Alois Rašín během pár týdnů zosnoval ambiciózní odluku od tehdejší koruny rakousko-uherské pomocí kolkování v poměru 1:1. Inflační peníze byly staženy z oběhu, jedním z protiinflačních nástrojů se stala i majetková daň na jmění nabyté během války, měnová politika zafungovala.
Méně známá část příběhu tkví v tom, že zhruba polovina bankovek byla nuceně zadržena ve prospěch státu a místo nich občan dostal třicetiletý dluhopis. Se splacením dluhopisu si však stát v roce 1949 nedělal hlavu a věřitelé měli smůlu.
Věhlasný The Economist psal o Aloisi Rašínovi jako o nejchytřejším ministrovi v Evropě, Rašín si získal velký kredit. Jeho odvaha si však našla spoustu nepřátel a nakonec byl na ulici za bílého dne v roce 1923 zavražděn.
Poučení: Investice do státních dluhopisů domácího státu není bez rizika, i když to tak bývá popsáno v ekonomických učebnicích. A platí to dvojnásobně, pokud závazky přejdou na nový nástupnický stát.
Koruna po Rašínově reformě solidně posilovala – i díky pozici Československa jako nejvýkonnějšího ekonomického bloku z rozpadlého mocnářství. Nakonec posílila příliš, což způsobilo vrásky na čele průmyslovým a zemědělským exportérům. Kurz však následně poklesl.
V listopadu 1929, necelé dva týdny po krachu na Wall Street, koruna se slávou získala zlatý statut (1 Kč měla obsah 44,58 mg ryzího zlata – dnes má toto množství hodnotu 42 Kč). Pevná vazba koruny následně bezpochyby přispěla k hloubce tehdejšího hospodářského propadu. Úlevu přinesly až zlaté devalvace v letech 1934 a 1936, kdy postupně klesal zlatý obsah na 37,15 mg a poté až na 31,21 mg (tedy 30% snížení obsahu zlata).
V časech první republiky se bohaté rodiny předháněly v tom, která si postaví honosnější sídlo. Na architektech nešetřily. Legendou se stal příběh nyní světoznámé Vily Tugendhat – rodina tam žila jen krátce, následně kvůli svému židovskému původu musela vysněné sídlo opustit. Rodina skončila ve Venezuele, což tehdy byla jedna z nejbohatších světových ekonomik. V samotné Vile Tugendhat se později usídlilo gestapo, aby jej o dekády později vystřídala sovětská armáda se svými koni. Obdobný příběh se odehrál v mnoha jiných honosných stavbách tehdejší doby.
Poučení: Nemovitosti jsou vám k ničemu, pokud vám hrozí nucená emigrace. Cihlu si do kufru s sebou nevezmete. Leda že by vám stačila představa, že vaše vnoučata po několika dekádách budou mít šanci na restituci zdevastovaného stavení. Myslíte, že se tyto osudy týkaly jen bohatých rodin? Nuceně opustit své domy musely tři miliony německy hovořících spoluobčanů i stovky tisíc Židů.
Dodejme, že pražská burza za časů první republiky excelovala – i když byla založena mnohem dříve, už v roce 1871. Jedním z blue chips tehdejší doby byly například plzeňské Škodovy závody (se svojí divizí Laurin a Klement – dnešní Škodovkou). V Americe se v té době dařilo průmyslovým firmám jako GE anebo US Steel. Vzletná architektura se přenesla i do myšlenek na nový burzovní palác. Ten byl slavnostně otevřen v roce 1938, svému účelu však sloužil pouhý rok.
Protektorátní období znamenalo temné období české měny, stala se totiž pouhým nominálním zlomkem říšské marky. Uměle byl stanoven podhodnocený kurz v podobě 10 korun za jednu říšskou marku, samotný zlatý standard byl tímto zrušen. Žilo se obtížně, během války stouply ceny o 62 procent, potraviny a jiné nezbytné suroviny byly na příděl. Navíc centrální banka musela převést většinu svého zlata do Německa. Na konci války měla Národní banka Protektorátu Čechy a Morava významné pohledávky vůči třetí říši, které se ukázaly být prakticky bezcenné.
Proč se české měně nedaří dlouhodobě posilovat? A jak by mohla získat větší důvěru trhů?
