Malé peníze: Odkláníme. Kdy se vydat do daňového ráje?

Jan Müller | rubrika: Analýza | 6. 6. 2012 | 5 komentářů

Stát si z našich výdělků bere docela dost. A nikdo nezaručí, že nebude chtít víc. Naopak, že bude chtít víc, je spíš ta pravděpodobnější varianta. A nejsou tak vzdálené časy, kdy chtěl prakticky všechno. Jak se bránit vysokým daním a znárodňování?

Malé peníze: Odkláníme. Kdy se vydat do daňového ráje?

Každou středu odpovídá Jan Müller z webu Malé peníze na otázky čtenářů Peníze.cz. Dotaz, kterému se věnoval dneska, nás nejdřív zarazil. A pak nás zarazilo, že jsme zaražení. Proč vlastně? Tady je:

Hezký den, velice rád bych si bezpečně uložil peníze v zahraničí, abych nedopadl jako kolega Rath. Jak to udělat? Poradíte, které země jsou nejlepší a jak postupovat, abych minimalizoval rizika? Nejde mi o vyprání nelegálně získaných peněz. Jen se bojím, že pokud se do vlády dostanou komunisté, můžou se tady dít věci, a chci být připravený na nejhorší…

Paralelu s panem Rathem – do kterého si mimochodem najednou troufne kopnout kdekdo, včetně těch, kteří ještě nedávno nosili panu hejtmanovi švestičky z vlastní zahrádky – bereme jako vtip. Na legalizaci výnosů z trestné činnosti, kam by „ulití“ peněz z nelegálního zdroje a jejich následné použití legálním způsobem patřilo, se podílet nechceme. A také bychom to nikomu nedoporučovali.

Existují však i „čisté“ nebo chcete-li legitimní důvody, proč lidé peníze do zahraničí ukládají; některé z nich si tu vyjmenujeme. Využijeme při tom přehled společnosti Connectas, která se právě mezinárodními podnikovými a finančními transakcemi zabývá.

Motivace k uložení peněz v zahraničí

► Vysoké daně doma

Velmi častým důvodem je úspora na daních. V některých zemích jsou zkrátka daňové sazby příznivější než u nás. Lidé s vysokými příjmy si s oblibou v takových zemích zakládají holdingové společnosti, kam prostřednictvím dividend putují zisky z jejich firem. Tradiční zemí je v Evropě v tomto směru Kypr, ale stejně tak můžete mít – pokud máme zůstat v Evropě, i když k tomu není obzvláštní důvod – holdingovou společnost na Maltě nebo využít vhodného typu společnosti v Lucembursku.

Daňové ráje

Seznam off-shore území podle Mezinárodního měnového fondu

Andora, Anguilla, Aruba, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Belize, Britské Panenské ostrovy, Brunej, Cookovy ostrovy, Curaçao, Dominika, Filipíny, Gibraltar, Grenada, Guernsey, Hongkong, Irsko, Jersey, Kajmanské ostrovy, Kostarika, Kypr, Libanon, Libérie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Macao, Man, Malajsie, Malta, Marshallovy ostrovy, Mauricius, Monako, Montserrat, Nauru, Nový Zéland, Niue, Panama, Samoa, San Marino, Seychely, Singapur, Svatý Martin, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincent a Grenadiny, Švýcarsko, Turks a Caicos, Spojené arabské emiráty, Uruguay, Vanuatu.

Můžeme polemizovat o tom, jestli někdo (například Evropská unie) má či nemá bránit, případně jestli je nebo není schopen bránit tomuto „odtoku“ daní na Kypr a do jiných zemí, ale nechme si tu polemiku na jindy. Pro dnešek berme existenci daňových rájů prostě jako fakt.

► Daňový chaos doma

Daňová zátěž nespočívá jen v samotné výši daní, ale také v jejich složitosti. Pokud musí firma vynakládat příliš mnoho pracovní síly a peněz na to, aby vůbec dokázala správně zvládnout daňovou administrativu, bude přirozeně hledat způsob, jak tyto náklady snížit. Když u nás například došlo ke snížení daní a k zavedení jednotné daňové sazby, znamenalo to snížení motivace k „vyvádění“ zisků do zahraničí, a to přesto, že v Česku byla daň pořád vyšší než v nějakém daňovém ráji.

