Jak porazit inflaci? Spořicí dluhopis už nedostane každý

Za všechno může Kalousek. Ministerstvo financí vedené Andrejem Babišem a poté Alenou Schillerovou se tak dlouho snažilo vymyslet jinou nabídku spořicích dluhopisů, až nakonec zopakovalo to, s čím před lety uspěl právě jejich předchůdce. A protože zájem o první dvě emise Dluhopisu republiky dosáhl jenom zlomku Kalouskových čísel, přišlo ministerstvo pro třetí emisi s atraktivnější nabídkou: protiinflačními dluhopisy. Inspiraci našlo zase u Kalouska.

Objednat si je můžete do pátku 14. června. Ale jenom v případě, že máte elektronický přístup ke správě majetkového účtu – tedy když jste si už dřív koupili nějaké státní dluhopisy. Čas na „úpis“ pak teoreticky končí až o půlnoci z pátku na sobotu. Minimální hodnota nákupu je tisíc korun, maximální pět milionů.

Jestli ještě elektronický přístup nemáte, už si tenhle protiinflační dluhopis koupit nestihnete. Prodává se totiž jenom elektronicky. A ke zřízení online účtu bylo potřeba zajít na jednu z vybraných poboček ČSOB a objednat si tam tisíc kusů klasických reinvestičních dluhopisů – tedy těch druhých, méně výhodných. Tím se ověřila vaše totožnost a teprve do 14 dnů po zaplacení vám stát pošle přihlašovací údaje – část telefonem, část poštou. Takže čtvrtek a pátek na to už nestačí.

Proč si nejde jednoduše koupit na pobočce i protiinflační dluhopis? Ministerstvo to sice vysvětluje postupným přechodem k elektronizaci, ve skutečnosti jde ale hlavně o to, že smlouva o distribuci s ČSOB počítala jenom s jedním typem dluhopisů. Tím reinvestičním, o který v předchozích dvou emisích nebyl velký zájem. A když k němu ministerstvo pro třetí emisi přidalo atraktivnější protiinflační variantu, smlouva s bankou se na ní nevztahovala. Proč nešla pružně rozšířit? No, to už se ptáte moc.

Ani s online nákupem – pokud už tedy máte přístup k elektronickému účtu – ale nemáte tolik času, jak se zdá. Dluhopisy sice stačí objednat ještě celý pátek, ale zároveň za ně musíte zaplatit tak, aby v pondělí 17. června byly peníze připsané na účet státu. Když to nestihnete, ministerstvo vaši objednávku zruší.

Úřad zatím nechce prozradit, kdy a jestli vůbec nabídne další sérii spořicích dluhopisů. Konkrétnější prý bude v příštím týdnu, kdy zveřejní, jaký byl zájem o současnou třetí emisi.

Půl procenta nad inflaci

Protiinflační dluhopisy vypadají na první pohled atraktivně. Garantují nejenom pokrytí růstu spotřebitelských cen v dalších šesti letech, ale ještě půl procentního bodu navrch. Na rozdíl od druhého typu dluhopisu (reinvestičního) je bonus v každém roce stejný – neroste tedy v čase kvůli tomu, aby vás motivoval držet dluhopis celých šest let.

Díky tomu se lze protiinflačních dluhopisů bezbolestně zbavit i dřív. Úrok 0,5 % nad inflaci se totiž připisuje každý rok a už o něj nepřijdete. Předčasné splacení nabízí stát vždycky jednou ročně.

Kdyby se meziroční inflace – čistě teoreticky – v následujících šesti letech udržela na průměru předchozích dvanácti měsíců, tedy 2,5 procenta, dostanou držitelé dluhopisů tři procenta před zdaněním. Kdyby se inflace udržela na úrovni z letošního května (2,9 procenta), stát by vyplácel dokonce 3,4 procenta. To by z dnešního pohledu překonalo i nejlepší termínované vklady.

Česká národní banka se přitom dlouhodobě snaží, aby inflace nebyla nižší (ale ani výrazně vyšší) než dvě procenta. Podle své poslední předpovědi počítá s poklesem na rovná dvě procenta až zhruba za rok.

Protiinflační dluhopis ale doopravdy porazí inflaci jenom v případě, že nebude příliš vysoká. Od výnosu 0,5 procenta nad růstem cen je totiž potřeba odečíst 15% daň z příjmů, kterou si stát strhne automaticky. Když by inflace zůstala na třech procentech, „čistý výnos“ ji už nedokáže překonat.

