Zakázat či nezakázat, toť otázka!
Korupce rozežírá Českou republiku zevnitř. V poslední době na to upozorňují nejen zástupci Evropské unie a Transparency International, ale v podstatě i drtivá většina českých ekonomů, politologů a sociologů. Přestože si vážnost situace říká o razantní řešení, všechny vlády v posledních dvaceti letech o boji proti korupci především jen mluvily. Výsledkem je pak například to, že společnosti, u kterých nelze dohledat skutečné vlastníky, získávají až 70 procent všech veřejných zakázek. Desítky miliard z kapes daňových poplatníků tak často končí úplně jinde, než by bylo potřeba. Mnoho odborníků se shoduje na tom, že jsou to právě listinné akcie na doručitele, které zásadním způsobem napomáhají korupčníkům.
Listinné akcie na doručitele neboli anonymní akcie na doručitele, totiž neobsahují jméno osoby, která je vlastní. Jejich majitelé nejsou nikde uvedeni ani registrováni. Proto lze tyto akcie převádět pouhým fyzickým předáním. To s sebou přináší hned několik zásadních zádrhelů, jež vedly mnoho zemí po celém světě k jejich úplnému zrušení. S ním počítal i věcný záměr zákona o obchodních korporacích z roku 2001, avšak pozdější vlády od záměru upustily. Prý by se tak muselo sledovat investování do všeho cenného, co nemá na první pohled známého majitele. Navíc akciové společnosti jsou ze své podstaty společnostmi soukromými. V České republice sice mají společnosti povinnost pravidelně zveřejňovat v obchodním rejstříku vlastníky s podílem nad 20 procent, ověřitelnost těchto informací je však takřka nulová.
Blíží se zásadní změny?
Nedá se tak v podstatě dokázat, že peníze z neprůhledných veřejných zakázek netečou na konta politiků či jejich nejbližších. Tuto problematiku bohužel nijak zásadně neřeší ani plánovaná novela zákona o veřejných zakázkách, kterou nyní poslanci projednávají. Zaknihováním akcií, tzn. jejich registrováním na účtu cenných papírů, by se mohlo také zefektivnit vybírání daní. V současném stavu totiž fakticky nic nenutí bývalé vlastníky anonymních akcií v daňovém přiznání uvádět, že došlo k jejich prodeji. Což výrazně usnadňuje daňové úniky.
Premiér Petr Nečas letos v červnu prohlásil, že v této věci brzy dojde k zásadnímu posunu. Ministerstvo spravedlnosti v současné době pracuje na návrhu, jak anonymní akcie na doručitele omezit. Vše ale naznačuje, že plošný zákaz anonymních akcií nenastane. Spíše se dá předpokládat, že by firmy s nejasnou vlastnickou strukturou mohly být vyloučeny z veřejných zakázek.
Co si o anonymních akciích na doručitele myslí námi oslovení odborníci? Pomohlo by jejich zrušení boji proti korupci? To se dozvíte na následujících řádcích.
JIŘÍ WEIGL
ekonom, vedoucí kanceláře prezidenta republiky
Akcie na doručitele rozhodně nejsou příčinou korupce u nás. Jejich zrušení je jistě možné, vyvolá to nepochybně nějaké problémy, ale korupce kvůli tomu rozhodně nezmizí, pouze se možná o málo a asi jen dočasně zvýší transakční náklady korupčních aktivit.
DAVID ONDRÁČKA
ředitel české pobočky Transparency International
Zrušení akcií na doručitele v listinné podobě bych uvítal, ale je to malý střípek do protikorupční mozaiky a nesmíme od něj čekat mnoho. Neprůhledné firmy své vlastníky schovají do zahraničí a reálného vlastníka přes nastrčené advokáty nezjistíte. Je řada důležitějších změn, které jsou nutné – veřejné zakázky, zákon o státní službě, financování stran, stabilizace policie a státního zastupitelství, větší kontrola hospodaření radnic nebo státních firem.