Ke znovuzavedení koruny došlo až v roce 1945, kdy byly vydány nové korunové bankovky. Občané se však komplikovaně dostávali ke svým bankovním vkladům, většina vkladů byla dočasně zmrazena a lidem zůstala k dispozici jen malá část jejich hotovosti. Mezi obyvateli se šířila nedůvěra v banky, raději si cpali peníze pod polštář.
Poučení: Zlato má smysl jako válečná pojistka, rozhodně se dá do cestovního kufru zabalit ze všech dostupných aktiv nejsnadněji. Nevýhodou je, že vám jej v časech těžkých politických konfliktů může spousta jedinců jednoduše ukrást či zabavit.
Komunistická měnová reforma z června 1953 se bohužel řadí ke zlatým hřebům československé zlodějiny dvacátého století. Hotovost byla zabavena, smrskla se z 52 miliard korun na pouhých 1,4 miliardy. Občané dostali za první tři stovky hotovost v poměru 5:1, další peníze se měnily kurzem 50:1. Vklady v bankách se dělily poměrem 5:1 do pěti tisíc korun, nad touto hranicí si stát bral více. Takzvané vázané vklady, pár let dočasně zmrazené v rámci válečného vyrovnání, byly jednoduše vynulovány.
Stát zavedl jednotné ceny, inflace oficiálně neexistovala, také měnový kurz stanovili komunisté direktivně. Rozbujel se černý trh. I v důsledku tohoto kroku bylo Československo vyhozeno z Mezinárodního měnového fondu, u jehož založení v roce 1944 stálo.
Poučení: Peníze v matraci sice zůstanou, budou mít ale nějakou hodnotu?
Připomeňme, že v roce 1945 začala opět plnit svoji roli burza – na pouhé tři roky.
Po měnové reformě byl ve stagnujícím hospodářství postupně zaváděn systém odlišných měnových kurzů. Jeden kurz dostávali exportéři. Za odlišný kurz kupovali měnu ti, kterým bylo dovoleno něco dovézt. Rozdílné kurzy existovaly také pro turisty.
Hlavní příčinou peněžní reformy nebyl obrovský přebytek peněz ani hrozba rostoucích cen, i když to oficiální prameny uváděly. Skutečné důvody vysvětluje historik a ekonom Drahomír Jančík.
Stát zavedl síť obchodů Tuzex, aby od občanů sbíral jejich západní valuty – tvrdou měnu. V Tuzexu se platilo bony, které bylo možné získat za valuty i za koruny (na jednu tuzexovou poukázku bylo potřeba zhruba 5,50 Kčs), dost často přímo na ulici. Veksláci se vyrojili jako houby po dešti.
Poučení: V nepřehledné houšti kurzů se skvěle orientovali jen veksláci, kteří přišli k velkému bohatství.
Sametová revoluce přinesla proměnu centrálně řízeného hospodářství v tržní ekonomiku. Oficiální kurz byl zrušen v lednu roku 1990. Následně začala devalvace koruny ve třech fázích, která šla vstříc vývozcům, aby získali výhodnější pozici na zahraničních trzích. Došlo ke dramatickému zdražení zboží z dovozu, koruna oslabila a z ulic zmizeli veksláci. Před devalvací se na černém trhu prodával dolar za 40 korun, zatímco oficiální kurz byl 15 korun. Meziroční inflace za rok 1990 přesáhla 50 procent.
Poučení: Se zrozením nového státního uspořádání a s otevíráním hospodářství světu se často propadá hodnota lokální měny. V takových momentech se obyvatelstvo uchyluje k takzvané dolarizaci, tedy nákupu časem prověřených tvrdých měn. Historicky tuto roli hraje dolar, kdysi dávno před ním britská libra (v časech, kdy koloniální Británie bývala skutečně Great), v současné době se sem řadí ještě švýcarský frank, euro či japonský jen.
Od roku 1993 se rozpadlo Československo. V únoru se kolkovala společná měna, u nás začala platit koruna česká. Ta se stala volně směnitelnou až v roce 1995, kdy byl zrušen limit pro nákup devizových prostředků pro občany. Fixní režim kurzu držela nezávislá ČNB až do května 1997, kdy jej opustila pod tlakem problémů v bankovním sektoru a finanční krize ve světě.
Obnovila se pražská burza a ve dvou vlnách proběhla kupónová privatizace. To byl snad největší přesun majetku v dějinách našeho hospodářství – bohužel na něm zbohatli jen vybraní jedinci. Nechci to lacině kritizovat, doba byla komplikovaná, a pokud se srovnáváme s ostatními postkomunistickými státy (například při pohledu na ekonomická data typu HDP na hlavu anebo údaje o vývoji průměrné délky dožití), transformace našeho hospodářství patří mezi ty nejúspěšnější i v globálním kontextu. V rámci zemí našeho regionu si každá země prošla jiným privatizačním příběhem. Bohužel výraz „fond“ tehdy nabral negativní konotaci, která stále přetrvává.
Směňujte peníze za VIP kurz v nejlepší české směnárně
Po zkušenostech zkraje devadesátých let i někteří Češi propadli kouzlu dolarizace, fakticky lásce k dolarům a tehdy německé marce.
Poučení: Kupónová privatizace byla pro všechny, ale zbohatli na ní jen ti vybraní.
Okolo milénia se stalo něco překvapivě příjemného: česká ekonomika začala šlapat. Vidina plnohodnotného členství v Evropské unii přinesla příliv zahraničních investic a tlak na růst produktivity. Se vstupem do EU v květnu 2004 jsme se zavázali jednoho dne přijmout euro.
Zahraniční investoři s sebou přinášeli nejen sofistikovanější výrobní postupy, ale i tzv. firemní governance. Diskuse o montovnách mnohokrát proběhla, faktem však je, že se naše hospodářství hodně posunulo v hodnotovém řetězci, snížily se makroekonomické nerovnováhy a česká koruna hodně posílila.
Dolar už dávno není za 40 korun, jak si někteří z nás stále pamatují. Koruna byla nejsilnější vůči euru v létě roku 2008 – až na úrovni 22,90 CZK/EUR v předvečer finanční krize. Takové posílení koruny zase ubralo na ziscích ze všech zahraničních aktiv, pokud tedy nebyly investice měnově zajištěné (což asi nebyly, protože to tehdy nebylo jednoduché a celkově byl trh v plenkách). Mimochodem, všimli jste si, že koruna k euru už deset let neposiluje?
Česká burza se opět připomenula světu, investování do domácích titulů bylo pro mnoho jedinců fakticky povinné. Smutným faktem je, že mnohé významné emise se stále nedostaly na svá předkrizová maxima roku 2008 a nejedna firma zkrachovala. Ukázalo se, že investice doma nemusejí dopadnout dobře, i když to tady přece „známe lépe než kdokoliv jiný“. I nyní se mnozí významní čeští investoři zuřivě povzbuzují na sociálních sítích a komentují své milované tituly, na růst cen akcií to však nestačí.
Poučení: Měnové riziko je nezbytnou součástí všech nekorunových investic. Domácí burza ano, ale jako doplněk globálně postaveného portfolia.
Česká národní banka na podzim 2013 oslabila korunu vůči euru o sedm procent. Původně na necelý rok, nakonec ale v tomto režimu zůstala takřka celý olympijský cyklus. Nezamýšleným vedlejším efektem měnové intervence byla deformace českého dluhopisového trhu – tuzemské bondy po čtyři roky v kontextu s následující normalizací měnové politiky prakticky nic nepřinášely.
Titul Bankovka roku 2018 míří do Kanady. Vítězná bankovka je orientovaná na výšku, stejně jako většina dalších finalistů. Která z šestnácti nominovaných nejvíc zaujala vás?
Sedmiprocentní oslabení měny způsobilo obrovský křik ze strany odborné i neodborné veřejnosti, paradoxně nejvíce ze strany silných odpůrců eura a jasných zastánců nezávislé měnové politiky.
Poučení: Státní dluhopisy nemusejí vždy vydělávat, dluhopisy nemusejí mít vždy parametry konzervativní investice. A to vůbec nemluvím o korporátních bondech, jejichž emise v posledních letech zaplavily český trh.
Byla to jízda. Investování a dlouhodobé uvažování u nás není zažité a s přihlédnutím k naší vlastní historii se ani není čemu divit. Dlouho platilo, že vrcholem investičního umu je vkladní knížka. Historicky totiž u nás byla celá řada období, kde selhalo držení všech tříd aktiv!
