Nabídka kurzů zaměřených na přípravu k přijímačkám na vysoké školy je široká, mohlo by se zdát, že vybráno bude člověk mít během pár minut. Na místě je ale opatrnost, za hodně peněz můžete koupit navoněnou bídu, přitom se kvalitní příprava dá pořídit za rozumnou sumu.
Přípravné kurzy se postupně staly běžnou součástí přípravy na vysoké školy. Je to přirozené – obsah přijímacích zkoušek na mnohé vysoké školy se značně vzdálil od látky, která se standardně probírá na středních školách. Zvlášť v případech, kdy se přijímací zkouška skládá z okruhů, které výuka na střední škole zcela opomíjí nebo je nepokryje dostatečně, může být přípravný kurz základem úspěchu. (Příkladem můžou být např. univerzitní Testy studijních předpokladů Masarykovy univerzity v Brně či testy Obecných studijních předpokladů konané v rámci Národních srovnávacích zkoušek společnosti Scio, které nahrazují přijímací zkoušky na řadu českých a slovenských VŠ). Přípravné kurzy ale nejsou samospásné, účast na kurzu přijetí rozhodně nezaručí, v určitých případech je efektivnější a výrazně levnější alternativou prosté samostudium.
Kdy má přípravný kurz smysl?
Prezenční přípravný kurz je jen jedna z několika možností přípravy. Typicky bývají k dispozici další formy: příprava na základě literatury, internetové kurzy, společná příprava se spolužáky, konzultace u vyučujících. Řadu tipů a postupů, které by vám měly pomoci s orientací, na co se zaměřit jsme ostatně přinesli v předchozích dílech seriálu Cestou na vysokou školu – odkazy najdete v boxu vpravo.
Přípravný kurz má typicky tu výhodu, že nabídne uchazeči relativně přímou cestu k získávání potřebných znalostí a dovedností. Uchazeč nemusí analyzovat obsah přijímačkových testů, třídit úlohy podle požadovaných znalostí, strukturovat si přípravu – to všechno udělá kurz, respektive lektor, za nás. Kurz tak může ušetřit spoustu času, který bychom vyplýtvali ve slepých uličkách – přípravou na nedůležité typy úloh, bezradným sezením nad úlohami, ke kterým jsme se měli dostat až později, po získání určitých potřebných znalostí a podobně.
V případě přijímacích zkoušek, které přímo navazují na „klasické“ středoškolské předměty (matematika, fyzika, chemie,…) většinou stačí získat dostatečně velké množství modelových či dříve užitých testů a na základě svých středoškolských podkladů řešit úlohy, to jde dělat individuálně doma. V takových případech má kurz smysl asi jen v situaci, kdy si „celkově nejsme jisti“.
Kurz ale není trychtýř, kterým člověku do hlavy samy natečou vědomosti a dovednosti, bez spolupráce ze strany uchazeče to prostě nejde. Častá motivace uchazečů pro účast na přípravném kurzu se dá shrnout do věty: Přípravný kurz mě donutí se učit. Nedonutí. Řada uchazečů si kurz odsedí, navíc s falešným pocitem, že „pro přípravu něco dělá“. Takto „investované“ peníze typicky přinesou jen zlomek toho, co mohly přinést. Na kurz má smysl jít jen v momentě, kdy jsme rozhodnuti jej absolvovat aktivně, opakovat si mezi jednotlivými setkáními – a procvičovat…
Před výběrem kurzu…
Chceme-li vybrat správně kurz, musíme mít dopředu jasno, na které obory na kterých fakultách se chceme (prioritně) hlásit a je dobré mít přesné informace o tom, z čeho se skládají přijímací zkoušky. Neuškodí se následně na testy podívat a získat alespoň rámcovou představu o tom, které části jsou z našeho pohledu náročné a problematické a které jsou nám bližší. Bez tohoto zázemí se nám může stát, že vybereme kurz, který pro nás nebude optimální: bude klást důraz na jiné partie, než ve skutečnosti potřebujeme, bude připravovat v nepřiměřeném rozsahu i na jiné testy, než nás čekají a podobně.
Kurz na míru konkrétnímu testu, nebo kurz pro víc fakult?
Nabídku přípravných kurzů můžeme rozdělit v zásadě na dvě základní skupiny: na kurzy, které připravují na jeden konkrétní test (např. na Test studijních předpokladů Masarykovy univerzity) a na kurzy, které připravují na víc různých testů (typu příprava na právnické fakulty, příprava na lékařské fakulty, matematika pro ekonomické fakulty a podobně).
Riziko kurzů připravujících na více testů/fakult se skrývá především v poměru, který je věnován jednotlivým testům v rámci kurzu – ten nemusí odpovídat našim skutečným potřebám. Výhodou bývá zpravidla nižší cena než při nákupu jednotlivých specializovaných kurzů zvlášť. Uvažujete-li o takovémto komplexním/sdruženém kurzu, neváhejte se před objednávkou dotazovat, jaký rozsah připadá konkrétním testům/tématům.
U kurzů, které pokrývají víc disciplín pro víc fakult, stojí za zvážení, jestli některé části neřešit jiným způsobem (samostudiem, zvlášť jsou-li k dispozici vhodné studijní materiály) a neobjednat si některý z kurzů na míru konkrétnímu testu. Jestliže se například kurz připravující na právnické fakulty skládá z části věnovaných Testům studijních předpokladů Masarykovy univerzity (TSP MU), části věnované Obecným studijním předpokladům Scio (OSP) a části věnované ZSV Scio, můžeme zvážit třeba kombinaci prezenčního kurzu TSP MU, internetového kurzu na OSP a přípravě na ZSV podle učebnice. To ve finále může být efektivnější i levnější.
