Komerční spolupráce
Je to dobrá, nebo špatná zpráva pro eurozónu? Na první pohled je současná ekonomická pozice Evropy poměrně dobrá, nezaměstnanost je relativně nízká, podle dat z června letošního roku se dokonce dostala po velmi dlouhé době pod sedm procent. Většina ekonomik také zaznamenává růst, byť u některých relativně pomalý; souhrnný růst eurozóny za rok 2018 se očekává růst ve výši 2,2 procenta. Jenže situace není jen růžová. Jednak je nutné odlišit postavení severních zemí eurozóny od zemí jižních; leccos už například ukazuje to, že nezaměstnanost v eurozóně je o víc než jeden procentní bod vyšší, než je průměr Evropské unie.
Z ankety, doplňující článek eTrader €uroBarometr: Je za slabší korunou ekonomika, nebo politika?, vyplývá, že hlavní příčinou oslabení koruny je nervozita mezinárodních finančních trhů z možného příchodu hospodářské krize (skoro 32 % hlasujících). Zhruba 28 % lidí si myslí, že za oslabením stojí korekce dřívějšího nadhodnocení koruny a její směřování k reálnější hodnotě. O něco míň procent čtenářů se domnívá, že za to může zahraniční politická situace (cca 23 %), cirka 9 % pak z oslabení koruny „viní“ domácí politickou situaci či něco jiného.
Již tradičně je na tom ekonomicky nejhůře Řecko, kde se nezaměstnanost stále pohybuje nad 20 procenty, navíc ho v poslední době postihly ničivé požáry. Uzavření balkánské cesty pro migraci sice Řecku trochu pomohlo, ale i tak je prosperita nejvýchodnějšího státu eurozóny stále hudbou vzdálené budoucnosti.
V souvislosti s možnou dluhovou krizí státu je dále skloňována Itálie, která celých dvacet let, co je v eurozóně, prožívá jednu politickou krizi za druhou a hospodářsky roste jen pomalu. Trápí ji rovněž obrovské zadlužení přesahující 130 procent HDP. Ani další obří ekonomika jihu, Španělsko, nevysílá jen pozitivní zprávy. Sice roste a snižuje nezaměstnanost, ta ale zvláště u mladých zůstává velmi vysoká. Tamní ekonomiku navíc sráží k zemi nejistota vyplývající z nekončící politické krize v Katalánsku. Na centrální úrovni navíc došlo nedávno ke změně vlády.
Naproti tomu země střední a severní Evropy rostou rychle. Podle některých až moc rychle. Německo má dokonce druhou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii (3,4 procenta). Přitom nepřekvapí, že jinak v zaměstnanosti „panují“ země, které euro nemají a jejichž měny můžou být vůči euru podhodnoceny – právě Česko má v současnosti nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii (2,4 procenta) a na třetím místě je Maďarsko (3,5 procenta).
Kontrast mezi Severem a Jihem je velkým problémem eurozóny, protože znesnadňuje Evropské centrální bance nastavení vhodných úrokových sazeb. Je otázkou, jestli se taková sazba v situaci, kdy některé země potřebují své ekonomiky stimulovat nízkými úroky a jiné naopak zpomalovat tlak na hrozící poptávkovou inflaci, vůbec dá najít. Takovéto debaty ale provázejí euro od jeho zavedení, a přesto jej zatím žádná země neopustila – ani Řecko v době největší krize. Členství v eurozóně totiž není jen otázkou ekonomickou, ale jde také o otázku politickou, což je i u nás vidět v argumentech zastánců přijetí eura.
Tomáš Krejčí, hlavní analytik eTrader
Sdílejte článek, než ho smažem