PETR MACH
ekonom
Akcie na doručitele existují několik set let a nikdy s tím nebyl žádný problém. Stejně jako stát neeviduje, kdo všechno má právo hlasovat v občanském sdružení nebo v obchodním družstvu, nemusí ani vědět, kdo má právo hlasovat na valné hromadě akciové společnosti. Nápad omezit (povinně registrovat) akcie na doručitele je falešnou vějičkou, míří špatným směrem. Vytváří falešnou naději, že korupci lze odstranit nějakým jednoduchým administrativním způsobem. Abychom omezili korupci, musíme zmenšit roli státu v ekonomice a tak omezit moc politiků a úředníků. Nikoliv práva lidí.
PETR KURSA
výkonný ředitel SARDIS
Ano, domnívám se, že by mělo dojít ke zrušení anonymních akcií. V současné době by měly být takové společnosti vyloučeny z výběrových řízení veřejných zakázek.
JAN PROCHÁZKA
ekonom, hlavní analytik Cyrrus
Já na tuto problematiku nemám zase až tak extrémně vyhraněný názor. Pořád se veřejně jen předkládají příběhy zlodějů, korupčníků, což je velice populistické. Ale akcie na doručitele mají i slušní lidé, kteří podle mého názoru mají plné právo na částečně skryté osobní vlastnictví. Třeba jen jako formu ochrany soukromí, protože úspěch se v ČR neodpouští. Navíc pokud platí daně a vytahují si peníze formou dividendy, tak o nich úřady vědí, neví o nich pouze široká veřejnost. Zároveň tyto firmy nesmí obchodovat se státem a jeho firmami, to mi přijde naprosto logické. Hlavním faktem je, že toto zrušení problém korupce nevyřeší – díky možnostem stavět off-shore struktury v zahraničí je majetek vybraných výtečníků ve světě téměř nedohledatelný.
TOMIO OKAMURA
viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Zrušení anonymity vlastníků například plzeňské Škodovky nebo solárních parků by rozhodně pomohlo. Minimálně bychom věděli, kdo za koho a proč kope. Teď víme jen to, že zrušení anonymity se část poslanců a ministrů bojí. Všechno lze obejít – ani akcie na jméno nejsou všelék – může je vlastnit nastrčená osoba zavázaná tajnou smlouvou nebo směnkou. Ale každý krok k otevřenosti systému je dobrý a každé ztížení pohybu nelegálně nabytého majetku je přínos. Takže zrušení anonymního držení akcií by byl velmi správný krok.
Jaký je váš názor na anonymní akcie na doručitele? Pomohlo by jejich zrušení výrazněji potlačit korupci?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
17. 9. 2011 0:35, js
Slyšel jste o státu jménem Švýcarsko? Představte si, že i tam mají akcie jak na jméno, tak na doručitele (tedy ty tzv. anonymní akcie).
http://www.admin.ch/ch/d/sr/220/a622.html
Ona ta korupce bude asi dána opravdu něčím jiným, než existencí akcií na doručitele. Co třeba lepším zákonem o veřejných zakázkách, který uchazečům o ně přikazuje ukázat své "vnitřnosti" bez ohledu na formu společnosti (sro nebo as se složitým řetězcem společníků nebo akcionářů přes několik zemí) a odmítnout ty podezřelé? Nebo pracovní kulturou úředníků, která je posilována strachem z důkladného vyšetřování deliktů a trestů?
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
16. 9. 2011 12:19, Radim
Úplně by stačilo omezit množství akcií na doručitele na maximálně 3 nebo 5 % celkového množství akcií té které firmy. Majitelé takových akcií potom mohou být jen pasívními příjemci divident a dalších požitků vyplývajících z jejich držení, ale nikdy nedosáhnou na rozhodovací pravomoc. A pasívní příjmeci, korupci nedělají, to dělají ti , co rozhodují.
Spíš bych viděl potřebu více kontrolovat všelijaké nadace a občanská sdružení, na co vynakládají přidělené peníze. Například hnutí Duha inkasovalo letos od státu na propagaci Šumavy asi jeden a půl miliónů. využilo je známým způsobem na sabotování práce legálního státního orgánu, vedení Šumavského parku a jeho nadřízeného ministerstva životního prostředí, což dohromady stálo náš stát hezkých pár desítek miliónů. A takových občanských sdružení, která ždímají peníze od státu nebo od soukromých dárců , třeba za to, že přestanou něco blokovat a jejich členové si z toho udělali lukrativní živnost, se dá u nás najít spousty.
V diskuzi je celkem (17 komentářů) příspěvků.