Říká se, že když na akciových trzíchteče krev, roste zájem o alternativní investice, k nimž patří i obrazy a další umělecká díla. I trh umění však koncem roku 2008 a loni zaznamenal výkyvy. Aukce vybraných uměleckých děl pořádané v loňském roce byly ale nečekaně úspěšné. Svědčí o tom takřka 26 milionů korun, za které byl vydražen obraz Zhroucené vertikály od malíře Františka Kupky i vysoké ceny za některá další umělecká díla.
V šedesáti aukcích uměleckých předmětů a starožitnostíse loni prodalo deset a půl tisíce položek - od obrazů přes nábytek až po šperky. Obrat českých aukčních síní, nabízejících umění a starožitnosti, dosáhl 750 milionů korun, což je o 13,50 procenta víc než v roce 2008. Odečteme-li nejdražší obrazy, činil tento růst jen pět procent.
Podle Ročenky Art+ trh s uměním v roce 2009, kterou vydává server www.artplus.cz spolu s časopisem Art+Antiques, se za rekordní ceny, byť levněji než Kupkův obraz, vydražila i díla Emila Filly, Toyen, Jana Zrzavého či Jakuba Schikanedera. Mezi obrazy, jejichž hodnota při dražbě přesáhla milion korun, převládala díla Václava Špály.
Optimisticky působí také vývoj nového indexu Art+, který má hodnotit situaci na českém trhu s uměním. Index vychází z obratu, výše cenových nárůstů ale i hodnoty položek, které se nepodařilo prodat. Měří hlavně náladu na trhu a jen nepřímo vyjadřuje růst nebo pokles cen uměleckých předmětů. Jeho aktuální hodnota činí 600 bodů. Loni vzrostla o 107 bodů, od září to bylo o 51 bodů.
„V ČR jsou v oblibě hlavně obrazy, které vznikly od přelomu 19. a 20. století do druhé světové války, někdy až s přesahem do roku 1960,“ říká šéfredaktor časopisu Art+Antiques Jan Skřivánek. Kupující sází hlavně na jména, jako jsou František Kupka, Emil Filla, Toyen, Jan Zrzavý, nebo Jindřich Štyrský. Jejich díla vnímají jako jistotu, která si uchová hodnotu, i když ceny uměleckých předmětů půjdou obecně dolů.
S díly současných autorů se podle Skřivánka, až na výjimky jako je Zdeněk Sýkora, na aukcích prakticky nesetkáte. Zpravidla se prodávají přes galerie.
V Česku se podle Skřivánkových slov velmi podceňují fotografická díla, především Františka Drtikola, Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho. „U nás je ale prakticky nikdo nesbírá. Pokud je tedy někdo chce dobře prodat, měl by tato díla nabídnout v zahraničí,“ radí Skřivánek.
Ročenka Art+ hovoří o poklesu zájmu o poválečné umění. Výsledky společnosti Meissner-Neumann, která kromě umění nabízí starožitnosti a šperky, vykazují prakticky stejný obrat jako v roce 2008. Větší oblibě se těšilo umění 19. století.
Na první pohled se zdá, že dražby umění, nebo uměleckých předmětů jsou jen pro horních deset tisíc. Asi 92 procent z loni vydražených děl bylo ale možné koupit levněji než za sto tisíc korun a jsou tak teoreticky dostupné i pro méně movité Čechy.
Podobně jako v případě cenných papírů, nemovitostí, nebo třeba komodit, vyžadují investice do umění nemalou sumu znalostí. Navíc mají svá specifika. Starší dílase obvykle kupují v aukcích, kde je třeba počítat s provizí za prodej, na které se obvykle podílí prodávající i kupující. Další výdaje jsou spojeny s ověřením pravosti uměleckých děl – v aukcích by se padělky vyskytovat neměly, přesto se vyplatí nechat si od odborníka ověřit pravost zakoupeného díla.
Je třeba počítat i s tím, že jde o dlouhodobou investici spojenou do značné míry s emocemi. Móda se mění, což platí i pro umění. Nelze tedy vyloučit, že co je dnes populární, může být za několik let těžko prodejné.
Historička umění Duňa Panenková, která řídila v době prezidenta Václava Havla výstavní oddělení na pražském Hradě a byla komisařkou několika výstav, doporučuje zaměřit se na kresby a grafiku. K jejich nákupu leckdy stačí 1500 až 2500 korun. Výhodou je, že podobná díla nemá smysl padělat.
Kdo se chce soustavněji věnovat podobným investicím, měl by studovat umění i katalogy k aukcím a navštěvovat kromě aukcí i galerie, kde se díla soudobých umělců prodávají. A být si vědom toho, že investice do umění je dlouhodobá. A ne vždy musí vyjít.
Dílo vybraného umělce je možné získat i jinou cestou – při návštěvě jeho atelieru. „Řadě zájemců o umění v tom brání stud, většina umělců je ale introvertně založena, podobný zájem je může těšit a mohou proto prodat své dílo zájemci levněji,“ říká Panenková. Je ale lepší na něco podobného nespoléhat.
Sdílejte článek, než ho smažem