Zákon o daních z příjmů - Část IV.

(1) Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 15 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.
(2) Daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky podle § 6 pouze od jednoho a nebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4), pokud neuplatňuje výpočet daně ze společného základu daně manželů podle § 13a. Podmínkou je, že poplatník podepsal u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň zvláštní sazbou daně, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 6 000 Kč. Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků ze zahraničí, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění. Daňové přiznání za zdaňovací období je ale povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3, který uplatňuje slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) a daňové zvýhodnění.
(3) V daňovém přiznání poplatník uvede veškeré příjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených, příjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně. V daňovém přiznání poplatník rovněž uvede částku slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění podle § 35c a 35d. Jsou-li součástí zdanitelných příjmů též příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, doloží je poplatník daně dokladem vystaveným podle § 38j odst. 3.
Zrušen. (1) Poplatník uvedený v § 2 při prohlášení nebo zrušení konkursu ^41c) podává daňové přiznání podle zvláštního právního předpisu ^41d), ve kterém neuplatní nezdanitelnou část základu daně (§ 15), položky odčitatelné od základu daně (§ 34), slevu na dani (§ 35, 35a, 35b nebo 35ba) nebo daňové zvýhodnění (§ 35c). Při stanovení základu daně za uplynulou část zdaňovacího období se vychází z rozdílu mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady).
(2) Po uplynutí zdaňovacího období, ve kterém došlo k prohlášení konkursu, poplatník podá daňové přiznání ^41d) za celé zdaňovací období. Splňuje-li stanovené podmínky, uvede v přiznání nezdanitelnou část základu daně (§ 15), položky odčitatelné od základu daně (§ 34), slevu na dani (§ 35, 35a, 35b nebo 35ba) nebo daňové zvýhodnění (§ 35c).
(3) Po uplynutí zdaňovacího období, ve kterém došlo ke zrušení konkursu, poplatník podá daňové přiznání ^41d) za celé zdaňovací období. Splňuje-li stanovené podmínky, uvede v přiznání nezdanitelnou část základu daně (§ 15), položky odčitatelné od základu daně (§ 34), slevu na dani (§ 35, 35a, 35b nebo 35ba nebo daňové zvýhodnění (§ 35c).
(4) Po uplynutí zdaňovacího období, ve kterém došlo k prohlášení a současně ke zrušení konkursu, podá poplatník daňové přiznání ^41d) za celé zdaňovací období. Splňuje-li stanovené podmínky, uvede v přiznání nezdanitelnou část základu daně (§ 15), položky odčitatelné od základu daně (§ 34), slevu na dani (§ 35, 35a, 35b nebo 35ba) nebo daňové zvýhodnění (§ 35c). Dojde-li ke zrušení konkursu k poslednímu dni zdaňovacího období, podává poplatník pouze daňové přiznání za celé zdaňovací období s tím, že splňuje-li stanovené podmínky, uvede v přiznání nezdanitelnou část základu daně (§ 15), položky odčitatelné od základu daně (§ 34), slevu na dani (§ 35, 35a nebo § 35b) nebo daňové zvýhodnění (§ 35c).
(5) Daňová povinnost vzniklá na základě daňového přiznání podle odstavce 1 se považuje za zálohu na daň po vyměření daňové povinnosti podle daňového přiznání podaného podle odstavců 2, 3 a 4.
(6) Ve zdaňovacích obdobích, která následují po zdaňovacím období, ve kterém byl konkurs prohlášen a zároveň nebyl zrušen, podává poplatník daňové přiznání za každé zdaňovací období. Splňuje-li stanovené podmínky, uvede v přiznání nezdanitelnou část základu daně (§ 15), položky odčitatelné od základu daně (§ 34), slevu na dani (§ 35, 35a, 35b nebo 35ba) nebo daňové zvýhodnění (§ 35c).
(7) Dojde-li ke zrušení konkursu k poslednímu dni zdaňovacího období a konkurs trval po celé zdaňovací období, podává poplatník pouze daňové přiznání za celé zdaňovací období s tím, že splňuje-li stanovené podmínky, uvede v přiznání nezdanitelnou část základu daně (§ 15), položky odčitatelné od základu daně (§ 34), slevu na dani (§ 35, 35a, 35b nebo 35ba) nebo daňové zvýhodnění (§ 35c).
