Spoření a inflace - jak reálně nepřijít o peníze
Ještě doporučujeme:
Třetí den prodeje, tedy včera, hlásilo ministerstvo, že jsme si dluhopisů zamluvili za dvanáct a půl miliardy korun. Je to hezký výkon, zvlášť uvážíme-li, že emise byla jen desetimiliardová. Ovšem ministr už po prvním dni, kdy byla pryč polovička připraveného objemu, říkal, že do první emise klidně ještě přisype. A přijdou další emise, šanci nakupovat budou tedy mít i ti, kteří se zatím nerozhoupali nebo se na ně nedostalo. Vyplatí se jim to?
Proč vlastně stát dluhopisy vydává? Ministr říká, že nám chce nabídnout výhodnou investici a zainteresovat nás na stavu státní kasy. Ve skutečnosti si spíš chce zajistit i jiné věřitele než banky a další instituce. Velcí investoři stát za rozpočtové prohřešky potrestají výprodejem dluhopisů, tedy vyšším požadovaným úrokem. V případě drobných střadatelů ministr zřejmě sází na to, že budou mít větší setrvačnost.
Dluhopisy může upsat (a tedy následně nakoupit) pouze:
Spořicí státní dluhopisy může upsat také nezletilá osoba, a to zejména prostřednictvím svého zákonného zástupce.
Zdroj: Ministerstvo financí
Z pohledu daňového poplatníka je však zajímavá především jiná věc: stát získává finance dráž, než by musel. Pro investory je to nepochybně dobrá zpráva. Jenže výhodnost investice pro občany (a nejen občany, ve velkém kupovaly zřejmě i instituce, třeba církve) zaplatí ze svých daní – občané.
Vysoký úrok mohl být také reklamní. Dluhopisy s nižším výnosem by sotva měly takový úspěch, spíš by hrozilo, že si s nimi ministr uřízne ostudu. Je možné, že další emise bude mít úroky už o něco nižší.
První variantou je jednoletý bezkuponový dluhopis s výnosem zhruba dvě procenta ročně.
Sazba není na první pohled špatná, ale sotva jde o dostatečnou odměnu za výrazně omezenou likviditu ve srovnání se spořicím účtem či fondem peněžního trhu. Pokud klient využije možnosti předčasného splacení, dostane pouze původní investovanou částku, nic navíc. A ještě ne hned, ale až za 1–3 měsíce.
Druhou variantou jsou dva pětileté dluhopisy. U jednoho se úroky vyplácejí, ve druhém případě jde o tzv. reinvestiční dluhopis – úroky klient dostane ve formě dalších dluhopisů. Takhle to vypadá, když investujete 10 tisíc korun:
| kuponový | reinvestiční | ||||
| rok | kupon | kupon | hodnota investice na konci roku | ||
| 2012 | 0,85 % | 85 Kč | 0,85 % | 85 Kč | 10 085 Kč |
| 2013 | 1,5 % | 150 Kč | 1,5 % | 151 Kč | 10 236 Kč |
| 2014 | 3 % | 300 Kč | 3 % | 307 kč | 10 543 Kč |
| 2015 | 4,5 % | 450 Kč | 4,5 % | 474 Kč | 11 018 Kč |
| 2016 | 6 % | 600 Kč | 6 % | 661 Kč | 11 679 Kč |
| celkem | 1585 Kč |
Ač by se to mohlo z tabulky zdát, reinvestiční dluhopis není automaticky výhodnější. Pouze je u něj dopředu známá sazba, za jakou bude úrok reinvestován (vždy sazba platná pro daný rok, tzn. 10 236 Kč se úročí třemi procenty atd.). U kuponového dluhopisu v tabulce ani kalkulačkách na webu tyto úroky z úroků započítány nejsou.
Jak je vidět, v obou případech jde o dluhopisy s rostoucí kuponovou sazbou. Je to docela hezký marketingový trik. Novinové titulky v minulých týdnech hlásaly „až“ šestiprocentní úrok, publicita byla zajištěna. Šestiprocentní kupon je ale připsán až v posledním roce. Skutečný výnos do splatnosti (yield) je cca 3,1 procenta ročně u kuponového a 3,15 procenta u reinvestičního dluhopisu.
