Tajná databáze neplatičů

Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům (Solus) bylo založeno již v roce 1999. Mezi jeho 9 členů patří například CCS Česká společnost pro platební karty (profil, názory), Home Credit Finance (profil, názory) či Cetelem (profil, názory). Členy Solusu jsou ovšem vedle leasingových společností a splátkových firem také dvě "kamenné" banky, HVB Bank (profil, názory) a Raiffeisenbank (profil, názory).
Každý, kdo chce zažádat o úvěr či leasingovou půjčku u těchto společností musí tedy počítat s tím, že si ho daná instituce může prověřit v registru negativních úvěrových informací, neboli databázi neplatičů. Informace o této databázi však na veřejnost pronikly teprve v letošním roce, a tak většina klientů patrně ani nyní netuší, že podobný registr existuje. A už si nemůže ověřit, zda a za jakých podmínek se jejich osobní data mohou v takové databázi objevit.
Solus ovšem nyní čelí podezření, že zneužil osobní údaje klientů. Inspektoři Úřadu pro ochranu osobních údajů zjistili, že informace, které o působení sdružení mají, neodpovídají skutečnosti. A shodli se, že šetření společnosti je nezbytné. "Kontrola začala před několika dny. Protože ještě neskončila, nelze o ní poskytnout žádné informace," uvádí mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů Hana Štěpánková. Závěry šetření by měly být hotovy na konci srpna.

Klienti o existenci databáze nevědí

Členové sdružení Solus

CCB – Leasing

CCB Credit

CCS

Cetelem ČR

Český Triangl

Essox Leasing

Home Credit Finance

HVB Bank ČR

Raiffeisenbank

Otázkou tedy je, zda Solus nezákonně nemanipuluje s osobními daty. Sdružení na svých internetových stránkách uvádí, že do databáze může být zařazen pouze ten klient, který dal k takové manipulaci s osobními daty souhlas. To ale neznamená, že se tak skutečně děje. Především spotřebitelé, kteří již před delší dobou začali využívat splátkový prodej, žádné podobné dokumenty nepodepisovali. "Když jsem podepisovala podmínky se společností Cetelem, smlouva rozhodně nic o manipulaci s osobními daty neříkala. Natož aby se zmínila o uveřejnění informací v takové databázi," konstatuje bývalá klientka společnosti Cetelem Jana Zemanová.
Navíc nikde není řečeno, že k zápisu do registru neplatičů dojde například poté, co klient nezaplatí určitý počet splátek a není ani známo, zda po splacení dluhu bude z registru okamžitě vymazán. Nejpodstatnější ale je, že většina žadatelů o úvěr se o registru a sdružení Solus nejspíš vůbec nikdy nedozví.

Čestmír Ondrůšek, ředitel divize podpora řízení Raiffeisenbank, říká, že smlouva, kterou banka s klientem uzavírá, obsahuje ustanovení, že za určitých podmínek jsou jeho osobní údaje předávány k dalšímu zpracování sdružení Solus, s čímž klient podpisem smlouvy vyjadřuje souhlas. "Informace o sdružení Solus pak poskytují zaměstnanci banky, kteří s klientem uzavírají smlouvu," vysvětluje Ondrůšek. Jenže první klient Raiffeisenbank, na kterého jsme narazili, informace tak docela nepotvrdil. Řekl nám, že při podpisu smlouvy neměl šanci všechny podmínky a směrnice pročíst, protože jich bylo několik stran. Zeptal se proto bankéře, zda smlouva obsahuje něco zvláštního. Dostalo se mu odpovědi, že je naopak zcela standardní, tak jako v jiných bankovních ústavech.  
"Konkrétní informace pro klienta o tom, že údaje o jeho platební kázni mohou být předávány třetím osobám, je v odstavci V-7. Všeobecných úvěrových podmínek," říká Milan Bušek ze společnosti Cetelem. "A informace, za jakých podmínek může dojít k zařazení klienta do databáze, je možné najít na stránkách sdružení Solus," dodává. Jenže kolik lidí asi napadne, že onou třetí osobou je právě Solus?

Přístupné, anebo tajné informace?

Klienti mohou podle webových stránek sdružení Solus požadovat o informace o tom, zda a jaké údaje jsou ve společné databázi firem uvedeny. Odpověď na tuto otázku je jednou za rok bezplatná. Jenže to klienty nenapadne, protože při podepisování smlouvy se o existenci registru nedozvědí. Nemělo by snad sdružení automaticky klienty o něčem tak závažném informovat?
I když informace o působení Solusu na internetu nalézt lze, příliš obsažné nejsou. Podmínky fungování databáze jsou vysvětleny tak, že jejich výklad je možné kdykoliv přizpůsobit potřebám sdružení. Po prostudování ale určitě budete vědět, že přínos pro okolí je značný - ochrana dobrých klientů před neplacením ztrát z obchodů s nespolehlivými zákazníky nebo zamezení organizované hospodářské trestné činnosti.

Jak se chránit

Každý, kdo se chystá vzít si v budoucnu úvěr, by se měl řídit jednoduchými pravidly. "Je to právě klient, který souhlasí, či ne. Měl by si každou smlouvu pečlivě prostudovat. Ta by měla především podat vyčerpávající informace a samozřejmě neodporovat zákonu," říká Hana Štěpánková. Banka nebo společnost, která je členem sdružení, by také v každém případě měla uvést, k jakému účelu a za jakých podmínek je databáze vedena, na jak dlouho a komu se informace dále poskytují.
Je zřejmé, že proti neplatičům se finanční domy musejí bránit. Otázkou ovšem je, zda právě toto je ten pravý způsob.

Co si myslíte o existenci podobné databáze neplatičů? Neměli by všichni členové své klienty na existenci sdružení automaticky upozorňovat? Je toto podle vás férové jednání? Pokud byste patřili mezi klienty členů Solusu, co byste udělali? Připojte svůj názor či zkušenost!