Po úmrtí každého člověka je zahájené dědické řízení, ve kterém se rozděluje (případné) dědictví a dluhy – proběhnout musí i tehdy, pokud dotyčný vůbec nic nevlastnil.
Smrt člověka obvykle konstatuje lékař, který také úmrtí oznámí matričnímu úřadu v obci, kde se nacházelo poslední bydliště zesnulého. Matrika pak informuje soud, který pověří notáře k vedení dědického řízení. Bez notáře se žádné dědické řízení ani dělení dědictví neobejde a sami si notáře vybírat nemůžete – aby řízení proběhlo objektivně a nikomu se nestranilo.
Kdo dědí ze zákona? Kdo jedině na základě závěti nebo dědické smlouvy? Co když je dědictví zadlužené? Jak dědictví odmítnout? Odpovíme ještě na mnoho dalšího.
Jak pořídit závěť, aby byla platná? Na kolik přijde? Co všechno umožňuje? Jaké smíte dědicům klást podmínky?
Svoboda při dělení majetku ale má své meze. Jak velká část dědictví musí připadnout dětem? Je nutné, aby všechny dostaly stejně? Můžete je vydědit? A jak na to?
Nechcete, aby se jednou váš majetek dělil podle zákonné posloupnosti nebo podle závěti. Sepište dědickou smlouvu, obojí přebije.
Když dostanete něco odkazem, nemusíte se bát, že na vás připadnou i nějaké dluhy, vyhnete se i dědickému řízení. Limity ale odkaz má.
Co je po smrti? Průvodce dědickým řízením pro drahé pozůstalé.
První věc, kterou notář udělá, je, že předvolá osobu, která je seznámená s rodinnými a majetkovými poměry zemřelého (obvykle jde o člověka, který zařizoval pohřeb) na takzvané předběžné šetření. Většinou to bývá zhruba měsíc po úmrtí. K předběžnému šetření se ještě nemusejí dostavit všichni dědicové, stačí, když dorazí jeden.
Smyslem předběžného řízení je zjistit okruh dědiců a rozsah majetku zemřelého. Notář (nebo někdo z jeho kanceláře) bude klást otázky ohledně rodiny zemřelého, aby sestavil seznam možných dědiců – zeptá se na jeho manželku nebo manžela, děti, rodiče, spolužijící osoby, sourozence, případně děti sourozenců, prarodiče a jejich děti. Zajímat se bude, jestli není známo, že zemřelý zanechal závěť nebo listinu o vydědění. A ptát se samozřejmě bude na majetek a jeho jednotlivé druhy.
Na předběžné řízení je dobré přinést tyto dokumenty a podklady:
Potřebujete radu nebo pomoc? V našich nových profesních rejstřících najdete odborníka, ke kterému to máte kousek:
Po předběžném šetření si bude notář informace ověřovat a zjišťovat další skutečnosti. V evidenci právních jednání pro případ smrti prověří, jestli zemřelý člověk sepsal závěť (případně dovětek), dědickou smlouvu nebo listinu o vydědění u některého z notářů nebo takový dokument u některého notáře uložil.
Okruh dědiců si může potvrdit a ujasnit v centrální evidenci obyvatel. Stav nemovitého majetku prověří prostřednictvím výpisu z katastru nemovitostí. Obrátit se může také na pojišťovny a banky, aby zjistil zůstatky na účtech. Pokud je účet v bance vedený na jméno zemřelého, banka ho zablokuje a otevře, až když se vyřeší dělení dědictví. Oslovit notář může i další relevantní instituce a úřady.
Pokud notář dědice nebo kohokoli jiného požádá o sdělení informací nebo přeložení listin potřebných k dědickému řízení, dotyčný mu musí vyjít vstříc.
Délka prošetřování se odvíjí od složitosti případu. Komplikuje se například, když se neví, kde se dědicové nacházejí, nebo když žijí v zahraničí. Záleží také, jak rychle se nashromáždí podklady. Banky a státní instituce mají na odpověď notáři jeden měsíc.
Jakmile si notář udělá kompletní obrázek o seznamu dědiců a rozsahu majetku a pohledávek, které jsou součástí dědictví, nařídí konečné jednání – obvykle se koná přibližně dva až tři měsíce po předběžném šetření. Na toto jednání už notář předvolá všechny, kteří připadají v úvahu jako dědici. Předvolání musíte dostat alespoň deset dní předem.
