Odpočet zaplaceného pojistného od základu daně z příjmů upravuje § 15 odst. 6 zákona o daních z příjmů. Tentýž zákon „ošetřuje“ také možné zrušení pojistky. Pokud se rozhodnete pojistku zrušit po 60 měsících od uzavření smlouvy a je vám víc než 60 let, je vše v pořádku a daňové zvýhodnění trvá. Pokud tyto podmínky nesplňujete, měli byste veškeré daňové odpočty státu zpětně vrátit. (V praxi to funguje tak, že se v daňovém přiznání navýší základ daně o příslušnou částku, jakožto příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů. Tento příjem se potom přirozeně zdaní.) A protože odčítat lze až 12 tisíc korun ročně, za léta spoření může jít o opravdu velké peníze.
Přestáváte být pojištění, nebo jen měníte pojišťovnu?
Nejčastější příčinou předčasného rušení pojistek je přitom tzv. přepojištění, tedy situace, kdy pojistník mění starou pojistku za novou, u jiné pojišťovny – například proto, že původní pojištění je zastaralé nebo nesplňuje, co od ní zákazník očekává. Otázka je tu nasnadě: Je možné se chránit před zbytečným dodaňováním, když de facto v pojištění pokračuje? Bohužel, odpověď na tuto otázku už tak jednoduchá není.
Zákon totiž říká, že pojistník dodaňovat nemusí, pokud mu nebylo vyplaceno pojistné plnění ani odbytné a zároveň rezerva nebo kapitálová hodnota pojištění byla převedena na novou smlouvu soukromého životního pojištění splňující podmínky pro uplatnění daňového odpočtu. Zde ovšem narážíme hned na několik úskalí.
Prvním kamenem úrazu je skutečnost, že přecházíte-li z jedné pojišťovny do druhé, nebude vám ve skutečnosti vyplacena rezervotvorná složka nebo kapitálová hodnota, ale pouze odkupné (dříve tzv. odbytné). Rezerva a kapitálová hodnota jsou totiž čistě účetní pojmy, a jejich „převedení“ je tak možné pouze v rámci jedné pojišťovny, například v případě, kdy pojišťovna nahrazuje stávající produkt jeho modernější verzí. Ve skutečnosti se proto odkupné od výše rezervy nebo kapitálové hodnoty může lišit.
Pojišťovna vás pustit nechce: připravte se na obstrukce
Naštěstí ale stále ještě není vše ztraceno. Na základě existujícího výkladového stanoviska ministerstva financí z roku 2010 je totiž smyslem zákonné úpravy zachovat daňové výhody při kontinuálním odkládání prostředků na budoucí spotřebu. Rozhodující proto není fakt, zda se jednalo o rezervotvornou složku, kapitálovou hodnotu, nebo odbytné, ale skutečnost, že odbytné nebylo vyplaceno poplatníkovi, ale bylo převedeno přímo na novou pojistnou smlouvu. Jenže…
… zde narážíme na další problém. Jak donutit pojišťovnu, od které odcházíte a pro kterou jste momentálně největší zrádce pod sluncem, aby vám naspořené prostředky převedla na novou smlouvu u konkurence? Pojišťovnám se totiž za roky konkurenčního boje povedlo vymyslet důmyslný systém obstrukcí, jejichž smyslem je klienta od jeho požadavku buď úplně odradit, nebo mu jej alespoň „dát co nejvíc sežrat“. Pokud se vám však přece jen podaří pojišťovnu přesvědčit, aby vás nechala odejít, a dokonce vám i odkupné převedla přímo na novou smlouvu, vyhráno pořád ještě nemáte.
Daňová správa: otočka o sto osmdesát stupňů
Čím dál častěji se totiž klienti setkávají s tím, že ačkoliv splnili všechny výše uvedené podmínky a podle výkladu ministerstva financí by tedy dodaňovat neměli, příslušný finanční úřad takový postup jednoduše neuzná a donutí je daňové přiznání opravit. K žádné novele zákona o dani z příjmu a předmětného ustanovení přitom nedošlo.
Proč k této náhlé změně, která zřejmě nemá objektivní důvod (a přitom tolik hraje do karet pojišťovnám), daňová správa přistoupila? Vždyť se tím výkladová praxe nejen posunula o krok dál, ale udělala přímo čelem vzad…
V novém stanovisku Generálního finančního ředitelství k otázce dodanění, které si vyžádala společnost Partners Financial Services, se přímo dočteme: „Pokud by bylo odbytné převedeno na novou smlouvu a došlo by tím k mimořádnému vkladu, je povinností dříve uplatněné nezdanitelné části základu daně dodanit.“ Kam tím Generální finanční ředitelství směřuje? Vždyť v praxi dochází při převodu odkupného v podstatě výhradně ke vkladu finančních prostředků na novou smlouvu formou mimořádného pojistného (jinak též nazývanou „mimořádný vklad“).
