Zdroj: Peníze.cz s využitím známkových portrétů od M. Ondráčka, J. Jabůrkové a J. Turka
Včera byly představeny nové prezidentské známky. Ke koupi budou od 7. června. Ale co je to s nimi za pořádek? Zeman byl áčko, a Pavel se spokojí s béčkem?!
Ano, na výplatních známkách s prezidentem Milošem Zemanem, které byly vydávány v letech jeho zvolení a inaugurace – tedy 2013 a 2018 – je písmeno A. Na těch letošních čteme B. Jen se podívejte do galerie známkových prezidentských portrétů dole. Petr Pavel se spokojil s těmi nejobyčejnějšími, které se lepí na pohled nebo dopis, u nichž nám moc nezáleží na tempu doručení. Těch, co po letošním zdražování stojí už 23 korun.
Áčko je pro dopisy, které by měly adresátovi tutově dojít druhý den po podání. Ty jsou teď za 30 korun.
Křivdili bychom ale Miloši Zemanovi, kdybychom tvrdili nebo si i jen myslili, že pro sebe chtěl něco lepšího.
V době, kdy na „jeho“ známkách pracovaly stroje Poštovní tiskárny cenin, totiž ještě žádná béčka nebyla, takzvané dvourychlostní doručování Česká pošta začala provozovat až v roce 2020. A tehdy taky zavedla písmenko B pro ekonomický, tedy levnější (pomalejší) způsob dodávání. I to je důvod, proč se první známky s Milošem Zemanem tak pěkně zhodnotily.
Na jaře roku 2013 byla známka se Zemanem k dostání za 10 korun. Dodneška si ji můžete objednat z filatelistického e-shopu České pošty. Jenže už za 30 korun. Kdo kdysi koupil, neprohloupil, tahle „investice“ překonala inflaci s přehledem.
Jiným prezidentům se to stát nemohlo. Písmenka na známkách máme od půlky roku 2010, takže prezident Václav Klaus se tiskl ještě s nominální hodnotou. Nejprve byl v roce 2003 za 6 korun a 40 haléřů. Týž rok se ale rušily desetníky, takže v listopadu se tiskl stejný Klaus za 6,50, v roce 2005 měl cenovku 7,50 a po dalších volbách v roce 2010 už byl za deset korun.
Na prezidentech si tedy můžeme hezky ukázat, jak za dobu samostatné České republiky zdražovalo doručování listovních zásilek. Je to ale komplikovanější, než by se z grafu mohlo zdát.
Jednou z komplikací je to, o čem už byla řeč. Rozdělení dopisů na pomalejší ekonomické a ty dražší, řekněme prioritní. Poště to umožnilo líp rozvrhovat práci doručovatelům, ale nám by to znepřehledňovalo graf. Takže jsme si řekli, že budeme hlídat jen ty nejobyčejnější zásilky.
Tady ale narazíme na to, že dřív pošta rozlišovala jemněji. Zatímco dnes jsou nejlacinější dopisy do 50 gramů, dřív se třídily do dvou skupin: do 20 a do 50 gramů.
A pak tu byly ještě dopisnice neboli korespondenční lístky a pohledy a vůbec otevřené listovní zásilky. Ty se dlouhá léta frankovaly oproti dopisům poloviční sazbou (viz Zápotocký až Husák v galerii na konci článku), později dvoutřetinovou (viz Havel). Jejich ceny se s těmi dopisními sjednotily v roce 2001.
Tak jsme se rozhodli moc si to nekomplikovat. A prostě se díváme vždy na ten v dané době nejlevnější dopis:
Za třicet let ze tří korun na dvacet tři. Jestli se vám zdražování zdá malé, zvětšíte ho kliknutím.
Vidíme především to, že poštovní služby zdražovaly víc než spotřební koš. Průměrná roční inflace od roku 1993 do roku 2022 je 3,94 procenta a naše inflační kalkulačka říká, že na co v roce 1993 stačily 3 koruny (jako na nejlevnější dopis), na to by na konci roku 2022 mělo stačit asi 9,20. Jenže to stál nejlevnější dopis 21 korun a už jsme věděli, že v únoru bude za 23.
Vraťme se ještě k zázračnému trojnásobnému zhodnocení Miloše Zemana. Může se přihodit i novým známkám s Petrem Pavlem?
Jedna věc se dá předpokládat docela jistě: asi se neobjeví třírychlostní doručování a nepřibude známka kategorie C. (Ovšem pomalejší doručování má být od července ještě pomalejší. Webu Peníze.cz to potvrdil poštovní mluvčí Matyáš Vitík. Z doby dodání D + 2, tedy do dvou dnů po dni podání, bude D + 3, aby pošta mohla líp rozkládat síly menšího množství doručovatelů.) Jinak je ale budoucnost České pošty i známek dost mlhavá. Bude za deset roků vůbec ještě nějaká pošta? Koupíme pohled, na který bychom prezidenty lepili?
