Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Odbory dokázaly růst ekonomiky využít a prodat

| rubrika: Rozhovor | 9. 11. 2017
Do Českomoravské konfederace odborových svazů se konečně dostali lidé s modernějším myšlením a odbory přestaly žít „z dob minulých“, myslí si prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič.

Podle mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) nastal v Česku obrat a počet odborářů opět roste – za poslední dva roky vzniklo 22 nových odborových organizací a přibylo 26 684 členů. Čemu za to odbory vděčí?

Já si myslím, že se začaly o své členy konečně starat. A hodně tomu pomohla i příznivá ekonomická situace.

Co přesně myslíte tím, že se odbory začaly o své členy starat?

Naše Asociace pracovních agentur (APA) v rámci poradenství zdarma řeší hodně dotazů zaměstnanců na naprosto flagrantní porušování zákoníku práce. První věc, na kterou se jich ptáme, je, co na to říkají jejich odbory. A pak zjišťujeme, že odbory v dané firmě třeba ani nepůsobí. A právě tomu se divíme, snažíme se pak podobné informace přeposílat dál, vzkázat odborářům: „Podívejte se, tady je vaše pole působení, tady byste se mohli doslova a do písmene blýsknout.“ Protože ti zaměstnanci chtějí něčeho dosáhnout – ještě ne to hrotit do takové míry, že by si šli stěžovat na Českou inspekci práce, ale nějakým způsobem se domluvit. V okamžiku, kdy narazí na šéfa, který jim řekne: „Tak buď se můžeš sbalit a jít, nebo budeš snášet, co tady děláme,“ by měly nastoupit odbory. Odborářský šéf je jednak v podstatě nepropustitelný, jednak za ním stojí nějaký kolektiv zaměstnanců. Pokud jednání nespějí k ničemu, tak třeba vyhlášení hodinové výstražné stávky dokáže mnoha firmám zkomplikovat situaci…

Propojeno!

Obrat po velkém sešupu?

Je víc sexy být členem politické strany, nebo být v odborech, ptal se v září odborářský šéf Josef Středula a chlubil se přírůstky: jeho konfederaci odborových svazů v uplynulém roce 13,5 tisíce nových členů.

Jak to ovšem ale v životě bývá, sex appeal jde s věkem dolů. Před dvaadvacíti lety měla konfederace v porovnání s dneškem o dva miliony členů víc. Trend se tedy možná obrací, ale…

Odbory: „Advokátů chudých“ po letech přibývá

Takže odbory začaly ve firmách více řešit konkrétní problémy a zaměstnanci to vidí?

Přesně tak.

ČMKOS si také připisuje zásluhu na růstu mezd v Česku. Do jaké míry tomu podle vás pomohla jejich kampaň Konec levné práce?

Firmy jsou nuceny přidávat. Není to tak, že by přišly odbory a řekly: „Dejte víc.“ Když si to přiblížíme na obyčejném brigádníkovi, který ještě před dvěma lety nastupoval za 60 korun a dnes se za méně než sto korun nezvedne z postele, tak se přidávalo napříč všemi profesemi. Lidí je bohužel málo, demografická křivka klesá a současně přišel ekonomický rozvoj.

Takže platí slova prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého, že se odbory vlamují do otevřených dveřích a že by nyní rostly mzdy i tak?

Určitě. Je to velká šikovnost odborů, že se na té vlně hospodářského růstu dokázaly svézt a dokázaly to prodat a využít. Svědčí to o tom, že je už vedou lidé s modernějším myšlením.

U mladých s letáčky nepochodíte

Přesto za posledních 25 let počet členů odborů v Česku výrazně klesl. Čím to je?

Po roce 1989 nastal velký odliv hlavně kvůli nechuti. Do té doby lidé museli být někde organizovaní. Zároveň se spousta velkých firem rozpadla, například velké podniky na Ostravsku a na Kladensku. Dnes se jejich počet pohybuje ve srovnání s devadesátými lety na dvaceti, třiceti procentech. Úplně stejně klesl i počet odborářů.

Kromě toho vznikla spousta malých živnostníků. A čím menší je firma, tím snáz se s ní zaměstnanci domluví. Pokud jde o místní firmy, ty jsou závislé na místních zaměstnancích a zaměstnanci naopak na nich. Jejich vztah je docela vyrovnaný, ani jedna strana si nemůže moc vyskakovat. Pro odbory tam není místo.

Anketa

Jste v odborech?

Slyšela jsem i argument, že odbory jsou stále ještě považovány za relikt minulého režimu. Jak to vidíte vy?

Spoustě zaměstnanců středového nebo pravicového zaměření vadí, že odboráři jsou v podstatě považováni za jakousi pátou kolonu ČSSD nebo KSČM. Vadí jim, že Milan Štěch (šéf ČMKOS v letech 2002 až 2010) je předsedou Senátu, že Jaroslav Zavadil (předseda ČMKOS v letech 2010 až 2013) byl poslancem za sociální demokraty, bývalý odborář Škromach ministrem práce, a tak dále.

Je rozdíl v zájmu o členství v odborech u různých věkových skupin? Co mladí?