Na místě se mimo jiné bude předčítat závěť, pokud ji zemřelý zanechal.
Na konečném jednání se provádí soupis majetku a dluhů zemřelého, jejich hodnota se oceňuje a vyčísluje ke dni úmrtí.
K oceňování majetku v dědickém řízení obvykle není třeba znaleckých posudků. Pokud jde o byt nebo garáž, bude stačit vyjádření realitní kanceláře o jejich hodnotě (obvyklé ceně takové nemovitosti). U domů a pozemků si zase vystačíte s odborným vyjádřením znalce o výši obvyklé ceny, nemusí zpracovávat znalecký posudek a vyjde to levněji. U auta staršího pěti let stačí souhlasné prohlášení dědiců o jeho hodnotě, které vyjde například z porovnání cen obdobných aut na internetu, u novějšího auta bude třeba vyjádření odborníka, například prodejce ojetin.
Většinu movitého majetku, například vybavení domácnosti, stačí ocenit souhlasným prohlášením dědiců.
Když zemřelý člověk podnikal, bude třeba ocenit také jeho podnik. Jestli šlo jen o podnikání malého rozsahu, stačí k ocenění souhlasné prohlášení dědiců doložené účetními doklady. Pokud jde o větší podnik, bude nutný znalecký posudek.
V případě, že měl zemřelý člověk jen drobnější majetek, který je možné ocenit souhlasným prohlášením dědiců, nebo je jeho hodnota jasná, protože jde třeba o peníze na účtu v bance, uskuteční se to přímo na jednání u notáře.
Pokud jsou třeba další dokumenty, je dobré dodat je notáři v předstihu, jinak nebude možné na prvním společném jednání dědiců dědické řízení ukončit a bude potřeba zajít k notáři znovu – je proto lepší se u něj předem informovat, co potřebuje.
Na jednání se sejdou všichni (potenciální) dědici. Notář je informuje o dědickém právu, o tom, že na ně jako na dědice přechází nejen majetek, ale také dluhy zemřelého – včetně dluhů, o kterých se třeba v té chvíli ještě neví a vyplují na povrch později. Vysvětlí jim, že můžou dědictví odmítnout. Pozor – takové prohlášení už nelze vzít zpět nebo odvolat. Totéž platí, když se člověk rozhodne dědictví přijmout. Jakmile se každý z dědiců vyjádří, provede se soupis majetku a dluhů. Následně notář dědice vybídne, aby uzavřeli dohodu o vypořádání dědictví – samozřejmě vám pomůže dát jí správnou formu, sepíše ji (podle vašich not) za vás. Jakmile se dědicové dohodnou, vydá notář usnesení o schválení dohody o dědictví – podle ní se následně bude pozůstalost mezi dědice dělit. Když se ale dědicové nedohodnou, co komu připadne, a to se může velmi snadno stát, bude vydáno usnesení, podle kterého bude dědictví rozděleno podle zákonných podílů jednotlivých dědiců – pokud je tedy obsahem dědictví vkladní knížka a chalupa, budete mít na obojím podíl velký podle toho, jak velká část dědictví vám podle zákona nebo závěti připadá.
Tím je dědické řízení ukončeno.
Notáři musíte za jeho služby zaplatit. Odměna notáře je stanovená vyhláškou Ministerstva spravedlnosti a odvíjí se od hodnoty dědictví. Její dolní hranice dosahuje šesti set korun. Pokud vás zajímá, kolik notáři zaplatíte, stačí zadat hodnotu vašeho dědictví do naší kalkulačky:
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 9. 2016 8:31, Jindra
Služby notářů se nedají nazvat jinak, než jako zlodějna posvěcená zákonem. Notář při stejné práci, protože je jedno jestli se dědí malý či velký dům, si vezme nehorázné peníze. Proto řada notářů ve velkých městech ani sama práci nevykonává a má armádu zaměstnanců. Nehorázné "odměny" jsou výsměchem pilným lidem - zvláště když se státu už nic neplatí z dědické daně mezi blízkými příbuznými. Je vidět, že notářská komora má v parlamentu dobré zastání.
V diskuzi je celkem (75 komentářů) příspěvků.