Chcete si i v penzi plnit sny? Poradíme!
Najděte si nejvýhodnější penzijní spoření a získejte státní příspěvky i slevy na dani. Podpořit vás může i zaměstnavatel.
Jiná věc je, že známka by se mohla zhodnotit jinak a smysluplněji, sběratelsky. Tak se to snažil o těch nových prezidentských naznačit mluvčí České pošty Matyáš Vitík? „Oproti předešlým známkám s prezidenty je jejich podoba inovativní a věříme, že nejen filatelisté toho provedení ocení,“ říkal ve středu, když byla známka představena veřejnosti.
Má to háček. Pravověrní filatelisté budou spíš skřípat zuby. Ve své většině jsou konzervativní, vědí, že naše známková tvorba byla vždycky ceněna i pro výtvarnou a výrobní náročnost. Měli a ještě máme jsme skvělé grafiky, jejichž předlohy přenášeli a občas ještě přenášejí špičkoví rytci na ocelové destičky a z těch se na v podstatě muzeálních mašinách hlubotiskem připravuje něco, co pak sbírá mezinárodní ceny.
Známka s prezidentem Pavlem je tištěna podstatně lacinějším ofsetem, rytec není potřeba – a ještě je to samolepka jak nějaká Fifinka. Bez urážky: známky s postavičkami ze Čtyřlístku byly prostě v roce 2010 první samolepkové známky.
Jenže – jde o filatelisty?
Máme tady z nedávné doby hned dvojí ukázku toho, jak se proměnilo sběratelství. Vedle specialistů, lidí oddaných věci, co si kupují katalogy, sledují dlouhodobě ceny, vzdělávají se, jezdí na výstavy a veletrhy, je tady najednou početná masa amatérů, kteří si vytvářejí paralelní trh se svými pravidly.
Tak to bylo, když Česká národní banka v roce 2019 a letos vydávala stovky, respektive tisícovky s přítiskem. Z hlediska notafila, tedy odborníka na bankovky a/nebo jejich sběratele, nebyly zvlášť cenné. Nebyla na nich žádná práce navíc, jen přitištěné logo. A vyšly v obrovských nákladech 200 tisíc kusů.
A přece se s nimi čile obchodovalo a obchoduje, vydělává se na nich a prodělává, do značné míry proti sběratelské logice i pravidlům. A my rádi poradíme, jak se orientovat: Tisícovky s přítiskem jsou za několikanásobek. Jak poznat tu vzácnou.
Třeba to tak bude i s aršíky s novými prezidentskými známkami. Nemají ovšem na rozdíl od bankovek žádné série, tu početnější, tu méně početné, a tedy vzácnější. Nemají žádná kontrolní čísla, která přidávají do obchodu s bankovkami cosi z napětí z loterie. A přitom je jich taky hodně – sto tisíc kusů archů. Ty jsou po desíti, ale přepočítávat to na milion jednotlivých známek by nedávalo smysl. To byste aršík museli rozstříhat – a znehodnotili byste ho.
Ovšem i ten milion je nic proti počtu, v jakém se vydávaly známky dřív. Za komunistů mívali prezidenti stamilionové náklady. U první známky s Václavem Havlem vydané v České republice se udává náklad přes 80 milionů kusů a Miloš Zeman měl být vydán v pěti milionech zoubkovaných kusů, respektive ve dvakrát pěti milionech, po každých volbách, co vyhrál. Z toho se fakt vzácnost nestane. Leda by se objevila nějaká anomálie…
Inu. Uvidíme. Já hazardní hry nehraju a navíc mám návyk na lepidlo, které se z Petra Pavla jako z prvního prezidenta v naší historii olíznout nedá. A navíc mám na rok zásobu z loňského října, kdy jsem nakupoval před zdražováním.
Hlavu státu vyobrazili už na první poštovní známce vůbec. Byla to královna Viktorie na „černé jednopennyovce“ z roku 1840. Pro monarchii přirozená volba. Kupodivu ale i zastupitelské demokracie – včetně těch, co zakazovaly šlechtické tituly jako Československo – svoje vrcholné představitele na známky dávaly. Přes sto let nemáme panovníka, ale dodneška olizujeme papírky s portréty obyvatelů Hradu. Takhle šli po sobě:
Zdroje obrázků najdete v galerii
Gabriel Pleska
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
