Pravidelné investování po malých částkách: jak funguje a komu se vyplatí

Přes "překážku" vstupních poplatků již přeskočí i drobnější investoři. Vstup do programu pravidelného investování znamená v principu uzavření dohody mezi drobným investorem a investiční společností, v níž se investor zavazuje pravidelně (nejčastěji měsíčně) investovat určitou částku do jím zvoleného podílového fondu. Na oplátku za to mu investiční společnost vypočte vstupní poplatek z cílové částky (celkového objemu investice), nikoliv z jednotlivých měsíčních investic zvlášť, jak tomu bývá za standardní situace. Jelikož platí, že čím menší je investovaná částka, tím vyšší poplatek si investiční společnosti účtují (vyjádřeno procentuálně k cílové částce), investor při účasti v programu dlouhodobého investování na poplatcích zaplatí méně.

Kdy se toto investování vyplatí?

I tento způsob investování se však vyplatí až od určité výše měsíční investice a určitého počtu let, na které člověk do tohoto programu vstupuje. Snahou investora by logicky mělo být "zapadnout" do pásma s co nejnižší poplatkovou sazbou.

Pokud tedy sazebník vypadá tak, jak uvádíme v tabulce, a my bychom chtěli měsíčně investovat například pouze 550 Kč po dobu 5 let, cílová částka by činila jen 33 000 Kč (550*12*5). V takovémto případě bychom na poplatcích vstupem do programu pravidelného investování naopak prodělali. Nejenže bychom platili stejnou procentní sazbu, jako kdybychom oněch 550 Kč investovali každý měsíc bez využití onoho programu, ale navíc bychom celý poplatek zaplatili předem, nikoliv po částech při každé měsíční investici. Placení poplatku předem je jednou ze satisfakcí, které umožňují investičním společnostem tyto programy realizovat, aniž by na vybraných poplatcích tratily. Platbu předem proto v rámci těchto programů požadují všechny investiční společnosti.

Abychom se dostali s cílovou částkou alespoň nad hranici 60 000 Kč, tedy na procentuálně nižší poplatek, museli bychom při částce 550 Kč vstoupit do programu alespoň na 10 let.
Kdybychom nechtěli investiční horizont delší než 5 let a platit poplatky vyšší než 2 %, museli bychom investovat alespoň 2 550 Kč měsíčně. Přibližně tato částka je tak pravděpodobně pro většinu lidí minimální hranice, od které pro ně mohou být zmíněné programy výhodné.

Cílová investice	Sazba poplatku v %
0 - 60 000	4,00
60 001 – 150 000	3,00
150 001 – 300 000	2,00
...	...
...	...
Zdroj: část sazebníku vstupních poplatků ČP Investu, uvedené sazby se týkají produktů Fond smíšený, Fond nových ekonomik, Fond glogálních značek, Fond ropného a enrgetického průmyslu, Fond farmacie a biotechnologie a Zlatý fond

Za snížení poplatků tedy investiční společnosti na oplátku požadují poplatek předem. Další náhradou za nižší poplatek je pro investiční společnosti závazek klienta investovat pravidelně pevně stanovenou částku. To může při několikaletých investičních horizontech (např. u ČP Investu 3-30 let; u Pioneeru 3, 5, nebo 10 let ) a řádově několika tisícikorunách měsíčně představovat pro klienta značné riziko oproti situaci, kdy by investoval vždy tolik, kolik zrovna má. Investiční společnosti nabízejí i možnost snížení měsíčně investované částky na žádost klienta. V takovém případě však samozřejmě nedochází k navrácení poplatků, což znamená snížení výnosnosti investice.

Řada menších investic vs. jedna velká a cenové riziko

Rozložení celkové částky do několika menších investic snižuje riziko z pohybu cen akcií či jakéhokoliv jiného podkladového aktiva. Cenou za snížení rizika je však samozřejmě nemožnost dosáhnout maximálního výnosu v případě trvalého růstu ceny akcie v průběhu investičního období.

Některé články prezentují pravidelné investování jako téměř zázračný instrument, jelikož za určitých okolností lze výnosu dosáhnout i v případě, kdy je cena podkladového aktiva na začátku investičního období vyšší než na konci období (cena akcie během investičního období poklesne). Nezmiňují se však o tom, že může nastat i situace opačná.

Vše záleží na vývoji cen podkladového aktiva v průběhu období. Kdybychom celou částku investovali hned na začátku období, výnosnost investice bude záviset na ceně podkladového aktiva pouze ve dvou okamžicích, na začátku a na konci období. Naopak když investovanou částku rozdělíme na několik měsíčních investic, každá měsíční investice se chová samostatně a každá může být jinak výnosná.
Pokud tedy např. hodnota podkladové akcie prudce poklesne mezi prvním a druhým měsícem investičního období a následně už jen vytrvale roste, nemusí cena podkladového aktiva na konci období dosáhnout ani jeho počáteční hodnoty, a my přesto vyděláme. Proděláme totiž pouze na první měsíční investici, zatímco na všech dalších vyděláme.
Když však dojde k poklesu naopak ke konci investičního období poté, co hodnota vytrvale rostla, proděláme, i když je hodnota akcie na konci období vyšší než na jeho počátku.

