Léčivé vlastnosti medu se nedají získat jinak, než kombinací fotosyntézy rostlin a následné odborné péče včel s jejich jedinečnými enzymy. Jenže: Hmotu stejné barvy, konzistence i chuti lze vyrobit i bez účasti rostlin a včel.
K přípravě falešného medu stačí nejběžnější řepný cukr, voda, nějaký katalyzátor (třeba kyselina vinná) a nádoba, ve které to všechno zahřejete. Je to snadné, levné a zjevně i hodně lákavé – protože medy, které jsou uměle vyrobené, nebo v lepším případě cukrem jen naředěné, je český trh doslova zaplaven.
„Med je z hlediska výsledků kontrol jednou z nejproblematičtějších komodit v naší kompetenci. V loňském roce nevyhovělo požadavkům právních předpisů 14 z celkových 38 vzorků odebraných k analýze, to znamená 36 procent kontrolovaných medů,“ říká Pavel Kopřiva, mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), do jejíž kompetence spadají kontroly kvality medu v maloobchodní síti.
Dlouhodobě nevyhovuje požadavkům právních předpisů minimálně 40 procent vzorků z maloobchodní sítě. Loňský rok byl sice lehce pod tímto průměrem, ale úřad se na medy zaměřoval méně než v předchozích letech. V porovnání s rokem 2018 kontroloval necelou polovinu produktů – tehdy nevyhovělo 40 z celkových 81 kontrolovaných šarží medu.
Falšování či ředění medů není jediným prohřeškem, který inspektoři kontrolují. Hledají také také medy, které se pyšní svým českým, případně evropským původem, ale přitom obsahují pylová zrna zcela odjinud. Klamání ohledně geografického původu medu loni zjistili ve třech případech.
Nejčastějším problémem byl nevyhovující botanický původ medu (třeba když „lipový med“ ve skutečnosti není lipovým), který se týkal devíti šarží. Dalšími prohřešky byly třeba přítomnost barviva nebo nadlimitní obsah hydroxymethylfurfuralu, což je indikátor zpracování medu.
Pančování i pašování
„Nešvary na tuzemském dvoumiliardovém trhu s medem jsou v zásadě dvojího druhu. Zaprvé se už zhruba 20 let med falšuje přímo tady v Česku a nikdo to účinně neřeší. A druhým problémem je pokoutný dovoz medů například z Číny, které sem proudí přes země východní Evropy, zejména Ukrajinu, kde se jim dostane falešného evropského označení,“ říká Marek Zedník, který provozuje farmu s více než tisícovkou včelstev (jméno jsme na jeho žádost změnili, jeho identitu však známe).
Praktiky některých subjektů působících v medovém byznysu označuje až za mafiánské. „Problém je v tom, že pokud SZPI objeví v maloobchodní síti nevyhovující výrobek, postih dopadne na prodejce a výrobce se fakticky nijak nedotkne,“ pokračuje Zedník.
Existuje-li podezření, že nějaká společnost med falšuje, obvykle její provozovnu navštíví kontrola ze Státní veterinární správy (SVS). „Podvodníci, kteří na falšování a ředění medu založili svůj byznys, jsou ale logicky na tyto návštěvy připraveni. V oficiální provozovně zpravidla kontroloři žádné pochybení nenajdou a odhalit neoficiální výrobní prostory se nedaří často,“ míní Zedník.
Podle mluvčího SVS Petra Vorlíčka ilegální producenti medu skutečně existují, podobně jako ilegální producenti jiných potravin. Zcela mimo dosah kontrol však nejsou. „Jakmile kontrolní orgán tyto osoby v rámci své činnosti zjistí nebo přijme podnět od jiného subjektu, jiného kontrolního orgánu, občana či organizace, provede kontrolu s případnými právními důsledky pro nelegálního producenta. SVS eviduje případy nelegálního provozování potravinářských podniků, med nevyjímaje,“ říká Vorlíček.
Například v roce 2017 takto SVS odhalila výrobnu falšovaného medu v prostorách zahradního domku zahrádkářské kolonie v Sokolnicích u Brna. Med odtud putoval do tržní sítě v Praze, Olomouckém, Jihomoravském a Zlínském kraji. Provozovatel zaplatil pokutu 150 tisíc korun, která pro něho byla už druhou za ten samý prohřešek, o pár let dříve to bylo 115 tisíc.
V roce 2018 SVS zkontrolovala 519 subjektů z řad producentů medu, pochybení zjistila u jedenácti. Z toho v jednom případě se jednalo o neregistrovaný a neschválený subjekt, což byl zatím poslední případ tohoto druhu.
Loni úřad kontroloval 491 provozoven a pochybení zjistil v osmi z nich. Během letošního roku zatím došlo k 275 kontrolám, při nichž bylo zjištěno pět pochybení, která se týkala výrobních postupů, neprokázání původu medu, nevyhovujícího složení a tak dále. Ilegální provozy odhaleny nebyly.
Řetězce si kvalitu hlídají
Není to tak dávno, kdy maloobchodní trh zaplavovaly nekvalitními produkty provozy zcela legální, patřící k těm největším v Česku. Připomeňme pět let starou kauzu společnosti Včelpo, kterou jakožto jednoho z největších producentů v zemi zastřešoval dokonce Český svaz včelařů a v jejíchž medech se opakovaně našla antibiotika. Dnes už výrobky Včelpa na pultech obchodů nenajdeme, stejně jako medy značky JSG, která zas opakovaně „vynikala“ doslazovanými medy.
