Kurzy finanční gramotnosti obvykle zacházet s penězi nenaučí

I když je zadlužení českých domácností nižší než v řadě jiných západoevropských zemí, v posledních letech rychle roste a je hlavním důvodem, proč stát chce zvýšit finanční gramotnost našich občanů. Vláda ČR dokonce letos v květnu schválila Národní strategii finančního vzdělávání. Ta ovšem sama o sobě nic neřeší.

Strategie definuje finanční gramotnost jako „soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana, nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb.“ Uvádí také, že „finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace“.

Definici nelze příliš vytknout, snaha o zvyšování finanční gramotnosti ale naráží na zúžený pohled pedagogů, požadujících metodické materiály, které se snadno vyučují a hlavně jednoduše zkouší. Z učebních osnov tak mizí nejdůležitější myšlenkové postupy finančně gramotného člověka. Místo toho se zaměřují na obecné informace, které najdete v knihách, nebo je umí občanovi vysvětlit řadový finanční poradce .

Příčiny zadlužování , což je hlavní motivace pro vznik celé strategie, výuka bohužel neřeší. Jak tedy tato výuka vypadá a jak má vypadat, aby byla alespoň trochu úspěšná?

Na středních, základních školách nebo v rámci rekvalifikačních kurzů se finanční gramotnost vyučuje ve čtyřech základních blocích:

1. peníze
   Historie a funkce peněz, formy peněz, měny a inflace, početní úlohy s úroky a procenty.
2. hospodaření domácnosti
   Příjmy, výdaje, tvoření rozpočtu, úspory, zadlužení.
3. finanční produkty
   Spoření , investice , pojištění , základní finanční produkty.
4. práva spotřebitele
   Podmínky finančních služeb, reklamační řád, finanční podvody.

Účastníci kurzů získají všeobecné znalosti o financích, potřebné pro základní orientaci. Kde se ale mluví o příčinách zadlužování nebo o úspěšných principech hospodaření, vedoucích k finanční svobodě? Drtivá většina předlužených lidí přesně ví, jak počítat úroky, znají základní finanční produkty a dokážou si sestavit rozpočet domácnosti. A přesto podepíší nevýhodnou půjčku. Stejně tak drtivá většina bohatých lidí nezískala finanční svobodu díky stavebnímu spoření či penzijnímu připojištění . Kurzy obcházejí umění správného zacházení s penězi. Je proto třeba pracovat na jejich zlepšení.

Příčiny zadlužení, stejně jako bohatství, najdeme v myšlení lidí a schopnostech své myšlení ovládat.

Klasická cesta člověka, který se dostal do dluhové pasti, vypadá takto:

1. Mám potřebu a chci jí uspokojit
2. Pokud na to nemám nyní dostatek peněz, vypůjčím si
3. Potřeba je na chvíli uspokojena a splácím dluh
4. Mám další potřebu, ale stále nedostatek peněz na její uspokojení, vypůjčím si z novu (třeba za zvýšený úrok, hlavně aby potřeba byla uspokojena)
5. Potřeba je na chvilku uspokojena a splácím dluh atd., začínám se bát, že ztratím práci a nebudu schopen splácet závazky nebo nejsem v zaměstnání finančně spokojen a odcházím s nadějí, že jinde dostanu za práci zaplaceno více.
6. Celý život jsem frustrován z nedostatku peněz na uspokojení svých potřeb

Naopak cesta člověka, který si zvolil bohatství:

1. Mám velmi skromné potřeby
2. Zbývají mi každý měsíc volné peníze
3. Úspory investuji do aktiv, přinášejících výnos
4. Výnosy investuji zpět do nákupu dalších aktiv
5. Po nějaké době jsou výnosy natolik velké, že mohu zvyšovat své potřeby
6. Užívám si luxusu, aniž bych si na něj musel půjčit nebo dokonce více pracovat.

Hlavní rozdíl mezi bohatým a předluženým je ve zvládání emocí. Chudý člověk potřebuje vždy nutně a hned něco koupit, až nemá ani korunu, v horším případě se zadluží. Bohatý a finančně gramotný člověk potřeby odkládá, volné peníze investuje a až z výnosu uspokojí své potřeby. Po uspokojení potřeby mu tak zbývá na investice, které přinášejí další peníze, chudému člověku zbývá často bezcenný krám. Dopřává si totiž trošku luxusu hned, zatímco bohatý člověk později, zato ale dlouhodobě a v mnohem větší míře.

Finanční gramotnost je primárně o myšlení, sekundárně o znalostech, které se nyní vyučují. Účastníci kurzů by měli hlavně vytvářet osobní strategie, vedoucí k bohatství, hrát stolní hry zabývající se získáváním peněz, sestavovat investiční plány, poslouchat přednášky od finančně úspěšných lidí, vytvářet své osobní rozpočty a finanční výkazy, zakládat společné investiční fondy , realizovat drobné podnikatelské záměry. Ve výuce musí být jasný rozdíl mezi myšlením a návyky bohatých a chudých, zaroveň musí mít účastník kurzu možnost projevit své vlastní myšlení, aby si uvědomil, zda koresponduje s myšlením bohatého či chudého. Jen taková výuka má šanci připravit účastníky kurzů finančně úspěšný život.

Autor je poradcem v oblasti optimalizace hospodaření a investic

Jak se na tuto problematiku díváte vy? Zařadili byste se myšlením spíše k bohatým, nebo chudým lidem, nebo máte na tuto problematiku jiný názor? Napište nám o tom!