Průměrná roční výnosnost (vnitřní výnosová míra) je tedy dána váženým průměrem výnosností jednotlivých měsíčních investic, kde váhami je doba trvání jednotlivých investic. (Průměrný roční výnos každé investice dostaneme odmocněním výnosu každé jednotlivé měsíční investice počtem let jejího trvání. Např. v našem případě pětiletého programu pravidelného měsíčního investování odmocníme výnos první investice pěti, výnos poslední investice umocníme dvanácti atd.).

Pro koho je pravidelné investování výhodné a jaké jsou jiné možnosti?

Spočítejte si výnosy z pravidelného investování v jednotlivých fondech na naší kalkulačce. Udělejte si svoji představu.

Pravidelné měsíční investování představuje zajímavou alternativu pro lidi, kteří by rádi určitou část svého měsíčního příjmu zhodnotili vyšším procentem i za cenu vyššího rizika na kapitálových trzích. Pokud by totiž peníze nejprve střádali na běžném či spořícím účtu za velmi nízký úrok a potom teprve investovali na kapitálovém trhu, přicházeli by během spoření o potenciální ušlé kapitálové výnosy.

Atraktivitu pravidelného investování do podílových fondů zvyšuje především fakt, že při řešení speciální situace, kdy člověk nemá naspořený balík peněz, ale v určitém časovém horizontu nepotřebuje část svého měsíčního příjmu, neexistuje bezriziková alternativa v podobě nějakého bankovního produktu. Banky totiž nabízejí pouze termínované účty a spořící účty, které plně nevyhovují námi definovaným požadavkům (např. každý měsíc po dobu 5 let chceme spořit 3 000 Kč a obětujeme právo s těmito prostředky po tuto dobu manipulovat výměnou za vyšší zhodnocení). Na termínovaný účet s výpovědní lhůtou či pevně stanoveným datem splatnosti totiž nelze pravidelně měsíčně spořit. Na spořícím účtu sice spořit lze, jenže banka zde ponechává klientovi právo např. manipulovat s určitou částí uložených peněz vždy určitý den v měsíci či nestanovuje pevné datum splatnosti, ale jen výpovědní lhůtu. Tato práva na straně klienta na jednu stranu snižují jeho likvidní riziko (riziko neplánované potřeby hotovosti), na druhé straně však samozřejmě snižují úrok, který by banky mohly poskytnout v případě námi nadefinovaných podmínek vzájemné dohody.

Odlišnosti v poplatcích vybraných produktů: Rytmus od Pioneer a Program pravidelného investování od ČP Invest

U investování do programů pravidelného investování existují zpravidla dva typy poplatků, které je třeba vzít v úvahu. Za prvé vstupní poplatek (při nákupu podílových listů) a za druhé poplatek za správu aktiv podílového fondu v průběhu investice. (Výstupní poplatek při prodeji podílových listů je u těchto produktů nulový.) První odlišnost mezi zmíněnými dvěma produkty spočívá v rozdílném omezení možného investičního horizontu. Zatímco ČP Invest (profil, názory) omezuje klienta při stanovení délky programu pouze rozmezím 3 - 30 let, u Pioneeru (profil, názory) si klient může vybrat pouze mezi 3letým, 5letým, nebo 10letým obdobím. Vstupní poplatek je dále stanoven u obou produktů podle stejného klíče, tedy podle toho, do jakého pásma "zapadne" cílová částka (celkový objem investice). Pásma mají jednotlivé investiční společnosti stanoveny různě, poplatkové sazby závisí kromě cílové částky také na typu fondu. Výnosnější akciové fondy jsou zpoplatněny vyšší sazbou, než konzervativnější mícháné či dluhopisové fondy. Hlavní odlišnost však spočívá ve stanovení správního poplatku. Zatímco u ČP Investu je stanovena pevná roční sazba z hodnoty spravovaných aktiv (např. 2 % u výnosnějších fondů), u Pioneeru již k žádnému strhávání tohoto poplatku z výnosu nedochází. Neznamená to však, že by se žádný neplatil. O poplatek za správu je v totmo případě již snížena hodnota podílových listů.

V pokračování si přečtěte, jak byste dopadli, kdybyste pravidelně investovali v uplynulých letech - kolik vynášely fondy a kolik byste zaplatili na poplatcích.

Myslíte si, že pravidelné investování je v určité situaci správným řešením? Uvažujete o této možnosti? Nebo snad již máte nějaké vlastní zkušenosti?