Znáte to – ležíte si tak na smrtelné posteli, smrt na jazyku, před očima se vám promítá celý život a při jedné ze scén vám dojde, že jste to ve své poslední vůli nevymysleli nejlíp, že Pepánek byl přece jenom nezdara, že by neměl dostat nic, ať radši všecko dostane Fanynka. Nebo jen budete chtít starou závěť zrušit.
Jenže nevíte, co vlastně můžete a jak to udělat, aby změny platily? Musíte čekat na notáře? A co když už neudržíte tužku? Přečtěte si pravidla už teď. Co by to bylo za pořádek vstávat ze smrtelné postele a štrachat na internetu.
Pročtěte si na Peníze.cz podrobná
Změny poslední vůle samozřejmě lidé nedělají jen na poslední chvíli, Naopak, častěji k nim přistupují, když mají ještě docela dost času na rozmýšlení –a přece to dokážou podcenit a pak slouží jako příklady, jak to rozhodně nedělat. Pojďme na jeden takový.
U soudu skončil případ paní, která měla sepsanou pěknou, jednoznačnou vlastnoruční závěť. Časem se jí ale rozležela v hlavě – jenže místo aby radši sepsala závěť novou, pustila se do škrtání a přepisování. Pro větší názornost kreslila dokonce šipky, aby zvýraznila, co komu má připadnout! Původně bezvadnou závěť tak sice znepřehlednila, ale její úmysl byl přesto zřejmý: chtěla změnit dědice.
Původní dědic se ale se změnou nechtěl smířit, došlo na soud. A soudci rozhodli, že změna byla tak veliká, jako by šlo o nové pořízení, o novou závěť. A aby byla ta nová závěť platná, musela by být opatřena novým podpisem a datem. Původní podpis patří k původní závěti. A ta tedy podle soudu jediná platí. Ani soudci, ani účastníci sporu nepochybovali, co zemřelá chtěla, jenže to někdy nestačí. Dědictví šlo k lidem určeným v první verzi závěti.
Potřebujete radu nebo pomoc? V našich nových profesních rejstřících najdete odborníka, ke kterému to máte kousek:
Neznamená to, že by se původní vlastnoruční závěti nedalo škrtat, přepisovat, dopisovat. Když to ale uděláte, nezapomeňte připsat, že jste toho a toho dne provedli uvedené změny, a znovu se podepište. Lepší ale přece jenom bude napsat poslední vůli znovu. Tu starou ani nemusíte odvolávat, vedle nové neobstojí a prostě nebude platit. Nicméně když ji přiložíte do kamen, určitě nic nepokazíte.
Notář je sice osoba úřední, ale vaše vůle je vaše vůle. Takže i když si necháte za tvrdý peníz závěť sepsat a uložit notářem, pozdější závěť, i když ji napíšete jen vlastní rukou, ji přebije.
Obecně platí, že sepsáním nové závěti se stará závěť stává neplatnou. Někdy ale můžete chtít závěť zrušit jen tak, bez náhrady, bude vám stačit, jak se dědictví rozdělí dědicům ze zákona, tedy vašim nejbližším příbuzným:
Pak stačí závěť od notáře vyzvednout – jejím vydáním do vašich rukou se považuje za odvolanou. U poslední vůle, která není v notářské úschově, můžou být řešením třeba již výše zmíněná kamna (nezapomeňte na sirky).
Kdo dědí ze zákona? Kdo jedině na základě závěti nebo dědické smlouvy? Co když je dědictví zadlužené? Jak dědictví odmítnout?
Jak pořídit závěť, aby byla platná? Na kolik přijde? Co všechno umožňuje? Jaké smíte dědicům klást podmínky?
Svoboda při dělení majetku má své meze. Jak velká část dědictví musí připadnout dětem? Je nutné, aby dostaly stejně? Můžete je vydědit?
Nechcete, aby se váš majetek dělil podle zákonné posloupnosti nebo podle závěti. Sepište dědickou smlouvu, obojí přebije.
Když dostanete něco odkazem, nemusíte se bát, že na vás připadnou i dluhy, vyhnete se i dědickému řízení. Limity ale odkaz má.
Co je po smrti? Průvodce pro drahé pozůstalé.
Může se taky stát, že po vás náhle sáhne smrt, nemáte najednou čas hledat propisku nebo byste ji ani neudrželi, ze slabosti nebo proto, že se držíte nějakého vyvráceného stromu nad propastí. Ale chtěli byste přece jenom trochu mluvit do toho, co bude s vašimi věcmi, až tu nebudete. Nuže, mluvit můžete.
Když se pro nenadálou událost octnete v jasném ohrožení života, můžete svou poslední vůli prostě vyslovit. Aby to platilo, musí být ale přítomní tři svědci. Stejně to funguje, když sice nejste v přímém ohrožení života, ale ocitnete se někde, kde „je běžný společenský sty ochromen následkem mimořádní události“. Představte si třeba, že vás od světa odřízne povodeň, že kolem vám horské chaty znenadání napadly metry sněhu…
Závěti učiněné za takovýchto okolností a takovouto formou, se říká závěť s úlevami, myslí se tím úlevy od formálních pravidel. Protože je to ale nouzová záležitost, je omezená její platnost. Když přežijete, rozdýcháte svůj infarkt, vytáhnou vás zpátky na skálu, voda opadne, po dvou týdnech taková závěť s úlevami přestává platit. Jestli jste to s ní mysleli vážně, můžete si ji napsat.
Než se do toho vrhnete, pročtěte si ale náš seriál Pravidla dědictví. Možná by vám víc než závěť vyhovovala dědická smlouva, ve které můžete na budoucího dědice víc působit, aby vám nedělal ostudu, protože jinak nedostane nic. Možná ale zjistíte, že vlastně závěť nepotřebujete, protože při dělení podle zákona se dostane na všechny, na které se má dostat. Dozvíte se taky, jak vydědit černou (nebo bílou, záleží na vkusu) ovci rodiny. A taky věc nastudujete z druhé strany, z pohledu dědice. Takže budete třeba vědět, jak se zříct dědictví zatíženého dluhy.
Rychlé řešení škod na majetku
Zvládněte nečekané situace v klidu. Více než 30 % škod na majetku vyřešíme již v den jejich nahlášení.
Sdílejte článek, než ho smažem