► Schovka před závistivci

Někteří lidé zakládají zahraniční holding, kvůli závisti okolí a zároveň i jisté nedůvěře, že banky dokážou dodržovat bankovní tajemství. Majetek tedy radši schovají tam, kde je nikdo nezná a kam oko běžného českého člověka nehlédne. Z praxe známe nemalý počet podnikatelů, kteří mají většinu peněz uloženou v zahraničí právě z těchto důvodů.

► Strach z politického vývoje

V posledních letech nelze na naprosto lehkou váhu brát ani politické riziko – jehož jeden aspekt tazatel vyjádřil. Nic naplat, komunisté mají u nás stále silnou pozici, a co by bylo po jejich nástupu do vlády, si dokáže asi kdekdo představit. Určitě by to nebylo „daňové přátelství“ k lidem, kteří nadprůměrně vydělávají. Mezi politická rizika ale můžeme zahrnout i nesmírně váhavý postoj Evropské unie vůči problematice státního zadlužení a obecně jistou křehkost propojeného finančního a politického systému. Lidé, kteří mají tento typ obav, upřednostňují jako zahraniční „trezory“ buďto tradiční Švýcarsko, nebo země úplně mimo Evropu, jako jsou například arabské emiráty nebo Seychely.

Kam není vidět

Obecně neplatí, že čím dál na mapě jsou od vás vaše peníze, tím míň jsou vidět. Už v sousedním státě nemusejí znát i velmi mohovitého našince, a zaměstnanci banky tedy nemají motivaci vynášet o něm informace a šířit je formou drbů nebo materiálů „náhodně“ zaslaných méně serioznímu periodiku. „Viditelnost“ peněz mnohem víc ovlivňuje nastavení legislativy té které země. V daňových rájích zkrátka nemají (často zcela záměrně) mechanismus, který by umožňoval dostat se k informacím o účtech dostat, nebo je to mechanismus vágní či velmi komplikovaný.

Anketa

Jak se díváte na zakládání firem v daňových rájích?

Je třeba dodat, že v poslední době se ministerstvo financí činí a uzavřelo mnoho dohod o zamezení dvojího zdanění nebo výměně informací s mnoha oblíbenými regiony. Aktuálně se to týká například Saúdské Arábie nebo Baham; podepsána byla memoranda o porozumění s japonskou a jihoafrickou finanční zpravodajskou jednotkou. Některé dohody umožní lepší přístup k informacím o daňových subjektech, které své zisky odvádějí do zahraničí.

Podle informací společnosti Connectas je na spadnutí podpis obdobné smlouvy se Švýcarskem. Tato stabilní země je z dobrých důvodů velmi oblíbeným cílem finančních turistů rozličného ražení, podvodníky, ukrývajícími peníze, počínaje a čestnými lidmi, obávajícími se ukazovat své bohatství, konče. Proto například právě ve Švýcarsku zažívají dobré dny firmy, jež mění vlastnické struktury svých zahraničních klientů.

Nabízí se otázka, proč vůbec někdo v Česku daně platí a proč nemá každý druhý firmičku někde v Tichomoří. Odpověď je jednoduchá: kromě jiného tento způsob „daňové optimalizace“ něco stojí. Úsilí i peníze. A aby si čtenář nemyslel, že založit společnost v „daňově zajímavé jurisdikci“ je hračka, přineseme příští středu příklad založení takového podniku na nedalekém a českými podnikateli oblíbeném Kypru. Jak uvidíte, není to zcela bez rizika.

Propojeno: Satanáši z ráje!

V roce 2007 to byla Finpomoc. Firma, která se přiživovala na nešťastnících, kteří jednak neměli peníze a jednak neměli na to, aby porozuměli všem smluvním podmínkám, ve kterých byly nalíčené nepěkné pasti. Někteří se se závazkem dokázali vypořádat, i když to znamenalo několikrát přeplatit původní půjčku, jiné čekal exekutor.

A řadu z nich čekal loni taky návrat zlého snu. Jednou z pastiček, které na ně byly nalíčené, byla totiž bianco směnka. Tenkrát podepsali, ale domnívali se, že splacením dluhu jsou z bláta venku. A najednou se vynořily firmy, které tyhle směnky vlastní a vymáhají. Se sídlem v daňových rájích je zcela vyloučené zjistit, kdo tenhle legální, a přece špinavý byznys řídí.