(1) Plátce daně vypočte zálohu z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (dále jen "záloha") ze základu pro výpočet zálohy. Základem pro výpočet zálohy je úhrn příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků zúčtovaný nebo vyplacený poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, vyjma příjmů zdanitelných srážkou podle zvláštní sazby daně a příjmů, které nejsou předmětem daně, snížený o
(2) Záloha ze základu pro výpočet zálohy, zaokrouhleného do 100 Kč na celé koruny nahoru a nad 100 Kč na celé stokoruny nahoru, za kalendářní měsíc činí:

základ daně		daň	ze základu přesahujícího
od Kč	do Kč
0	121 200	12%
121 200	218 400	14 544 Kč + 19 %	121 200 Kč
218 400	331 200	33 012 Kč + 25 %	218 400 Kč
331 200	a více	61 212 Kč + 32 %	331 200 Kč

(3) Zálohu vypočtenou podle odstavce 2 plátce daně, u kterého poplatník podepsal na příslušné zdaňovací období prohlášení podle § 38k odst. 4, nejprve sníží o prokázanou částku měsíční slevy na dani podle § 35ba a následně o prokázanou částku měsíčního daňového zvýhodnění (dále jen "záloha po slevě").
(4) Plátce daně, u kterého poplatník nepodepsal na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, srazí zálohu podle odstavce 2, ale nejméně ve výši 20 % ze základu daně, pokud nejde o příjmy zdaněné zvláštní sazbou daně podle § 36 odst. 2 písm. c) bod 4 nebo § 36 odst. 1 písm. a). U poplatníka, který u plátce nepodepsal prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, se při výpočtu zálohy nepřihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění.
(5) K prokázaným nezdanitelným částkám ze základu daně podle § 15, ke slevě na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) a podle § 35ba odst. 2 přihlédne plátce daně za podmínek stanovených v § 38k odst. 5 až při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za zdaňovací období.
(6) Plátce daně srazí zálohu při výplatě nebo připsání příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků (dále jen "mzda") poplatníkovi k dobru bez ohledu na to, za kterou dobu se mzda vyplácí. Provádí-li plátce zúčtování mezd měsíčně nebo pravidelně za delší časové období, srazí zálohu při zúčtování mzdy. Mzdy plynoucí do konce ledna za uplynulé zdaňovací období se zahrnují do základu pro výpočet zálohy v tomto období.
(7) Plátce daně, který vyplácí ve zdaňovacím období poplatníkovi mzdu najednou za více kalendářních měsíců téhož zdaňovacího období, vypočte zálohu tak, jako by byla vyplacena v jednotlivých měsících, je-li tento způsob výpočtu zálohy pro poplatníka výhodnější a neuplatnil-li poplatník ve zdaňovacím období u plátce daně dosud měsíční daňové zvýhodnění podle § 35d odst. 2. Při použití tohoto způsobu nelze použít zdanění podle § 6 odst. 4.
(8) Nepožádá-li poplatník o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, je sraženými zálohami ze mzdy jeho daňová povinnost splněna, pokud není povinen podat přiznání podle § 38g.
(9) Plátce odvede úhrn sražených záloh nebo úhrn částek, které měly být jako zálohy na daň sraženy, nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohy vznikla. Z příjmů vyplacených poplatníkovi prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí (§ 6 odst. 2) odvede plátce úhrn částek, které měly být jako zálohy na daň sraženy, nejpozději do 20. dne po uplynutí kalendářního měsíce, v němž o závazku účtuje v souladu s platnými účetními předpisy. Správce daně může stanovit lhůtu pro odvod záloh jinak, lhůta však nesmí přesáhnout poslední den kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohy vznikla.
(10) Plátce nemá povinnost srážet zálohy na daň podle předchozích odstavců v případě, že mzda jde k tíži stálé provozovny poplatníka uvedeného v § 2 odst. 2 a v § 17 odst. 3 umístěné v zahraničí.
(11) Správce daně může na žádost plátce zrušit povinnost srážet zálohy na daň podle předchozích odstavců z příjmů ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí.
(12) U zaměstnavatelů, kteří provádějí zúčtování mezd pravidelně měsíčně, se příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem poukázaný na účet zaměstnance u penzijního fondu do 8 dnů po zúčtování mezd za uplynulý kalendářní měsíc považuje za příjem zaměstnance dosažený za uplynulý kalendářní měsíc.
(13) U poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 se při stanovení záloh a při ročním zúčtování záloh na daň nepřihlédne ke slevě na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ani k daňovému zvýhodnění. .
(1) Poplatník, který ve zdaňovacím období pobíral mzdu pouze od jednoho nebo od více plátců daně postupně včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával závislou činnost nebo funkci a podepsal u těchto plátců prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5, může požádat písemně o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění posledního z uvedených plátců daně, a to nejpozději do 15.února po uplynutí zdaňovacího období. Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění neprovede plátce u poplatníka, který podá nebo je povinen podat daňové přiznání k dani.
(2) Poplatníkovi, který ve zdaňovacím období neuplatňoval nárok na měsíční slevu na dani podle § 35ba nebo na měsíční daňové zvýhodnění u žádného plátce daně, provede roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění na jeho žádost poslední plátce daně ve zdaňovacím období, u něhož podepsal prohlášení k dani podle § 38k odst. 4. Dojde-li k zániku plátce daně bez právního nástupce, může poplatník požádat o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění místně příslušného správce daně nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období.
(3) Plátce daně provede roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění jen na základě dokladů od všech předchozích plátců daně o zúčtované nebo vyplacené mzdě, sraženém nebo zaměstnancem uhrazeném pojistném, sražených zálohách na daň z těchto příjmů, poskytnuté měsíční slevě na dani podle § 35ba a 35c a vyplacených měsíčních daňových bonusech. Poplatník je povinen uvedené doklady za uplynulé zdaňovací období předložit plátci daně nejpozději do 15. února následujícího kalendářního roku. Nepředloží-li poplatník do 15. února tyto doklady, roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění plátce daně neprovede.
(4) Výpočet daně a roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění provede plátce daně nejpozději do 31. března z úhrnu mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi všemi plátci postupně, a to včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával závislou činnost nebo funkci. U poplatníka, který uplatňuje daňové zvýhodnění, provede plátce daně výpočet daně a roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za podmínek stanovených v § 35d odst. 6 až 9.
(5) Poplatníkovi, který neuplatňuje daňové zvýhodnění, vrátí plátce daně jako přeplatek rozdíl mezi zálohově sraženou daní a daní vypočtenou podle § 16 odst. 1 a sníženou o slevu na dani podle § 35ba, a to nejpozději při zúčtování mzdy za březen činí-li tento rozdíl více než 50 Kč. O vrácený přeplatek sníží plátce daně nejbližší odvody záloh správci daně, nejdéle do konce zdaňovacího období, pokud nepožádá o vrácení přeplatku podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní^35e) místně příslušného správce daně. Případný nedoplatek z ročního zúčtování záloh se poplatníkovi nesráží.
(1) Poplatníkovi, kterému byla sražena daň vyšší, než je stanoveno, vrátí plátce daně přeplatek, pokud neuplynuly tři roky od konce zdaňovacího období, v němž přeplatek vznikl. Pokud plátce daně srazil poplatníkovi zálohy v běžném zdaňovacím období vyšší, než měl, vrátí poplatníkovi vzniklý přeplatek na zálohách v následujícím měsíci, nejpozději do 15. února následujícího roku. O vrácený přeplatek daně nebo zálohy sníží plátce daně nejbližší odvod záloh správci daně.
(2) Plátce daně, který nesrazil u poplatníka daň ve stanovené výši, může ji dodatečně srazit, pokud neuplynulo od doby, kdy byla daň nesprávně sražena, 12 měsíců. Plátce daně, který nesrazil u poplatníka zálohu ve stanovené výši, může ji dodatečně za uplynulé zdaňovací období srazit nejpozději do 31. března následujícího roku. Daň včetně daně vyplývající z ročního zúčtování daňových záloh (§ 38ch), která nebyla sražena vinou poplatníka, může být spolu s příslušenstvím daně plátcem daně sražena do tří let od konce zdaňovacího období, v němž k nesprávné srážce došlo. Nemůže-li plátce daně nedoplatek srazit z poplatníkovy mzdy z důvodu, že mu již mzdu nezúčtovává, nebo proto, že nelze poplatníkovi podle obecně závazných předpisů srážku provést a ke vzniku dlužné částky došlo vinou poplatníka, vybere nedoplatek správce daně příslušný podle bydliště poplatníka, kterému zašle plátce daně doklady o jeho výši k dalšímu řízení do 30 dnů ode dne, kdy zjistí, že nedoplatek nelze srazit z poplatníkovy mzdy, pokud výše nedoplatku přesáhne 100 Kč. Správce daně vyrozumí poplatníka o výši nedoplatku na dani rozhodnutím.