Zatímco při dvouprocentní inflaci přinese dluhopis po zdanění zpátky přes 2,1 % a při dvouapůlprocentní inflaci zpátky 2,55 %, při tříprocentní inflaci už byste dostali o trochu méně než tři procenta. A kdyby inflace pro dalších šest let nečekaně vyskočila na čtyři procenta, přinesou dluhopisy čistý zisk jenom něco přes 3,8 %.

Termínované vklady a spořicí účty

Protiinflační státní dluhopis vypadá přesto výhodněji než nejbližší srovnatelné produkty. Těmi jsou termínované vklady. Když se podíváme na ty pětileté (protože šestileté banky obvykle nenabízejí), můžete teď získat nejvyšší úrok 2,6 procenta ročně u Banky Creditas. Po odečtení 15% daně z něj zbude reálná sazba zhruba 2,2 procenta. To by stačilo, když inflace v dalších pěti letech klesne ke dvěma procentům.

A najdeme tu ještě pár dalších nabídek, které překonají druhou variantu státního dluhopisu – tedy ten reinvestiční s výnosem v průměru 1,91 procenta ročně.

Většinu termínovaných vkladů si však nemůžete jednoduše vybrat předčasně – jinak přijdete nejenom o úroky (dosud připsané zhodnocení), ale ještě si za to banka může strhnout nějakou sankci podle smlouvy. Třeba zmíněná Creditas má poplatek za předčasné ukončení vkladu ve výši dvou procent z vybírané částky, minimálně je to 1000 korun. Umožňuje nicméně v průběhu spoření vybrat maximálně pětinu vkladu bez sankce.

Nejvýhodnější úroky na termínovaných vkladech obecně nabízejí družstevní záložny Ney a Artesa. Podle zákona ale pro záložny platí pravidlo 1:10 – desetinu z uložených peněz musíte dát zároveň do členského vkladu. Ten se pak zhodnocuje, nebo naopak znehodnocuje podle hospodářských výsledků záložny a není – na rozdíl od zbylých devíti desetin – zahrnut do státního systému pojištění vkladů.

Mezi bankami hledejte nejvyšší úrok na termínovaných vkladech v Creditas, Equa bank, Expobank, Sberbank a u vyšších vkladů v J&T Bance. Absolutním vítězem je pak úrok ve výši 3,1 procenta ročně – ten vám připíše Creditas na konci spoření, když tam peníze uložíte na deset let.

Kam uložit 100 tisíc?

Kam uložit 500 tisíc?

Alternativou jsou spořicí účty. Z nich sice můžete peníze kdykoliv vybrat, ale nabízejí o dost nižší úroky. Jaké jsou teď nejlepší? U Trinity Bank lze dosáhnout na 1,58 %, u Hello bank a aplikace Richee od Creditas shodně na 1,5 %. ING Bank láká na dvě procenta, ale jenom na půl roku. A Raiffeisenbank dokonce na tři, ale také jenom na půl roku a s dalšími omezujícími podmínkami. Aktuální porovnání nejlepších spořicích účtů najdete v tomhle přehledu.

Stavební spoření

Výnos výrazně přes tři procenta – tedy nad současnou a snad i budoucí inflací – nabízí většina nových tarifů stavebního spoření, i když jenom díky státnímu příspěvku. Splnit podmínky pro maximální zisk je ale komplikovanější: Hlavně spořit po dobu šesti let a měsíčně ukládat 1700 korun.

Stavební spoření tedy může přinést i lepší zhodnocení peněz než protiinflační dluhopis. Nad čistý výnos 3,5 procenta se dostane aspoň jeden tarif od každé z pěti stavebních spořitelen. Srovnatelná sazba spořicích účtů nebo termínovaných vkladů před zdaněním by dosahovala 4,1 až 4,4 procenta. Aktuální porovnání stavebního spoření najdete v tomhle přehledu.

Zbývající možnosti, jak porazit inflaci, sice můžou přinést vyšší zisk, ale také ztrátu. Jde o podílové fondy a další investice. Jsou rizikovější, na rozdíl od vkladů v bankách nebo stavebních spořitelnách je nechrání státní systém pojištění vkladů.

Petr Kučera

Zaměřuje se na osobní finance a spotřebitelská témata. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale ještě víc než paragrafy má rád média. Přes pět let vedl web Peníze.cz, předtím ekonomicko-finanční rubriku... Další články autora.

Jakou cenu má vaše nemovitost?

Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.

Vyzkoušet zdarma

Sdílejte článek, než ho smažem