Investice do umění nemusí být až takové umění

Fondy investující do obrazů nejsou žádnou novinkou - tuším, že v USA existovaly na počátku osmdesátých let, když se psalo, že akcie jako nástroj investic jsou nadobro mrtvé. Místo nich však zemřely ty fondy. Na konci 80. let prožíval umělecký trh nádherné období, když ho skupovali Japonci. Z nějakého důvodu (myslím, že kvůli designu) šli pouze po impresionistech a hnali jejich ceny do výše. Minimálně jeden z nich se snažil cornerovat Renoira. A kde jsou ty obrazy teď? To ví jen japonské banky, které jim na to půjčily a pak zabavovaly propadlé zástavy

připomíná mi to ten nejlepší návod jaxe stát milionářem. no nejdřív se staneš miliardářem, a utrácíš a utrácícš . . . .

Tady to asi chce mít nejdřív vyděláno na vilu s takovými 20 pokoji. Teprve potom nakupovat obrazy od mladých začínajících autorů a zdobit jimi ty pokoje, aby byly v každém pokoji tak 2 - 4 obrazy. Až ti mladí nyní začínající umělci budou za takových 40 let třeba po smrti, hodnota tak jednoho z 20 těchto obrazů může převýšit hodnotu vily.