(3) Dodatečně sraženou daň nebo zálohu plátce daně odvede správci daně v nejbližším termínu pro odvod záloh na daň.
(4) Poplatníkovi, kterému bylo poskytnuto daňové zvýhodnění nižší, než je stanoveno tímto zákonem, vyplatí plátce daně vzniklý rozdíl na daňovém zvýhodnění, pokud neuplynuly 3 roky od konce zdaňovacího období, v němž bylo daňové zvýhodnění nesprávně poskytnuto. Poplatníkovi, kterému bylo poskytnuto ve zdaňovacím období měsíční daňové zvýhodnění nižší, než je stanoveno tímto zákonem, vyplatí plátce daně vzniklý rozdíl na daňovém zvýhodnění v následujícím měsíci, nejpozději však do 15. února následujícího kalendářního roku. O dodatečně vyplacenou částku na daňovém zvýhodnění sníží plátce daně nejbližší odvod záloh na daň správci daně nebo se uplatní postup podle § 35d odst. 5.
(5) Pokud plátce daně poskytl poplatníkovi daňové zvýhodnění vyšší, než měl podle tohoto zákona, může dlužnou částku na daňovém zvýhodnění dodatečně srazit, pokud neuplynulo 12 měsíců od doby, kdy bylo daňové zvýhodnění nesprávně poskytnuto. Pokud k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo vinou poplatníka, může být dlužná částka na daňovém zvýhodnění spolu s příslušenstvím plátcem daně dodatečně sražena ve lhůtě do 3 let od konce zdaňovacího období, v němž k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo. Pokud plátce daně ve zdaňovacím období poskytl poplatníkovi měsíční daňové zvýhodnění vyšší, než měl podle tohoto zákona, může dlužnou částku na daňovém zvýhodnění dodatečně srazit nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku. Dodatečně sraženou částku na daňovém zvýhodnění, o níž byla neoprávněně krácená daň nebo záloha na daň, plátce daně odvede správci daně v nejbližším možném termínu pro odvod záloh na daň, pokud dodatečně vybranou částku na daňovém zvýhodnění nepoužije na vyplacení daňového bonusu jinému poplatníkovi (§ 35d odst. 5).
(6) Nemůže-li plátce daně dlužnou částku na daňovém zvýhodnění vybrat od poplatníka z důvodu, že mu již mzdu nezúčtovává, nebo proto, že nelze poplatníkovi podle obecně závazných právních předpisů srážku provést a k neoprávněnému daňovému zvýhodnění došlo vinou poplatníka, vybere rozdíl správce daně příslušný podle bydliště poplatníka. Plátce daně zašle doklady o výši daňového nedoplatku, přesáhne-li jeho výše 100 Kč, správci daně k dalšímu řízení ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy zjistí, že neoprávněně poskytnutou částku na daňovém zvýhodnění nelze srazit z poplatníkovy mzdy. Správce daně o výši daňového nedoplatku vyrozumí poplatníka rozhodnutím. Poplatník je povinen dlužnou částku na daňovém zvýhodnění, o níž byla neoprávněně krácená daň nebo záloha na daň včetně příslušenství uhradit místně příslušnému správci daně nejpozději do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
(7) Dodatečně předepsanou daň a zálohy včetně dlužné částky na daňovém zvýhodnění je plátce daně povinen odvést správci daně do pěti dnů po doručení platebního výměru.
(1) Plátci daně jsou povinni vést pro poplatníky, z jejichž mezd sráží zálohy, mzdové listy, rekapitulaci o sražených zálohách a dani srážené podle zvláštní sazby daně za každý kalendářní měsíc i za celé zdaňovací období.
(2) Mzdový list musí pro účely daně obsahovat
(3) Na žádost poplatníka je plátce daně povinen za období, za které byla vyplácena nebo zúčtována mzda, vystavit nejpozději do deseti dnů od podání žádosti doklad o souhrnných údajích uvedených ve mzdovém listě, které jsou rozhodné pro výpočet základu daně, daně, záloh a pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění. Kopii vystaveného dokladu plátce uschová.
(4) Plátce daně nebo plátcova pokladna uvede v příloze k vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podávanému podle zvláštního právního předpis^40a) (5) Plátci daně, kteří v příslušném zdaňovacím období poskytovali poplatníkům slevy na dani podle § 35ba nebo daňové zvýhodnění, mají povinnost podat vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle zvláštního právního předpisu^40a).