To je v dnešní době extrémně nízkých úrokových sazeb poměrně zajímavé. Výnos je bez poplatků – a podle nejnovějších informací i bez daně. Jediným nákladem pro investora je tedy nutnost jít do banky, případně si tam nechat vymluvit díru do hlavy a odejít s třemi dalšími produkty.
| počet let držení | výnos (yield) kuponového dluhopisu |
|---|---|
| 1 | 0,85 % |
| 2 | 1,17 % |
| 3 | 1,77 % |
| 4 | 2,43 % |
Jak je to ale s výnosem v případě předčasného splacení? Tabulka vpravo shrnuje opět průměrný výnos do splatnosti (yield), pokud očekáváme předčasné splacení vždy na konci roku. Z tabulky plyne, že prodej před splatností je velmi nevýhodný.
Riziko nesplácení v nejbližších letech je zanedbatelné. Česká republika je vnímána jako velmi kvalitní dlužník, v poslední době se dokonce objevují názory, že jsme „Švýcarskem střední Evropy“. Do jaké míry jde o zbožné přání na naší straně a neznalost místních poměrů na straně bankéřů sídlících kdesi v mrakodrapech londýnského City, to je k diskuzi.
Fakt je, že zatím jsou naše státní finance na evropské poměry v nadprůměrně dobré kondici. I banky jsou na tom dobře, mnohdy lépe než jejich zahraniční matky. Tudíž bezprostředně nehrozí, že by některá větší banka krachovala a stát si musel půjčovat na její záchranu.
Kromě rizika kreditního nese každý dluhopisový investor také riziko, že stoupne inflace (ze současných necelých dvou procent za rok), a on tedy reálně prodělá. S inflací stoupnou i úrokové sazby, jenže aby na vyšší sazby dosáhl, bude muset počkat do splatnosti dluhopisu nebo jej nevýhodně předčasně odprodat. Ostatně toto je důvod, proč má naprostá většina státních dluhopisů v Česku i ve světě pevné úročení a není indexována na inflaci.
Zmíněn výše. I sazby spořicích účtů šly dolů, s výjimkou akčních nabídek nových bank, které po získání klientů sazby pravděpodobně také sníží. Jasnou výhodou je ale likvidita peněz, u dobrého spořicího účtu prakticky okamžitá.
Kdykoliv lze investovat do dluhopisových fondů, spořicí dluhopisy pro ně ale představují vážnou konkurenci. I nejlevnější korunové dluhopisové fondy na našem trhu mají provozní náklady nejméně procento ročně. Současný tržní výnos pětiletého státního dluhopisu je kolem dvou procent ročně, tato dvě čísla dohromady budou v nejbližší době tvořit poměrně smrtící kombinaci.
Na druhou stranu málokterý fond je ze 100 procent v českých státních dluhopisech, navíc na pětiletém horizontu se ještě může ledacos změnit (fondy mohou ještě stihnout vydělat na budoucím růstu úrokových sazeb).
Různé zajištěné fondy a certifikáty bývají dost často velmi neprůhledné, připomínají ruletu. Čas od času se ale na trhu objeví zajímavý produkt - zkrátka a dobře, je potřeba oddělovat zrno od plev.
Strukturované produkty jsou jen pro pokročilé, říká Jan Müller: Investice do strukturovaných produktů: jen pro pokročilé!
A aby to nevypadalo, že mluví do větru, tady je příklad naší čtenářky, která pokročilá nebyla: Jak prodělat na produktu s garantovaným výnosem.
Vyšších výnosů lze dosáhnout za cenu určitého rizika, například s fondy, které investují i do dluhopisů rizikovějších než ČR (Polsko, Maďarsko a podobně).
V Česku poměrně opomíjenou investicí jsou také fondy firemních dluhopisů. Kolosy jako je ČEZ nebo Microsoft si půjčují za podobné sazby jako stát, čím menší a rizikovější firma je, tím vyšší platí i úroky. Stále ale nejde o hazard – ostatně finanční krize zuří už tři roky a firmy po celém světě musely citelně snižovat náklady a zvyšovat efektivitu. Dlouhodobě je investice do firemních dluhopisů možná smysluplnější než do těch státních. V této kategorii je k dispozici například fond od společnosti ČP Invest a nově i fond Pioneer Strategic Income se zajištěním do koruny, který obsahuje směs státních, kvalitních firemních a rizikových dluhopisů.
Autor je analytik Partners For Life Planning
Všechny materiály © 2000 - 2012 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.