seznamuji s jejich názory. 

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+9
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 7 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

2. 2. 2014 15:04, miro

Náš sociální system je postavený na hlavu,podporuje podvodníky a lumpy všeho druhu,těm co pomoc potřebují pomáhá minimálně,nejvíc dává těm co v tom umějí chodi,tpracují načerno,pobírají ivalidní důchod s bohatým příplatkem na neschopnost,pobírají příplatky na bydlení za byt který ukazují úřadům,zatímco ve druhem přepychovém bydlí.Řešením by možná bylo zajistit potřebným jakoukoliv práci(úklid města,výsadba parků a záhonů,opravy chodníků,cyklostezek a pod) a tuto práci řádně zaplatit.Kdo si vydělá načerno,ten tuto práci a peníze za ní vyhledávat nebude.Nejspíš by se tím hodně ušetřilo a hodně vybudovalo.

+24
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Sociálně vyloučení neleží na kavalci. Pracují. Jenže načerno

25. 1. 2014 | Petra Dlouhá | 24 komentářů

Sociálně vyloučení neleží na kavalci. Pracují. Jenže načerno

Řadu let pracovala jako vedoucí na Úřadu práce v Mostě. Chanov i problémy lidí „na okraji“ zná z blízka. Teď se věnuje řešení nezaměstnanosti v Agentuře pro sociální začleňování. V... celý článek

Ministryně Müllerová v boji s nezaměstnaností. Sedm statečných plánů. Za sedm miliard

28. 3. 2013 | Petra Dlouhá | 7 komentářů

Ministryně Müllerová v boji s nezaměstnaností. Sedm statečných plánů. Za sedm miliard

Česko svírá rekordní nezaměstnanost. Počet lidí bez práce v únoru atakoval šestisettisícovou hranici. A ministerstvo práce a sociálních věcí mění kurz: místo škrtů investice. Máme dost... celý článek

Terénní pracovníci v srdci chudoby: velké prohry, malá vítězství

11. 3. 2013 | Petra Dlouhá | 12 komentářů

Terénní pracovníci v srdci chudoby: velké prohry, malá vítězství

Do terénu vyrážejí vyzbrojeni očkováním proti žloutence typu A a B. „Zaměstnancům ho platíme hned po nástupu,“ říká Radka Kunešová, koordinátorka programů Člověka v tísni v Ústí nad... celý článek

Reportáž z okraje: Předlice, bída žitá až na dřeň

4. 3. 2013 | Petra Dlouhá | 22 komentářů

Reportáž z okraje: Předlice, bída žitá až na dřeň

Osm hodin, Pařížská ulice. Syrové ráno v syrovém městě. Jsem v Ústí nad Labem. Rozhodnutá vypravit se do míst, odkud už prý vlak do normálního života nejede. Chci napsat o lidech, o... celý článek

Blanické rytíře? Česko potřebuje hackery, podnikatele a nepřizpůsobivé!

19. 10. 2012 | Michal Kašpárek | 2 komentáře

Blanické rytíře? Česko potřebuje hackery, podnikatele a nepřizpůsobivé!

Možná bychom je mohli začít doceňovat dřív, než budou bezpečně pod zemí.

Partners Financial Services