Warren Buffett tvrdí, že Amerika je velká země, která nabízí nepřeberné firemní příběhy, a proto nemá důvod investovat mimo ni. Je to skutečně jediná země na světě, kde složíte diverzifikovaný portfoliový mix ze státních dluhopisů a akcií obchodovaných na domácích burzách. Globální expozici získává americký investor prostřednictvím zahraničního působení korporací. Evropa bohužel není pro investory optimální. Z pohledu akcií mně chybí nové firmy, které v Evropě vznikají minimálně (zkusíte sami vyjmenovat evropské technologické firmy?). Dluhopisová část je bohužel nefunkční kvůli měnové politice Evropské centrální banky a záporným výnosům evropských státních bondů.
Poučení: Smiřme se s tím, že pro uchování hodnoty našeho majetku musíme diverzifikovat, a to napříč všemi aktivy i geograficky. Svět se točí i nadále a průšvihy neskončily, proto strategie „všechna vejce v jednom košíku“ nezní ani dnes jako ten nejlepší nápad.
Jaroslav Vybíral je hlavní stratég ČSOB Asset Management. Absolvoval obor Statistika a pojistné inženýrství na pražské Vysoké škole ekonomické. Je zastáncem směru behaviorální ekonomie, který tvrdí, že investoři nejsou stroje, ale bytosti ovládané emocemi.
Samostatná česká měna se opírá o svoji centrální banku. V rámci regionu se Česká národní banka pravděpodobně těší největší důvěře zahraničních investorů. Koruně trochu ubírá na atraktivitě zařazení Česka do regionu Emerging Europe, kde nemáme z politicko-ekonomického pohledu zrovna dvakrát stabilní sousedy. Podle klasifikace Bloombergu je ČR zařazena do skupiny zemí Eastern Europe, tedy do spolku začínajícího Albánií a Arménií, přes naše středoevropské sousedy, ale i Moldávii, Srbsko až po Turecko a Ukrajinu. Občasný výkyv na rozvíjejících se trzích proto může stáhnout i českou korunu.
Pokud si však analytici v Londýně nebo New Yorku dají práci a podívají se na naše makroekonomická data, najdou přívětivý obrázek, který se velmi vymyká standardu zemí z našeho regionu a vlastně i celé EU. Jde například o kumulovanou výši státního dluhu, nezaměstnanost nebo inflaci. Ekonomika rostoucí rychleji než staré země eurozóny a přebytková obchodní bilance i běžný účet zase indikují, že česká koruna by měla mít tendenci posilovat.
Jestli se však koruna dožije dalšího staletí, o tom si rozhodneme sami volbou své politické reprezentace, neboť podoba měny je rozhodnutí čistě politické.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
28. 5. 2019 9:38, SpookY
Děkuji autorovi za článek. Sice tam pro mne není nic nového, ale snad ostatním otevře oči.
Měl by být VYTESÁN DO KAMENE a ukazován VŽDY když nějaký vykuk přijde s tím, že je nutné pod taktovkou státu založit povinné důchodové fondy (byly už za První republiky), že je třeba spořit, že si máme vzít státní dluhopisy, že máme investovat... vždycky mne dojímá, jak mají všichni ti profesionální dobroseři z "finančního sektoru" starost o cizí peníze.
Historická zkušenost posledních čtyř generací s přístupem státu k úsporám obyčejných lidí je otřesná. ŽÁDNÝ režim nezůstal čistý, jako loupeživý GANGSTER se ukázaly všechny.
Napadlo vás někdy, proč se ve školách tak mizerně vyučují moderní dějiny? Resp. nevyučují? Proč se na tohle trestuhodně dlabe v hodinách dějepisu i občanské výchovy?
Každá generace byla státem okradena! Když se na to pozapomnělo, tak se totéž stalo generaci následující.
Vždycky si v souvislosti se státními penězi připomenu dva citáty.
Nathan Rothschild (tušímže) - "Pokud mám moc nad penězi, nezajímá mne, kdo tvoří zákony."
Henry Ford - "Kdyby obyčejní lidé pochopili, jak funguje finanční sektor, tak máme do rána revoluci."
... možná to nebylo takhle doslovně, ale princip je jasný.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
3. 6. 2019 14:51, Dušan
Zajímavé hodnocení fungování koruny. Jedinéh co mi není jasné, proč když jsme oázou stability je pro nás všude v zahraničí tak draho!! Řeči o nižší produktivitě jsou blbost.
V diskuzi je celkem příspěvků.