Speciální sál pro cvičení jógy s výhledem na vlastní japonskou zahradu za 150 tisíc dolarů, koupelna se stěnami pokrytými plazmovými obrazovkami za 40 tisíc dolarů, dovolená na tropickém ostrově ve zvláštním klubu, kde stojí členství 185 tisíc dolarů za rok. To je jen zlomek luxusu, který si dopřávají američtí milionáři ze střední třídy, jak je ve své nové knize popsali sociolog a novinář Alan Prince a Lewis Schiff. Do této skupiny zařadili Američany, jejichž majetek má hodnotu od jednoho do deseti milionů dolarů, a kteří se k němu dopracovali prací, nikoli pouhým dědictvím. Teprve nad touto hranicí podle nich začíná hranice boháčů. Za superbohaté se mohou označovat podle obou autorů jen ti, jejichž majetek přesáhl 35 milionů dolarů.
Středostavovské boháče spojuje ještě jedno: starost o vlastní přepychově vybavené domy. Kupují si do nich například vyspělé bezpečnostní systémy. Jeden ze čtyř tisíc respondentů, s nimiž Prince a Schiff mluvili, se pochlubil, že je schopen kdykoli na svém mobilu BlackBerry zjistit, jestli se v jeho domě neděje něco nekalého. A kdyby se snad dělo, zmáčknutím jediného tlačítka zamoří na dálku interiér domu slzným plynem a přivolá policii.
Milionářů ze střední třídy je ve Spojených státech šestnáct a půl milionu. Pro srovnání v Česku má majetek, který se počítá v milionech dolarů podle loňského průzkumu společnosti Capgemini, zhruba třináct tisíc osob.
Majetek a luxus ale bohatí Američané nezískali zadarmo. V průměru pracují podle Priceovy a Schiffovy studie sedmdesát hodin týdně. Jsou ochotni být pracovně kdykoli k dispozici, a to prý až pětkrát častěji než průměrný příslušník skutečné střední vrstvy.
Devět z deseti těchto „malomilionářů“ věří, že velký majetek může díky tvrdé práci získat kdokoli. Skoro dvě třetiny z nich přisuzují část úspěchu skutečnosti, že znají hodně lidí a jsou schopni snadno navazovat další kontakty. Devět z deseti středostavovských milionářů se autorům studie přiznalo, že v kariéře udělali minimálně jednu významnou chybu. Jenže skoro tři čtvrtiny z nich si myslí, že právě díky této chybě se poučili a nasměrovali svou kariéru k úspěchu.
Je jim v průměru 58 let a zjevně se řídili radami svých matek: choď do dobré školy a pak se usaď, komentuje studii magazín Financial Post. Tři čtvrtiny z milionářů má minimálně bakalářský titul a 82 procent z nich se oženilo nebo vdalo. Právě úcta ke vzdělání je dobře charakterizuje. Polovina z malomilionářů věří, že dobré vzdělání dětí je i jejich rodičovským úspěchem. Proto si neváhají vybírat bydliště podle toho, jak dobré jsou v okolí školy. Naopak průměrný příslušník americké střední vrstvy si podle výzkumu vybírá místo pro bydlení podle toho, jak daleko to má do práce.
Malomilionáři ovšem svůj majetek nepovažují za nic jistého, vyplývá z analýzy, kterou si nechal zpracovat americký Magazín finančních poradců. Devět z deseti středostavovských milionářů se obává, že o majetek nebo jeho významnou část přijde, a nebude si tak moci dále dovolit udržovat vysoký životní standard. Značná část z nich přitom podle magazínu má své finance nastaveny tak, že kdykoli mohou velkou část majetku ztratit.
Velkým nepřítelem bohatých jsou daně, tvrdí studie Magazínu finančních poradců. Skoro 85 procent milionářů nejvíce zajímá, jak co nejvíce snížit odvody na dani z příjmu. Polovina chce téhož dosáhnout u daně z nemovitosti či daní z kapitálových příjmů.
I když mají miliony, necítí se zkoumaní milionáři příliš bohatí. Z průzkumu vyplývá, že na to, aby se mohli považovat za opravdu majetné, by potřebovali majetek v hodnotě 24 milionů dolarů. Aby je za bohaté považovalo okolí, museli by prý mít na kontě 13,4 milionu dolarů. Pak by byli bohatí i podle kritérií, které použili Prince se Schiffem.
Chtěli byste být bohatí? Co byste pro to byli ochotni obětovat? Podělte se o názor.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
