Karta fuč!

První věc, kterou musíte udělat, je tuto skutečnost co nejrychleji oznámit své bance. Pro tento případ existují speciální telefonní čísla do kartového centra, kde lze krádež nahlásit. Hovor má buď podobu volání na zelenou linku 0800 (volání zdarma), nebo je standardně zpoplatněn. Při ztrátě karty v zahraničí ale nelze volat na zelenou linku - klient tak platí mezinárodní hovor. V některých bankách (například eBanka) provádí blokaci operátor na běžné info lince. Pokud neznáte číslo ztracené karty, nic se neděje, většina bank umožňuje i zablokování karty podle čísla účtu, jména, adresy či rodného čísla. Jestliže se jedná o běžnou elektronickou kartu, je její blokace okamžitá. Klienta tato operace přijde na stokoruny a od této chvíle již není možné s kartou provádět žádné autorizované transakce. Zloděj si tak nemůže vybrat hotovost z bankomatu, ani kdyby znal PIN. V některých bankách je nutné blokaci ještě osobně potvrdit - například v České spořitelně musí klient nejpozději následující pracovní den navštívit některou z jejích poboček a blokaci písemně potvrdit (platí pouze pro domácí karty). Pokud však klient vlastní embosovanou kartu (jméno, doba platnosti a číslo karty jsou na ní vytlačené), pak je postup složitější. Embosovaná kartu se dá totiž použít při placení na obchodních místech, které nemají online platební terminály automaticky ověřující zůstatek účtu v bance. Pokud zloděj touto kartou platí, na účet se pouze obtisknou vytlačené údaje a karta se dále neověřuje. Operátor linky ji tedy musí zařadit na tzv. stoplist (seznam kradených karet), což může stát i několik tisíc korun.

Klient odpovídá za zneužití karty v době mezi ztrátou a oznámením bance. Banka ručí za zneužití výběrem z bankomatu od okamžiku nahlášení její ztráty, za nákup kradenou kartou pak až po určité lhůtě. Ta bývá většinou do půlnoci dne oznámení nebo dne následujícího, výjimečně se ale může jednat až o několik dnů jako v případě Komerční banky. Výše klientovy odpovědnosti je většinou omezena limitem karty, nebo pevně stanovenou částkou (například pět tisíc korun u Komerční banky).

Snadnost zneužití kradené karty si můžete představit, až s ní budete příště platit v obchodě. Všimněte si, zda pokladní kontroluje shodnost vašeho podpisu na účtence s vzorem na zadní straně platební karty. Je to sice její povinnost, ale fronta je dlouhá a přitom tak málo času… Díky občas nezodpovědnému přístupu personálu prodejen může být pro zloděje snadné vyčerpat váš účet, aniž by se musel učit podpis. U transakcí prováděných na platebním terminálu není po zablokování karty zneužití možné, v prodejnách s imprinterem (žehličkou) to však platit nemusí.

Několik rad jak minimalizovat riziko zneužití platební karty: