Předpoklady jakéhokoli dědění jsou čtyři: úmrtí člověka, existence dědictví, existence způsobilého dědice a dědický titul.
Do pozůstalosti zemřelého (zůstavitele) patří veškerý majetek a dluhy, který měl v okamžiku smrti (datum je uvedeno v úmrtním listu). Není možné, aby dědic přijal pouze majetek a dluhy odmítl.
Pokud byl zemřelý člověk v manželství, musí se po jeho smrti nejprve vypořádat společné jmění manželů – rozdělí se napůl (případně podle toho, jak měli manželé majetkové záležitosti uspořádané a stvrzené notářským zápisem), druhá polovina majetku a dluhů se bude dělit mezi dědice (včetně manželky či manžela).
Kdo je způsobilý dědic
Dědicem může být jen ten, kdo splňuje podmínky v okamžiku úmrtí zůstavitele. Může jít o fyzickou i právnickou osobu, včetně státu. Dokonce i o člověka ještě nenarozeného (řečí zákona nasciturus); když zůstavitel zemře v době, kdy je dítě už počaté, stává se dítě dědicem. Pokud se dítě nenarodí živé, hledí se na něj z hlediska dědického práva, jako by nikdy nebylo. Způsobilost člověka dědit končí jeho smrtí, u právnické osoby jejím zánikem.
Nezpůsobilý dědic dědit nemůže. Stanete se jím, když:
- se dopustíte úmyslného trestného činu vůči zůstaviteli, jeho předkovi, potomkovi nebo manželovi, případně zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli – donutíte (nebo obelstíte) ho, aby ji projevil, projev poslední vůle překazíte, zatajíte ji, zfalšujete nebo úmyslně zničíte (jedinou šancí, jak se stát způsobilým dědicem pak je, že vám zůstavitel tento čin výslovně prominul)
- se jako manžel/manželka vůči zůstaviteli dopustíte domácího násilí a v době smrti již v důsledku toho běží rozvodové řízení zahájené na návrh zemřelého
- jde o dědictví po dítěti a vy jste jako rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že jste ji zneužíval nebo z vlastní viny závažným způsobem zanedbával
V posledních dvou jmenovaných případech ale nemusí být nezpůsobilost dědit nezvratná; nedědíte ze zákona, ale můžete dědit na základě závěti nebo dědické smlouvy.
Potomek člověka, který je z dědického práva vyloučený (z důvodů zmíněných výš), nastupuje při zákonné dědické postoupnosti na jeho místo. Neplatí to ale v případě potomků vyloučeného manžela/manželky.
Dědický titul: Jak se dědí ze zákona
Dědický titul je zjednodušeně řečeno důvod, na základě kterého se dědic stává dědicem. Takovým titulem je jedině dědická smlouva, závěť nebo zákon. Co všechno lze ovlivnit závětí a dědickou smlouvou a jaké mají náležitosti, si rozebereme v příštím díle seriálu o dědictví. Dnes se omezíme na případy, kdy zemřelý člověk za života dělení dědictví nijak aktivně neovlivnil, nesepsal závěť ani dědickou smlouvu a všechno nechal pravidlům, která jsou stanovena zákonem. Dědická posloupnost pak vypadá následovně:
- V první třídě dědí děti a manžel/manželka rovným dílem. Když některé z dětí nedědí, nepřipočte se jeho podíl k podílům ostatních dědiců, ale připadá potomkům tohoto dítěte – dědí jeho děti nebo vnoučata, pokud je má.
Pozor: Manžel a manželka nemůžou v první skupině dědit sami; když nejsou děti, dědí se podle pravidel druhé dědické třídy.
- V druhé třídě dědí manžel, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň jeden rok před jeho smrtí, pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Lidé uvedení v této skupině dědí jen za předpokladu, že se dědictví nerozdělilo už podle první dědické třídy. Manžel nebo manželka má nárok nejméně na polovinu dědictví, ostatní dědí rovným dílem. Lidé, kteří se zemřelým sdíleli domácnost (bez sňatku), nemůžou dědit ve druhé dědické třídě sami – pokud není jiný dědic, dědí až ve třetí třídě.
- Ve třetí třídě dědí rovným dílem sourozenci zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň rok před jeho smrtí a které pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou. Ve třetí třídě se dědí jen, když nedědí dědicové první třídy, ani manžel a rodiče v rámci třídy druhé. U sourozenců přechází dědické právo na jejich potomky, obdobně jako u dětí zůstavitele v první třídě, s malým omezením: po sourozenci zůstavitele dědí ve třetí třídě pouze jeho děti, děti jeho dětí už nikoli.
- Ve čtvrté třídě dědí rovným dílem prarodiče zůstavitele - v případě, že nedědí žádný z dědiců třetí třídy.
- V páté třídě dědí prarodiče rodičů zůstavitele – v případě, že nedědí žádný z dědiců čtvrté dědické skupiny. Prarodičům otce zůstavitele náleží půlka dědictví, druhá připadá prarodičům matky. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která jim náleží. Když jeden z prarodičů nedědí, připadá uvolněný podíl druhému z prarodičů, se kterým tvoří dvojici. V případě, že nedědí ani jeden z nich, připadne jejich půlka druhé dvojici prarodičů.
- V šesté dědické třídě dědí vnuci sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele (tedy jeho strýcové, tety) – pokud nedědí žádný dědic v páté dědické třídě.
Když se v celé posloupnosti nenajde žádný dědic, připadá dědictví státu. Stát nemůže dědictví odmítnout. Stejně jako ostatní dědicové ale může požádat o soupis pozůstalosti – co takový soupis znamená a jaké má právní důsledky, si řekneme níž. Ostatní dědicové můžou dědit jedině na základě závěti nebo dědické smlouvy.
Chci dědictví odmítnout nebo se ho vzdát: Jak na to
Každý dědic má právo dědictví odmítnout. Výjimkou je smluvní dědic, který se dědicem stal dědickou smlouvou, ten odmítnout nesmí.
V ostatních případech je třeba dědictví odmítnout ústním prohlášením před soudem nebo písemným prohlášením, které soudu zašlete – nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy vás soud informoval o vašem dědickém právu (a právu dědictví odmítnout). Pokud má dědic jediné bydliště v zahraničí, prodlužuje se lhůta na tři měsíce. V případě závažných důvodů, může soud lhůtu přiměřeně prodloužit. Jakmile ale lhůta uplyne, právo odmítnout dědictví ztrácíte, na to dejte pozor.
Pokud si odmítnutí (nebo přijmutí) dědictví rozmyslíte a budete chtít své prohlášení odvolat nebo měnit, už to nepůjde. K odmítnutí dědictví soud nepřihlédne ani v případě, že předtím dáte svým jednáním najevo, že dědictví přijmout chcete.
Stejně tak nemůže dědic k odmítnutí dědictví připojit výhrady a podmínky ani ho nemůže odmítnout jen zčásti.
Výjimkou jsou nepominutelní dědicové, kterým občanský zákoník výslovně umožňuje dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu – podrobněji o neopomenutelných dědicích příště.
Kromě odmítnutí se můžete dědictví také vzdát ve prospěch jiného dědice – opět tak musíte učinit prohlášením před soudem. Dědic, kterému chcete svůj podíl přenechat, přirozeně musí souhlasit, jinak to nepůjde. Vzdát se dědictví nemůže dědic, který dědictví už dříve odmítl nebo u kterého se zjistilo, že je dědicem nezpůsobilým (viz výš).
Když je dědictví zadlužené
Pokud jsou součástí dědictví dluhy a vy dědictví přijmete, přecházejí na vás v plném rozsahu, respektive jejich poměrná část podle vašeho dědického podílu. Když je v dědictví víc dluhů než majetku, musíte je doplatit ze svého. Zejména v takových případech je na místě zvážit, jestli dědictví raději jako celek neodmítnete.
Existuje ale ještě jeden šikovný nástroj: soupis pozůstalosti. Dědic má právo uplatnit do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu informuje, výhradu soupisu pozůstalosti. Později už to nejde.
Soupis pozůstalosti – tedy seznam veškerého majetku zemřelého člověka – vyhotovuje notář. Případně může být nahrazen seznamem pozůstalostního majetku, který sepíše správce pozůstalosti a potvrdí jej všichni dědici. V jednoduchých případech může soud rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.
Když si dědic soupis pozůstalosti vyhradí, bude povinen uhradit zůstavitelovi dluhy jen do výše nabytého dědictví, nikoliv v plné výši. Pokud ale dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti nějaký majetek a věřiteli se podaří jeho existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu soupis pozůstalosti poskytuje a bude muset uhradit dluhy v plné výši.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 2. 2019 15:58, Ladislav
Chtěl bych se zeptat, zda musí být notář určen ke každému dědickému řízení. Po úmrtí otce mne přišla výzva, abych se dostavil k notáři ve věci řízení pozůstalosti. Nechápu proč, když jsme se v rodině vyrovnali. V jeho kanceláři si nakladli zvláštní podmínky, materiály do kterých jim nic není a z odhadu realitní kanceláře si vypočítá odměnu. Nechápu jak může stát rozhodnout o tom, že advokáta urší vlastně ex offo a ten aniž by hnul brvou. Vše za něj řeší jeho lidé,kteří vypočítal nemorální odměnu. Ptám se tedy musím to zaplatit a musím mít advokáta, když jej nechci a nepotřebuji. Potom, že minulé vlády narovmnali občanský zákoník. Možná ano, ale jen pro určitou skupinu lidí. Zatímco v trestní kauze je ex ofo zdarma, tak zde se platí v podstatě za nic. To je pro mně státem řízená lichva a ne právní pomoc.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
27. 8. 2016 16:22, kodiak medvěd
Mladý jsem, ale tvůj přítel nejsem, protože se s dětkama co mají nulové IQ nemám o čem bavit :-) Jo a málem bych zapomněl, že na gramatické kontroly textu tak na to mám tady tebe, protože vím, že ty se vždycky chytneš na takové věci neb jsi ducha mdlého víme? :-) .
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (53 komentářů) příspěvků.