Zdroj: Pleska / Midjourney
Před deseti lety byly velké téma pokuty za drobné dopravní přestupky. Řidič překročil v obci rychlost o dva kilometry a úřad to „ocenil“ pokutou 1500 korun. Zákon je prý zákon a každé porušení pravidel – byť sebemenší – je podle úřadu přestupek, za který musí přijít trest.
Takový přístup je jednak proti zdravému rozumu, jednak ignoruje takzvanou materiální stránku přestupku. Jinak řečeno: nezkoumá, jestli byl někdo skutečně ohrožen.
Případ „pirátské rychlosti“ 52 kilometrů za hodinu se dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten pokutu zrušil a úřadům vzkázal, aby každý případ posuzovaly individuálně a pokaždé hodnotily, jestli opravdu došlo k zásahu do chráněného zájmu nebo aspoň k jeho ohrožení.
Podobně přísný metr jako kdysi na řidiče se uplatňuje na poskytovatele úvěrů. Nezkoumá se, jestli je jejich přestupek malicherný, nebo jestli – kdybychom zůstali u dopravního příměru – proletí obcí jako Schumacher.
Banka nebo jiný poskytovatel úvěru musí prozkoumat úvěruschopnost každého, kdo u nich požádá o půjčku. To znamená posoudit, jestli ten člověk bude schopný a bude opravdu chtít úvěr řádně a včas splatit. Právo tak chce chránit spotřebitele a jeho blízké proti předlužení.
Neexistuje ale povinný seznam informací, které se mají vyhodnotit, a podkladů, které je potřeba vyžádat si a shromáždit. Jakým způsobem bude poskytovatel úvěru úvěruschopnost bude zkoumat, to záleží na něm. Když to ale neudělá, smlouva o úvěru je neplatná.
Co to znamená?
Pokud je smlouva neplatná, obě strany – poskytovatel úvěru i dlužník – si musí vrátit to, co si podle neplatné smlouvy dosud předaly. Poskytovatel vrací poplatek za zpracování úvěru, zaplacené splátky a úroky, spotřebitel dosud nesplacenou část dluhu.
Některé české úřady a soudy se dlouhodobě klonily k závěru, že nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy vždycky. Bez ohledu na to, jestli pochybení byla zásadní, nebo spíš drobná. Rozhodující podle nich není ani to, jestli dlužník půjčenou částku bez problémů splatil, nebo jestli ho špatný postup poskytovatele úvěru opravdu přivedl do problémů.
V praxi se vyskytují případy, kdy se poskytovatel úvěru spokojí s tím, že mu žadatel o úvěr potvrdí, že měsíčně vydá na bydlení dva tisíce korun. V Praze. Takové případy Česká národní banka právem postihuje. Poskytovatel úvěru svou povinnost naplňuje jen formálně. A je docela namístě, když se smlouva o úvěru prohlásí za neplatnou.
Opačný extrém je vyžadovat od zákazníka opakovaně výplatní pásky a výpisy z účtu, když si každý měsíc před výplatou půjčuje a pak řádně splatí dva tisíce. Je to sice asi zbytečná byrokracie, která obtěžuje jak úvěrovou společnost, tak jejího klienta, ale je to vlastně pochopitelná obrana, když je pro úředníka důležitější, co je na papíře, než co je ve skutečnosti.
Tento dost přísný – někdo by řekl formalistický – přístup korigoval Nejvyšší soud. Velmi výmluvně se k tomu vyjádřil v rozsudku ze září loňského roku. Uvádí v něm, že „samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet“.
Dodává, že pochybení při posuzování úvěruschopnosti neplatnost smlouvy způsobí jen tehdy, pokud poskytovatel ignoroval či přehlédl závažné skutečnosti zpochybňující schopnost klienta úvěr splatit.
Vyhrála tedy při hodnocení úvěruschopnosti materiální stránka věci tak jako u dopravních přestupků?
Názory se různí.
Chcete si i v penzi plnit sny? Poradíme!
Najděte si nejvýhodnější penzijní spoření a získejte státní příspěvky i slevy na dani. Podpořit vás může i zaměstnavatel.
Okresní soud pro Prahu-západ se nedávno ptal Soudního dvora Evropské unie, jestli je v sankce v podobě neplatnosti smlouvy při neposouzení úvěruschopnosti v souladu s unijní směrnici o spotřebitelských úvěrech. Je to totiž právě Soudní dvůr EU, kdo posuzuje soulad národních zákonů s evropskými předpisy. A Soudní dvůr řekl, že takovýto důsledek, tedy absolutní neplatnost smlouvy, v rozporu s příslušnou unijní směrnicí není.
Podle některých jsme proto zase na začátku. Unijní soud prý potvrdil, že nedostatečné posouzení úvěruschopnosti znamená vždycky absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. A tenhle soud má prostě větší razítko…
Podle mého názoru to tak ale úplně není. Soudní dvůr EU totiž řekl, že směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru nebrání tomu, aby členský stát neplatnost smlouvy za nedostatečné posouzení úvěruschopnost upravil ve svém vlastním zákoně. Jinými slovy, český zákon o spotřebitelském úvěru je v souladu s předpisy Evropské unie.
To je jistě důležité zjištění. Neméně důležitá je ale skutečnost, že české zákony vykládají především české soudy. A Nejvyšší soud zákon o spotřebitelském úvěru vykládá jednoznačně. Pouhé formální pochybení při posuzování úvěruschopnosti, pokud není zásadní a pokud spotřebiteli nezpůsobilo problémy, podle něj neplatnost smlouvy nezpůsobuje. Nikdo kvůli němu nespadl do předlužení ani mu nehrozilo – a to je to, proti čemu má český zákon spotřebitele chránit.
Autor pracuje jako analytik pro Partners Banku. Do finanční skupiny Partners patří mimo jiné i společnost NextPage Media, provozovatel webu Peníze.cz.
František Nonnemann
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