Často se ptají, co jsou to odbory… Vidíme, že to, co se má učit na základních a středních školách, dodneška v osnovách vůbec není. Neřeší se zákoník práce, jak má vypadat pracovní smlouva – to se mladí dozvídají až na různých serverech, když se to snaží vygooglit. Když pak zajdete hlouběji a zeptáte se, jestli vědí, že nemusí být v odborech, že jim stačí i rada zaměstnanců, koukají dost vyjeveně.

V posledních dvou letech je o odborech hodně slyšet i díky aktivitě současného předsedy ČMKOS Josefa Středuly. Používá Facebook a Twitter, na většinu zpráv reaguje okamžitě, cituje zahraniční zdroje... Je to podle vás právě šance, jak více oslovit mladší generaci?

Určitě, tam s letáčky nepochodíte. Hodnotím to velmi pozitivně. Nás překvapilo, když jsme dělali s odbory po celé republice konference a semináře o agenturním zaměstnávání, že úroveň zajištění těchto akcí byla vysoká. Včetně věcí jako pořizování záznamů, streamování videa online nebo vyvěšování obsahu na sociální sítě.

Podle OECD je v Česku podíl zaměstnanců v odborech jeden z nejnižších v rámci Evropské unie, v roce 2013 se jednalo o necelých 13 procent. Čím to podle vás je, kratší tradicí novodobých odborů?

Já si myslím, že než u nás nastoupila právě ta nová krev v osobě Josefa Středuly, tak odbory stagnovaly, v podstatě žily z dob minulých. Sem tam se udělala nějaká stávka nebo demonstrace při zavírání nějaké firmy nebo dolu, něco se vyjádřilo k reformám, občas se sjeli a zapískali si na Letenské pláni, ale to je málo. Lidé je potřebují vidět ve svém podniku, vědět, že když mají problém, můžou zajít za tamním odborářským bossem, který se do toho vloží. Mravenčí práce, plus činnost těch nahoře – že začnou vystupovat, debatovat, vyjadřovat se k tématům – teprve to lidi přitáhne.

Statisícové stávky teď nehrozí

Jak se za uplynulých 25 let změnila role odborů v Česku? Napadá vás něco, co bylo pro odbory v minulosti velkým tématem a dnes už to aktuální vůbec není?

Ještě za socialismu se hodně staraly o vyžití zaměstnanců. Různé akce, které dnes dělají firmy, a kterým říkáme teambuilding, dřív pořádaly odbory – byla jim prostě přisouzena role „starejte se o volný čas zaměstnanců, o to, aby si odpočali a jeli na dovolenou na nějaké místo, kde se jim bude líbit, nejlépe s kolegy, aby se utužil kolektiv“. To úplně padlo.

Jaké nové role jim naopak přibyly?

Přesně to vyjednávání v jednotlivých podnicích, jak jsem zmiňoval na začátku. Musí umět přijít za zaměstnavatelem, říct mu o aktuální situaci, musí si dobře rozmyslet, co všechno lze chtít a co naopak může dlouhodobě přinést zaměstnancům problémy.

Radovan Burkovič

Radovan Burkovič

Absolvoval obor systémové inženýrství a informatika na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava. V první polovině 90. let působil jako lektor firemních kurzů Pozitivní systém práce – věnoval se například oblastem motivace, komunikace, rétoriky nebo time managementu. Prezidentem Asociace pracovních agentur je od roku 2011. Zároveň je už od roku 1990 ředitelem a spolumajitelem pracovní agentury JOB-centrum Ostrava. V letech 2011 až 2013 se v rámci Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací podílel na vytváření a popisech pracovních pozic, konkrétně se zaměřoval na Kariérové poradenství v oblasti lidských zdrojů. Poslední tři roky je také místopředsedou Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů.

Co bude podle vás hlavním úkolem odborů v následujících pěti letech?

Pořád půjde o zákoník práce, který je třeba nějak zmodernizovat. Stejně tak budou řešit „strašáka“ průmysl 4.0, nahrazování práce roboty. To sice skutečně přijde, ale bude velmi pomalé – firmy je kupují až v okamžiku, kdy získají dlouhodobé zakázky, protože robotů se velmi špatně zbavuje. Robota většinou kupujete na konkrétní procesy, není to tiskárna, kterou pak prodáte na trhu, ale specializované zařízení pro nějakou fabriku. A pokud je situace turbulentní, tak se pořád vyplatí zaměstnanci, protože těch se přece jen případně dokážete „zbavit“ do tří, do čtyř měsíců. I to by měla být role odborů, ochraňovat pracovní místa. Stejně tak budou řešit záležitosti týkající se bezpečnosti práce, protože se ve výrobě objevila řada nových postupů a materiálů. A zaměstnanci se s nimi budou muset umět naučit pracovat, například s nanomateriály.

V uplynulých 25 letech uspořádaly odbory celou řadu demonstrací a stávek, do kterých se zapojilo často i více než sto tisíc lidí. Může se v nejbližší době něco podobného opakovat?

Na to se musí objevit téma, něco, co opravdu zasáhne lidi plošně. Abych ale řekl pravdu, tak jsem aktuálně na nic nepřišel. Tehdy se hodně sahalo na sociální dávky, zkracovala se výplatní doba podpory v nezaměstnanosti, bylo toho opravdu hodně, co dopadalo přímo na zaměstnance.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+2
Ano
Ne

Diskuze

Žádný komentář nebyl vložen.

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2017 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK