Konečně bydlím sám
Odstěhovat se od rodičů a začít nový život v novém bytě nebo dokonce i v novém městě byl pro mnoho z nás obrovský krok. Čekaly nové životní zkoušky, nová práce, vážné i nevážné vztahy.
Jak obtížné bude pro mladého člověka tohle vykročení do světa dospělých, záleží do značné míry na tom, jaké podmínky pro start bude mít. Někdo má to štěstí, že na něj od rodičů čeká vyšší obnos na kontě nebo dokonce nový byt, jiný z domu neodchází ani s uzlíčkem buchet. V obou případech ale záleží jen na nás, jak obstojíme, jak se dokážeme sami o sebe postarat, jestli dokážeme každý měsíc žít, nebo jen přežívat nebo si bezmyšlenkovitě užívat.
Pokud dostaneme od rodičů vlastní byt, hodně se nám finančně uleví. Pokud jdeme do pronájmu, není sice potřeba zprvu investovat tolik peněz, jako kdybychom si brali hypotéku, stačí si pořídit jen to nejdůležitější a můžete bydlet, ovšem i to nejdůležitější něco stojí. Ostatně bez kauce se nájem většinou také neobejde. I do nového bytu od rodičů už si vybavení často musíme pořídit sami. Tím se vracíme k prvnímu a druhému dílu našeho seriálu. Podtrženo a sečteno, peníze do začátku se hodí každému.
Pokud nějaké peníze máme, určitě není rozumné je hned utratit, ale radši myslet na zadní vrátka. Ideální je tak velká rezerva, abychom mohli tři až šest měsíců v pohodě vyžít, když třeba přijdeme o práci. Pokud takovou rezervu nemáme, je potřeba si ji co nejdřív vytvořit. A jakmile ji máme, je čas myslet dál.
Hurá, první výplata!
Pro někoho je první výplata signál, že teď je čas na párty. Příští měsíc přece bude další! Pokud si ale chceme plnit i další sny, bydlení ve vlastním, o cestování, novém autě, založení rodiny…, nebo pokud si teprve potřebujeme vytvořit rezervu, musíme s penězi nakládat tak, abychom si mohli pravidelně, odkládat určité částky, buď na navýšení vytvořené rezervy nebo na nějakou jinou hromádku, ať už je u ní popisek „nový byt“, „auto“, „cesta kolem světa“, nebo třeba jen „nová kabelka“.
Důchod? No neblázněte!
Když se mladého člověka zeptáte, jestli si nechce začít spořit na důchod, nejspíš se vám vysměje nebo soucitně pokývá hlavou, jak to dělává, když mu maminka v dubnu nutí šálu na krk. Lidé většinou plánují maximálně na pět let dopředu a ve dvacíti nebo pětadvacíti letech o důchodu nechtějí ani slyšet. Důchod sám je nejistý, hranice odchodu do důchodu v nedohlednu. Vlastně je úplně nepředstavitelné, že bych se toho já mohl někdy dožít! Jenže – stalo se to už kdekomu – co když se ho dožijete?
V důchodu si lidé chtějí především odpočinout, stihnout všechno to, co odkládali, cestovat, dokud to ještě jde, radovat se z vnoučat, hrabat se v hlíně, chodit s „klukama“ na pivo a s „holkama“ na kafíčko se sachrem. Ne každému je ale přáno. Hodně dnešních důchodců nevyžije tak, jak si představovali. Důchod je nižší, než bývala výplata, často musí sahat do rezerv. Pokud je tedy kam. Ti bez rezervy se snaží šetřit a přivydělat, jak to jde, pokud tělo ještě dovolí a pokud je vůbec jak.
Ideální řešení? Doplňkové penzijní spoření
Kdo si platí sociální pojištění, přispívá na penze dnešním důchodcům, jestli ale sám důchod dostane, jaký a kdy – to mu nikdo s jistotou neřekne. Nezbývá než se postarat sám o sebe, na stát v tomhle není úplně spolehnutí. Na druhou stranu k něčemu přece jenom dobrý může být: docela slušně totiž přispívá na investování v penzijních společnostech, navíc pro ně nastavil taková pravidla, že jsou obecně výhodnější než jiné možnosti kolektivního investování.
Nenechte se zmást, že se tomu produktu říká spoření, přesně tedy doplňkové penzijní spoření. Jeho podstatou je investování do fondů – se vším, co k tomu patří. Doplňkové penzijní spoření před několika lety nahradilo penzijní připojištění. Tomu se ale nebudeme zvlášť věnovat, protože už není možné ho sjednat.
Pokud bychom mluvili o nevýhodách, asi největší může být fakt, že s naspořenými financemi můžeme počítat nejdříve v 60 letech – pokud se nerozhodneme pro předdůchod nebo nás nepostihne invalidita 3. stupně. Je sice jistá možnost vybrat peníze mimořádně dřív, ale znamená to sankce za předčasné zrušení, a to ve formě vracení státních příspěvků a zdanění výnosů. Lépe je tedy rozhodně nerušit. Na druhou stranu tuto „nevýhodu“ můžeme brát i jako výhodu. Když má člověk možnost odněkud vybrat „beztrestně“ finance, které si delší dobu škudlil, důvod k jejich utracení se vždycky najde. Tenhle způsob investování nás nutí si stále, třeba i malou část peněz, odkládat. Takže až se vás důchod zeptá, co jste dělali v mládí, nebudete se muset červenat.
Schválně se podívejte:
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
13. 7. 2017 10:32, Franz
40 let neutracet, nezit, makat, vse ukladat "chytrym" do fondu a bank. Pri velkem stesti v 65 jako nemocny,chlipny starec si muzu koupit mladou spolecnici a belhat se po scheychelach/pokud budou/ a premitat jestli jsem udelal dobre, ze jsem takto odlozil zivot :-). Prodejna pomatena paka.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
11. 7. 2017 12:10, Veterán
Nevím, proč bych měl investovat na burze měsíčně. Stačí za půl nebo celý rok. A penzijní fondy kupují hlavně státní dluhopisy, což je při zadlužení států pěkné letadlo.
Pak vyrazíte s nepenzijními fondy, kde pro změnu je roční poplatek za správu v procentech vašeho majetku. A to ať už něco zhodnotily, nebo prodělaly.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.