„Kauzy JSG a Včelpo trh s medem poškodily. V česku klesla důvěra v kvalitní med v obchodní síti, čehož využili včelaři, kteří prodávají více medu takzvaně přes ulici. Dříve tomu tak nebylo a v tomto směru jsme v Evropě raritou. V okolních zemích je důvěra v kvalitní med v obchodech větší,“ konstatuje Milan Špaček, jednatel společnosti Medokomerc. Ta ročně zpracuje tři tisíce tun medu, z toho tisíc tun tuzemského a dva tisíce tun zahraničního.
Díky kauzám podle něj ale došlo i k určité kultivaci trhu v tom smyslu, že problémové medy se na pultech tuzemských obchodních řetězců vyskytují v mnohem menší míře.
Sama společnost Medokomerc měla za posledních pět let pouze jeden problém, a to v březnu 2018, kdy jeden z jejích lipových medů prodávaných řetězcem Tesco nebyl čistě lipový. Problém podle firmy vznikl tak, že šlo o směs lipových medů od dodavatelů z celé Evropy, přičemž jeden z nich do produktu přimíchal i med jihoamerický. Jinak s medem nic špatného nebylo.
„Z veškerých nakupovaných medů odebíráme vzorky, další odebíráme během jejich zpracování ve výrobě a poslední na konci našeho výrobního procesu. A to z každé výrobní šarže, abychom byli schopni doložit kvalitu všech nabalených medů. Všechny vzorky posíláme do německé laboratoře QSI, která nabízí nejširší paletu speciálních medových analýz a je využívána předními západními společnostmi, které jako my zpracovávají a balí med,“ popisuje zavedená opatření Špaček.
V České republice podle něj neexistuje žádná laboratoř, která by dokázala testovat všechny potřebné parametry, aby bylo možné spolehlivě předejít problémům.
Názor o částečné kultivaci trhu sdílí i včelař Zedník. „Velké kauzy trhu částečně pomohly, obecně se díky nim zlepšila kvalita medů v supermarketech. Velkým prodejcům samozřejmě vadilo, když u nich kontroly opakovaně nacházely falšované medy. A díky ostříleným právníkům, které mají, se jim dařilo následně ty pokuty na nepoctivých producentech vymáhat,“ říká. V minulosti takto postupovaly například řetězce Albert, Kaufland, Lidl, nebo Norma.
Podvodníci ale podle Zedníka jen změnili strategii a zaměřili se na malé prodejce. Dnes podle něj falšované medy koupíme v některých menších prodejnách, na benzinkách, ale i na tržištích a v obchodech se zdravou výživou, kde jsme zvyklí si připlácet za kvalitu. „Maminky pak chodí a kupují svým nemocným dětem za 150 korun výrobek z cukru, který samozřejmě nemá žádné léčivé účinky,“ konstatuje včelař.
Šedé zóny sladkého byznysu
Podle Kamila Kurtina, předsedy Asociace profesionálních včelařů, nahrává některým nekalým praktikám na trhu výjimka v zákoně o daních z příjmů. „Od daně je osvobozen příjem z chovu včel do 60 včelstev s horní hranicí 500 korun na jedno z nich. Na základě této výjimky někteří včelaři podnikají, aniž by k tomu měli oprávnění. Tváří se, že prodávají přebytky, přitom med prodávají celoročně a také celý rok dodávají do obchodů,“ říká.
Vzniká tak podle něj šedá zóna ekonomiky a pod oficiální hranici 60 včelstev se schovává množství velkých producentů, které ale nikdo nekontroluje jakožto celky. „Včelstva rozepíší na rodinné příslušníky. Výjimkou nejsou ani provozy o 200 až 500 včelstvech, která jsou takto rozepsaná na více lidí,“ konstatuje Kurtin.
V Česku je podle údajů asociace zhruba 55 tisíc včelařů. Z toho naprostá většina, 45 tisíc, má do 10 včelstev a včelaří pro radost. Dalších 3,5 až 4 tisíce subjektů generuje příjmy, ale bez živnostenského oprávnění, na základě výše zmíněné výjimky. Včelařských farem, jejichž definicí je 150 a více včelstev, je v tuzemsku oficiálně pouze 200 až 220. Podle Kurtina ale toto číslo zdaleka neodpovídá realitě.
„Když se na trhu orientujete, vnímáte, že včelař, který má oficiálně méně než 60 včelstev, má nakonec produkci srovnatelnou s velkou včelařskou farmou a že je tedy někde chyba. Nikdo ale neřeší, kde se toto zcela neadekvátní množství bere,“ konstatuje Marek Zedník.
A dodává, že především z důvodu letošního deštivého a chladného jara, které včelám nepřálo, bude na trhu obecně medu nedostatek. Poptávka přitom na podzim tradičně stoupá a pandemie tento trend ještě posiluje. „Cena medu poroste a bude také více prostoru pro nekalé praktiky podvodníků,“ dodává včelař.
Renata Lichtenegerová
Studovala VOŠP v Praze. Sedm let byla redaktorkou podnikatelského týdeníku Profit. Poté se její hlavní pracovní náplň přesunula k přebalovacímu pultu, odkud ale příležitostně psala například pro měsíčník Obchod a finance... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
19. 10. 2020 13:00, Zdenál
Med samozřejmě od známého včelaře. Používám ho místo cukru do kvasu na slivovici. Je jemnější a " nedrhne ".
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
18. 10. 2020 15:03, Pag
Podnikatelé - elita národa.
V diskuzi je celkem (9 komentářů) příspěvků.