Klíčová postava – lektor
Klíčovou postavou kurzu je samozřejmě lektor. Především na něm totiž závisí kvalita kurzu. Z hlediska potenciálního klienta vzdělávací agentury je proto klíčové mít představu o tom, kdo v kurzu bude učit. Solidní agentury tyto informace zveřejňují přímo na stránkách kurzů nebo je poskytují obratem na vyžádání. Vágní informace typu „všechny naše kurzy zajišťují zkušení lektoři“ jsou reklamní fráze; je rozumné nedbat na ně a pídit se jaký je skutečný stav věcí, tedy kdo bude lektorem zvažovaného kurzu
Ideální je, když lektor má s výukou v daném kurzu několikaleté zkušenosti a angažuje se nějakým způsobem při přípravě materiálů k danému tématu (je například spoluautorem nějaké učebnice nebo internetového kurzu, píše články věnující se dané problematice, školí lektory či učitele,…).
Kvalita vzdělávací agentury v podstatě stojí či padá s kvalitou lektorů. Velké agentury se často potýkají s fluktuací lektorů a mezi lektory bývají často značné rozdíly. Odtud pocházejí mnohá rozčarování – uchazeč dostane kladné doporučení od známých na konkrétní agenturu a kurz. Jedná se ovšem o zkušenost s konkrétním kurzem a konkrétním lektorem. Na vybraný kurz pak dorazí novopečený lektor s nedostatečnými znalostmi, bez relevantní praxe… Menší agentury s delší historií jsou v mnoha případech lepší volbou, neboť mají často dlouhodobě stabilizovaný lektorský tým.
Rozsah kurzu
V případě testů, jimiž procházejí tisíce či desítky tisíc uchazečů, je nabídka kurzů typicky široká. Kurzy se liší mimo jiné rozsahem. I když by se mohlo zdát, že „delší kurz lépe připraví“, praxe ukazuje, že v případě kurzů připravujících na daný konkrétní test, vliv délky kurzů na výsledky u přijímaček v podstatě nelze pozorovat. Delší kurzy často vedou k „morálnímu hazardu“: uchazeč má pocit, že pro přípravu dělá hodně, chodí přece už čtvrt roku na kurz – na kterém je ovšem pasivní –, a s pocitem, že dělá dost, podcení domácí přípravu a procvičování.
U delších kurzů hrají roli i absence (je komplikované věnovat například všechny soboty přípravnému kurzu). Naproti tomu student navštěvující kratší, intenzivní kurz typicky ví, že samotný kurz je jen částí úspěchu, a dostatečně ho doplní domácím cvičením. Delší kurzy bývají typicky dražší – je proto na zvážení, do kterého typu investovat. Obecně, kurzy zaměřené na studijní předpoklady stačí kratší, na úrovni malých desítek hodin (třeba 15–30 hod.), výrazně delší kurzy nepřinášejí prakticky další přidanou hodnotu. U znalostně/faktograficky zaměřených kurzů (např. základy společenských věd, chemie, …) je vhodnější poněkud vyšší hodinová dotace (např. 30–60 hod.). Jedná se ale o hodnoty spíše orientační. V případě konkrétních problémových částí testů dávají smysl i jednodenní kurzy (typu „Kvantitativní oddíl Obecných studijních předpokladů“).
Popis kurzu – koncepce kurzu a materiály
Obsahu a struktuře kurzu je potřeba věnovat patřičnou pozornost – popis na webových stránkách či tištěných materiálech napoví víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Je obsah „šablonovitý“, je jeho hlavním cílem sdělit, že „s námi budete mít přijímačky v pohodě“? Je z něj zřejmé, na jaké partie učiva je kladen důraz? Dívejte se, co všechno je v ceně kurzu – je doplněn například příslušným e-learningem a jinými elektronickými studijními podporami? Je struktura promyšlená? (Některé agentury například organizují pro uchazeče ještě doplňující konzultační setkání krátce před přijímačkami a podobně).
Obecně platí, že čím konkrétnější popis a promyšlenější struktura, tím větší je šance, že kurz bude opravdu kvalitní – agentura věnuje lektorům a kurzům skutečnou pozornost.
Počet účastníků v kurzu
Vzdělávací agentury často zdůrazňují nízký počet studentů na kurzu a vyzdvihují „individuální přístup“. Na první pohled je samozřejmě individuální přístup lákavý, nicméně od kurzu typicky očekáváme, že lektor testové úlohy vyloží, vysvětlí, předvede a zodpoví dotazy z publika. V případě dobře připraveného kurzu a dobře připraveného lektora není rozdíl mezi počtem dotazů ve skupině, kde je dvanáct nebo třikrát víc studentů. Zmatený a nepřipravený lektor v desetičlenné skupině látku nevysvětlí, i když se studentům může věnovat individuálně, naproti tomu promyšlený kurz vedený zkušeným a dobře připraveným lektorem v prostorách s vhodným vybavením (plátno, projektor, dotykové tabule) poskytne dobrou přípravu, aniž se studenti vůbec museli na něco ptát. Trojnásobný počet lidí neznamená trojnásobný počet dotazů, které by lektor musel řešit – počet dotazů je právě přímo úměrný kvalitám a připravenosti lektora. Počtu studentů proto není nutné přikládat příliš velkou váhu – na rozdíl od kvality kurzu/lektora. (Je ale samozřejmě rozdíl, zda je ve třídě 25 studentů, nebo jde o posluchárnu se sto padesáti studenty, která už v podstatě vyjde nastejno jako sledovat z kurzu video.)
Sdílejte článek, než ho smažem