(1) Poplatník je povinen prokázat plátci daně skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba a měsíčního daňového zvýhodnění při výpočtu záloh nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly. K předloženým dokladům přihlédne plátce daně počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány, nejdříve však počínaje kalendářním měsícem, na jehož počátku byly skutečnosti rozhodné pro uznání slevy na dani podle § 35ba nebo na daňové zvýhodnění splněny, podepíše-li poplatník současně prohlášení podle odstavce 4 anebo tyto skutečnosti v již podepsaném prohlášení současně uvede. K předloženým dokladům potvrzujícím skutečnost, že poplatník nebo vyživované dítě je studentem nebo žákem soustavně se připravujícím na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, však plátce daně přihlédne již počínaje kalendářním měsícem, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány. Při nástupu do zaměstnání je lhůta dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání.
(2) Narodí-li se však poplatníkovi dítě, plátce daně k této skutečnosti přihlédne již v kalendářním měsíci, v němž se narodilo, prokáže-li poplatník jeho narození plátci daně do 30 dnů po narození dítěte.
(3) Pobírá-li poplatník za stejný kalendářní měsíc mzdu současně nebo postupně od více plátců daně, přihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění pouze jeden plátce daně, u kterého uplatní poplatník nárok podle odstavce 1 a podepíše prohlášení podle odstavce 4.
(4) Plátce daně srazí zálohu podle § 38h odst. 3 a přihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění, podepíše-li poplatník do 30 dnů po vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušné zdaňovací období prohlášení o tom,
(5) Plátce daně, u kterého poplatník podepsal prohlášení podle odstavce 4, provede výpočet daně, roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění a současně přihlédne k nezdanitelným částkám ze základu daně podle § 15 a ke slevě na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) a § 35ba odst. 2 za bezprostředně uplynulé zdaňovací období, podepíše-li poplatník do 15. února za toto období písemné prohlášení o tom,
(6) Poplatník může podepsat prohlášení podle odstavce 4 na stejné období kalendářního roku pouze u jednoho plátce.
(7) Neprokáže-li poplatník skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba nebo na měsíční daňové zvýhodnění podle § 35d anebo nepodepíše-li prohlášení podle odstavce 4 ve stanovené lhůtě, přihlédne k nim plátce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tyto rozhodné skutečnosti poplatník prokáže a současně podepíše prohlášení podle odstavce 4. Dodatečně přihlédne plátce k uvedeným skutečnostem při ročním zúčtování záloh, a to i v případě, byla-li daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků vybrána srážkou podle zvláštní sazby daně, prokáže-li poplatník rozhodné skutečnosti pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba nebo na daňové zvýhodnění nejpozději do 15. února roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období a podepíše-li současně v této lhůtě prohlášení k dani podle odstavců 4 a 5.
(8) Dojde-li během roku ke změně skutečností rozhodných pro výpočet záloh na daň a daně nebo ke změně podmínek pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění, je poplatník povinen oznámit je písemně (např. změnou v prohlášení) plátci daně nejpozději poslední den kalendářního měsíce, v němž změna nastala. Plátce daně zaeviduje změnu ve mzdovém listě.
(1) Nárok na snížení základu daně podle § 15 prokazuje poplatník plátci daně
(2) Nárok na poskytnutí slevy na dani podle § 35ba při stanovení daně nebo záloh prokazuje poplatník plátci daně
(3) Nárok na daňové zvýhodnění při stanovení záloh nebo daně prokazuje poplatník plátci daně
(4) Jestliže se změnily skutečnosti rozhodné pro přiznání nezdanitelné části základu daně podle § 15, slevy na dani podle § 35ba nebo daňového zvýhodnění, předloží poplatník nové doklady prokazující platnost nároku na odpočet. (1) Daňové přiznání se podává i v případě, kdy je vykázán základ daně ve výši nula nebo je vykázána daňová ztráta.
(2) Daňové přiznání se podává
(3) Daňové přiznání se kromě případů stanovených zvláštním právním předpisem ^28b) podává také
(4) Daňové přiznání podle odstavce 3 se podává nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, do něhož spadá den
(5) Podáním daňového přiznání podle odstavce 3 písm. a) není povinnost podat daňové přiznání podle zvláštního právního předpisu splněna ^28b), pokud nedojde k zapsání přeměny společnosti nebo družstva do obchodního rejstříku.
(6) Investiční společnost vytvářející podílové fondy je povinna podat jako nedílnou součást daňového přiznání i daňová přiznání za jednotlivé podílové fondy, a to i v případě, že podílový fond vykáže základ daně ve výši nula nebo jeho výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují jeho příjmy upravené podle § 23. Pro účely stanovení celkové daně nelze kompenzovat základ daně nebo daňovou ztrátu za investiční společnost se základy daně nebo s rozdíly, o které výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, vykázanými jednotlivými podílovými fondy ani mezi jednotlivými fondy navzájem, a to v žádném zdaňovacím období.
(7) Při podávání daňového přiznání za zdaňovací období kratší než dvanáct měsíců neplatí lhůta 25 dnů pro podání daňového přiznání stanovená zvláštním právním předpisem.^28b)
(8) Povinnost podat daňové přiznání podle zvláštního právního předpisu^28b) nemá
(1) Pokud výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, je rozdíl daňovou ztrátou. U investiční společnosti vytvářející podílové fondy je daňovou ztrátou pouze rozdíl, o který výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, stanovený samostatně za investiční společnost (bez podílových fondů).
(2) Při správě daňové ztráty se postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti, avšak daňová ztráta vzniklá a vyměřená poplatníkovi zaniklému bez provedení likvidace nepřechází na jeho právního nástupce s výjimkami uvedenými v § 23a odst. 5 písm. b) a § 23c odst. 8 písm. b). Daňová ztráta se vyměřuje. Při snižování daňové ztráty se postupuje obdobně jako při zvyšování daňové povinnosti. Při zvyšování daňové ztráty se postupuje obdobně jako při snižování daňové povinnosti. Daňová ztráta se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
(3) Ustanovení předchozích odstavců platí i pro poplatníky uvedené v § 2, pokud není v § 5 stanoveno jinak.
(4) Ustanovení první věty odstavce 1 platí i pro stanovení daňové ztráty komanditní společnosti připadající komplementářům (komplementáři).
(1) Vyměřenou a neuplatněnou daňovou ztrátu nelze odčítat od základu daně za podmínek uvedených v § 34 odst. 1, došlo-li u poplatníka k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole (dále jen "podstatná změna"). Změnou ve složení osob se rozumí změna společníků nebo členů družstva nebo změna jejich podílu na kapitálu či kontrole poplatníka. Podstatnou změnou se vždy rozumí změny, které se v úhrnu týkají více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo kterými získá společník nebo člen družstva rozhodující vliv. Zda došlo k podstatné změně se zjišťuje v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, a to porovnáním tohoto období s obdobím, za něž byla daňová ztráta vyměřena (dále jen "porovnávané období"); přitom v období, za něž byla daňová ztráta vyměřena, je rozhodné složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole k poslednímu dni tohoto období, a v období, za něž má být daňová ztráta uplatněna, je rozhodný úhrn změn ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole, v tomto období.
(2) U akciové společnosti, která vydala akcie na majitele, a to jak v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, tak v období, za které má být daňová ztráta uplatněna nebo v obou těchto obdobích, má se za to, že došlo k podstatné změně, pokud bylo v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník, méně než 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾ oproti období, za něž byla daňová ztráta vyměřena. Za provozování stejné činnosti v obou porovnávaných obdobích se považuje i případ, kdy v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, došlo pouze k vynakládání výdajů (nákladů) za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů a tyto příjmy byly vykázány v období, za které má být daňová ztráta uplatněna. K mimořádným výnosům²⁰⁾ se přitom nepřihlíží. Toto ustanovení se nepoužije, pokud poplatník prokáže správci daně, že ve zdaňovacím období, za něž má být uplatněna daňová ztráta, nedošlo ke změně ve složení společníků nebo ke změně jejich podílu na kapitálu či kontrole, která se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, nebo kterou získá společník rozhodující vliv, oproti zdaňovacímu období, za něž mu byla daňová ztráta vyměřena.
(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud poplatník, u nějž k podstatné změně došlo, prokáže správci daně, že nejméně 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾ v období, kdy došlo k podstatné změně, a v následujících obdobích, v nichž má být uplatněna daňová ztráta vzniklá za období před podstatnou změnou, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. K mimořádným výnosům²⁰⁾ se přitom nepřihlíží. Za provozování stejné činnosti v obou porovnávaných obdobích se považuje i případ, kdy v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, došlo pouze k vynakládání výdajů (nákladů) za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů a tyto příjmy byly vykázány v období, za které má být daňová ztráta uplatněna.
(4) Zaniká-li při přeměně obchodní společnosti⁷⁰⁾ daňový poplatník, jemuž byla vyměřena daňová ztráta, která byla v souladu s tímto zákonem převzata právním nástupcem, může právní nástupce převzatou daňovou ztrátu odčítat od základu daně maximálně do výše části základu daně, připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který zanikl, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Část základu daně podle věty první se stanoví na základě poměru příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾ připadajících na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který zanikl, v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým příjmům zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾.
(5) Obchodní společnost nebo družstvo, které při přeměně sloučením nebo rozdělením sloučením nezaniká, může odčítat daňovou ztrátu, která jí byla vyměřena před přeměnou, maximálně do výše části základu daně připadající na činnosti, které vykonávala v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Část základu daně podle věty první se stanoví na základě poměru příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾ připadajících na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který nezaniká, v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým příjmům zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾.
(6) Při převodu podniku nebo jeho samostatné části, lze daňovou ztrátu nebo část daňové ztráty, vyměřené převádějící společnosti a převzaté podle § 23a odst. 5 písm. b), odčítat od základu daně přijímající společnosti v jednotlivých obdobích maximálně do výše základu daně stanoveného u přijímající společnosti z činnosti vykonávané prostřednictvím převedeného podniku nebo jeho samostatné části, která byla prostřednictvím převedeného podniku nebo jeho samostatné části vykonávána v období, za které byla uplatňovaná daňová ztráta vyměřena. Výše základu daně podle věty první se stanoví u přijímající společnosti na základě poměru příjmů zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾ připadajících na stejné činnosti vykonávané převádějící společností v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým příjmům zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾.
(7) Vzniknou-li poplatníkovi pochybnosti, zda jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 až 3, může požádat správce daně o závazné posouzení³⁹ⁱ⁾ skutečnosti, zda daňovou ztrátu vzniklou před podstatnou změnou lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně po podstatné změně. K posouzení podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 je poplatník povinen spolu se žádostí sdělit správci daně
(8) Obsahuje-li žádost údaje uvedené v odstavci 7 písm. a) a b), je účinně podána, pokud je správci daně doručena nejpozději do konce měsíce následujícího po skončení období, za které má být daňová ztráta uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně. Nevydá-li správce daně závazné posouzení nejpozději patnáctý den před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání, má se za to, že posoudil možnost uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně shodně s poplatníkem.
(9) V případech uvedených v odstavcích 4 až 6 se nepoužijí ustanovení odstavců 1 až 3.
(10) Obdobím podle předchozích odstavců se rozumí zdaňovací období i období, za něž se podává daňové přiznání.
(1) Poplatník, který splňuje podmínky pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), požádá svého místně příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození příjmů z licenčních poplatků a úroků z úvěrů a půjček. Žádost lze podat i prostřednictvím plátce, avšak rozhodnutí vydá vždy správce daně místně příslušný poplatníkovi.
(2) Povinnými náležitostmi žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození jsou
(3) Informace obsažené v žádosti a jejích povinných náležitostech musí platit nejméně po dobu jednoho roku a nesmí být starší 3 let. Dojde-li ke změně, která může mít vliv na splnění podmínek pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), poplatník je povinen informovat o tom bez zbytečného odkladu plátce a svého místně příslušného správce daně.
(4) Správce daně je povinen na základě žádosti, jejíž povinné náležitosti jsou vymezeny v odstavci 2, vydat rozhodnutí o přiznání osvobození, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 19 odst. 1 písm. zj) a zk) a odst. 5 a § 23 odst. 7. Správce daně je povinen toto rozhodnutí vydat do tří měsíců od okamžiku, kdy poplatník poskytl všechny informace a důkazy nutné pro prokázání, že podmínky pro osvobození jsou splněny. Rozhodnutí je závazné i pro plátce daně.
(5) Rozhodnutí o přiznání osvobození musí kromě základních náležitostí rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu obsahovat
(1) Poplatník, který sjednává cenu v obchodním vztahu s osobou, která je vůči němu považována za spojenou osobu, může požádat místně příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení³⁹ⁱ⁾, zda způsob, jakým byla cena vytvořena, odpovídá způsobu, kterým by byla vytvořena cena sjednaná mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek (§ 23 odst. 7) (dále jen "závazné posouzení ceny").
