Informace vzbudila v českém finančním světě řadu reakcí. Jako vždy existují tři tábory: jedni tvrdí, že měna je podhodnocená, podle druhých je nadhodnocená, a třetí tábor tvrdí, že měna a její hodnota odpovídá aktuálním vnitřním i vnějším okolnostem. Tyto spory nejsou nové, ostatně v české historii pamatujeme například velké spory o hodnotě československé měny mezi Rašínem a Englišem. Zahraniční analytici jsou přitom stejně nejednotní jako ti čeští, předkládají fundamentální argumenty a někteří očekávají depreciační tendence, jiní naopak apreciaci.
Faktem je, že měnové intervence České národní banky už jsou dávnou minulostí a koruna tak má na měnovém trhu relativně volné pole působnosti reagovat na impulzy, které makroekonomický vývoj přináší. Pololetí roku 2018 je již za námi, jak se jí tedy zatím vede v letošním roce?
Koruna zažila dva trendy. Od počátku ledna do počátku února silně posilovala a dostala se až pod úroveň 25,20 Kč za euro. Poté však začala mírně oslabovat a i přes ještě jedno chvilkové posílení v dubnu toto oslabování probíhá až doteď, na začátku července se koruna na chvíli dokonce dostala nad 26 korun za euro. Zdá se tedy, že již skončil trend stálého, i když pozvolného posilování koruny, který platil od uvolnění kurzového závazku ČNB v roce 2017.
Na otázku, proč se trend posilování zastavil, je několik možných odpovědí. V analytických reportech se nejvíce objevují zdůrazňovaná politická rizika, konkrétně dlouhé období bez vlády s důvěrou a nyní i nečitelnost nové politické reprezentace, zejména pak výhled vlády s podporou komunistů prosazujících skrze menšinovou koalici vlastní volební program.
K tomu trhy znejišťuje i celková mezinárodně politická situace, kdy světem obchází strašidlo obchodních válek, a investoři se proto rychle vracejí ke krátkodobým spekulativním obchodům než k dlouhodobým, strategickým sázkám na konkrétní měnu.
Sdílejte článek, než ho smažem