Jiný způsob převodu přichází v úvahu pouze v teoretické rovině – například rozpočítáním odbytného na běžné pojistné. Takovým postupem by ale v důsledku byl poškozen především pojišťovaný. Nejen že by nedocházelo ke zhodnocení vkladu, navíc by se ještě z pojistného strhávaly poplatky spojené s náklady smlouvy. Klient by tak tratil víc, než kdyby skutečně dodanil.
Jaký byl záměr zákonodárce? Smyslem daňového zvýhodnění u pojistného na životní pojištění je podpořit a motivovat „do budoucna odloženou spotřebu“. Nové stanovisko Generálního finančního ředitelství se od tohoto výkladu zjevně neodchyluje. Může totiž spatřovat problém v tom, že mimořádný vklad lze podle pojistných podmínek většiny smluv okamžitě bezplatně vybrat: a pak by se opravdu základní smysl daňového zvýhodnění, tedy podpora „do budoucna odložené spotřeby“, poněkud vytratil. Tato úvaha však není nejšťastnější. U převážné většiny pojistných smluv (prakticky všech investičních životních pojištění) totiž lze provádět mimořádné odkupy i v době jejich trvání, pakliže se na nich již vytvořila kapitálová hodnota; v tomto případě však zachování daňového zvýhodnění nikdo nezpochybňuje. Záleží tedy čistě na pojistníkovi, zda svou pojistnou smlouvu pojme jako nástroj pro vytváření úspor do budoucna, nebo smlouvu „vybere“, jakmile to bude možné.
Smíte se tedy přepojistit? Volejte úředníka
Dodaňování by vzhledem ke shora řečenému rozhodně nemělo připadat v úvahu za předpokladu převodu odkupného přímo na novou pojistnou smlouvu a současně za dodržení podmínky, že po dobu jejího trvání nebude proveden žádný mimořádný odkup. Takový postup lze považovat za obezřetný a příslušné orgány daňové správy by jej měly akceptovat. Nicméně není ani z daleka ideální, neboť nepřímo nutí klienty, aby zůstali u své původní pojišťovny, jakkoliv s ní nejsou spokojeni.
K otázce dodaňování dosud bohužel neexistuje soudní rozhodnutí, které by ji přesvědčivě řešilo. Výklad zákona v této věci se však týká tak velikého počtu osob, že je velmi pravděpodobné, že se některá z nich před postupem správce daně, který by směřoval k dodanění převedeného odkupného, bude bránit u soudu. Do té doby je jedinou skutečnou ochranou před případnými problémy informovat se na postup při změně pojištění přímo u finančního úřadu příslušného podle místa vašeho trvalého bydliště.
Autorka pracuje v Partners Financial Services
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
8. 4. 2012 8:58, Vít Suchý
Troufnu si odhadnout, že ten důvod rušení smluv (hlavně se to týká investičního životního pojištění) je velmi úzce spjat už s rozhodováním o jeho uzavření a tím není nic jiného než bohužel katastrofická finanční negramotnost národa..
Klienti se neumí ptát finančních poradců, nechají se obalamutit líbivou obálkou, polepenou různými oceněními nabízených produktů ze soutěží(které těm produktům udělují sami prodejci),podléhají argumentacím že opravdu "pro převážení štěrku potřebují osobní auto", jak tu kdosi zmínil, atd.,atd...
Možná by bylo zajímavé, aby finančně-poradenské firmy zveřejnily svou stornokvotu v oblasti životního pojištění, veřejnost by se pak určitě dozvěděla zajímavá čísla, která svědčí o kvalitě práce poradců...
A pokud by i pojišťovny začaly zveřejňovat údaje, kolik mají na počet pojistných událostí soudních sporů (jako je tomu např. v Německu), veřejnost by si mohla dát do mozaiky nabízených finančních služeb na českém trhu další kamínek...
Tudy si myslím že vede i jedna z cest ke zvyšování finanční gramotnosti národa...Potom by vůbec článek autorky nebyl potřeba.....
Přeji všem hezké a klidné svátky jara. :)
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
3. 4. 2012 23:18
Víte, o čem mluvíte. Tohle sedí. A jaký je důvod toh rušení, typicky po pěti letech?
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (14 komentářů) příspěvků.