(2) Poplatník v žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ceny uvede alespoň
(3) O žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ceny rozhodne správce daně, u kterého byla žádost podána. Pokud je v obchodním vztahu více zúčastněných osob, které mají daňovou povinnost z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky a tuto povinnost spravují odlišní správci daně, rozhodnutí o závazném posouzení ceny vydá správce daně vyššího stupně nejblíže nadřízený těmto správcům daně a závazné posouzení ceny je pro tyto správce daně účinné. Dotčeným správcům daně a dalším zúčastněným osobám se rozhodnutí doručuje na vědomí. Jsou-li dány důvody pro zrušení rozhodnutí o závazném posouzení ceny podle zvláštního právního předpisu, rozhodne o jeho zrušení správce daně, který je vydal, na návrh kterékoliv zúčastněné osoby nebo z podnětu dotčeného správce daně.
(4) Rozhodnutí o závazném posouzení ceny může být vydáno i pro právnickou osobu, jejíž založení se předpokládá. Žádost podle odstavce 2 je oprávněna za ni předložit jiná osoba, pokud zakládanou právnickou osobu, pro kterou je závazné posouzení ceny žádáno, dostatečně identifikuje. O závazné posouzení ceny požádá tato jiná osoba místně příslušného správce daně z příjmů podle předpokládaného sídla zakládané právnické osoby. Identifikace zakládané právnické osoby musí být uvedena i ve výroku rozhodnutí o závazném posouzení ceny. Příjemcem tohoto rozhodnutí je žadatel a je účinné pro stanovení daňové povinnosti zakládané právnické osoby, a to ode dne jejího vzniku.
U investiční společnosti vytvářející podílové fondy se celková daň stanoví jako úhrn jednotlivých daní vypočtených samostatně ze základu daně za investiční společnost a odděleně ze základů daně za jednotlivé podílové fondy; přitom základ daně za investiční společnost nelze upravit o rozdíly, o které výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, vykázané odděleně za jednotlivé podílové fondy. Pokud investiční společnost vykáže daňovou ztrátu (§ 38n odst. 1), nelze tuto ztrátu upravit o základy daně vykázané odděleně za jednotlivé podílové fondy.
(1) Vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 a položek snižujících základ daně podle § 20 odst. 7 a 8 může uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů právnických osob na vyšší daňovou povinnost, a to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé tisícikoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 20 odst. 7 a 8 zaokrouhleným na celé tisícikoruny dolů, z něhož byla daň pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 1 000 Kč. Investiční společnost vytvářející podílové fondy může za stejných podmínek uplatnit i vyšší položky snižující základ daně podle § 20 odst. 3 u jednotlivých podílových fondů.
(2) Vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 a položek snižujících základ daně podle § 15 odst. 1 může uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů fyzických osob na vyšší daňovou povinnost, a to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé stokoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 15 odst. 8 zaokrouhleným na celé stokoruny dolů, z něhož byla daň pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 100 Kč.
(1) Byla-li poskytnuta investiční pobídka formou slevy na dani, lhůta pro vyměření^39c) jak pro zdaňovací období, ve kterém nárok na slevu vznikl, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto slevu uplatnit, končí současně se lhůtou pro vyměření za zdaňovací období, v němž uplynula lhůta pro uplatnění nároku na slevu na dani.
(2) Lze-li uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro vyměření ^39c) jak pro zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro vyměření za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit. Obdobně se postupuje při uplatnění daňové ztráty (§ 38n odst. 1) při převedení podílového fondu do jiné investiční společnosti nebo při přeměně investičního fondu zaniklého bez provedení likvidace na otevřený podílový fond a dále při uplatnění ztráty po převodu podniku nebo jeho samostatné části, fúzi společností nebo rozdělení společnosti.
(3) Lhůty pro doměření daně ^39c) z důvodů nesplnění podmínek pro uplatnění nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku jako výdaje počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž bylo možno poprvé ověřit splnění těchto zákonných podmínek.
Pokud povinnost vybrat nebo srazit daň včetně záloh podle § 38d nebyla ve stanovené výši plátcem daně splněna, a to ani dodatečně, je základem pro výpočet této částky vybírané nebo sražené daně včetně záloh částka, z níž by po vybrání nebo sražení zbyla částka, která byla plátcem daně poplatníkovi skutečně vyplacena.