Ona ale ta novinka vlastně vůbec není novinka. České právo používalo institut dědické smlouvy (tehdy nazvaný „smlouva dědičná“) už v době rakouského císařství v obecném zákoníku občanském, tehdy se ale taková smlouva vztahovala pouze na manžely. Nová rozsáhlá a zásadní rekodifikace soukromého práva v podobě nového občanského zákoníku se tedy k tomuto nástroji vrací, rozpracovává ho a dává zůstaviteli i dědici větší prostor k uplatnění jejich smluvní svobody, tedy možnosti domluvit se po libosti.
Základními předpoklady dědické smlouvy, které nový občanský zákoník zakotvuje, jsou její písemnost, nezastupitelnost stran, dohoda stran, zákonná způsobilost stran a forma veřejné listiny. Nesplnění těchto náležitostí může znamenat jak změnu dědické smlouvy na jiný právní důvod dědění, tak i neplatnost a zánik této smlouvy. Koneckonců se jedná přece jen o smlouvu.
Dědická smlouva bude mít ovšem při rozhodování o dědictví přednost před ostatními právními důvody, tedy dědictvím ze zákona i dědictvím ze závěti. Bez ohledu na to, jestli případná závěť byla sepsána dřív nebo později než dědická smlouva.
Uzavření dědické smlouvy (mezi zůstavitelem a budoucím dědicem) ale musí proběhnout v písemné formě a navíc musí mít i formu veřejné listiny. Tou je listina vydaná orgánem veřejné moci – pro účel dědické smlouvy jím nejčastěji bude pravděpodobně notář. Pokud by smlouva neměla povahu veřejné listiny, stala by se z ní „pouze“ závěť. „Degradací“ na závěť by ovšem ztratila zmíněnou přednost před ostatními důvody dědění. To je významné zejména pro případ, že by byla, po nevědomě neplatném uzavření dědické smlouvy (například pro zmiňované nedodržení formy veřejné listiny), uzavřena závěť. Tato nová závěť by totiž rušila závěť starou (domnělou dědickou smlouvu) v rozsahu, ve kterém by se závěti kryly.
Závěť vzniká pouze z vůle zůstavitelovy, bez ohledu na vůli strany, které zůstavitel hodlá odkazovat. Naproti tomu, aby platně vznikla smlouva dědická, je zapotřebí dohody a souhlasu obou smluvních stran (stejně jako u kterékoli jiné smlouvy); tento úkon je tedy dvoustranný; obsahuje jak nabídku zůstavitele, tak její přijetí potenciálním dědicem. V tomto ohledu poskytuje dědická smlouva víc právní jistoty pro obě strany. Nutné je podotknout, že přijmutí dědické smlouvy druhou stranou neznamená znemožnění následného odmítnutí dědictví v případě zůstavitelovy smrti. Dvoustrannost dědické smlouvy se dotýká pouze její platnosti a vzniku (popřípadě změny, pro kterou by bylo rovněž třeba formy veřejné listiny).
Další požadavek klade nový občanský zákoník na osobní jednání smluvních stran. Tím se myslí uzavření či změna dědické smlouvy. Nebude tedy možné pověřit někoho sjednáním takové smlouvy za nás, například na základě plné moci, ale bude třeba naše osobní účast na sjednání takové smlouvy a na samotném faktickém podpisu, popřípadě širším jednání.
Co se týče způsobilosti, mluví nový občanský zákoník o požadavku zletilosti, která je absolutním předpokladem pro platnost dědické smlouvy. K tomu dále přistupuje požadavek plné svéprávnosti zůstavitele. Pokud by takovou smlouvu uzavíral nebo měnil zůstavitel, který není plně svéprávný, bylo by třeba navíc i souhlasu jeho opatrovníka s takovým úkonem.
Pozor!
Při počítání dědické daně jsou skupiny dědiců definovány poněkud jinak než pro rozhodování o pořadí dědiců. Nenechte se zmást, případně nahlédněte do zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, který najdete na Peníze.cz.
Nová úprava dědické smlouvy také připouští vázanost této smlouvy na splnění podmínek dědicem, upravuje otázku nakládání s majetkem zůstavitele ještě před jeho smrtí a také řeší trvání či zrušení dědické smlouvy při rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné.
Pokud chceme budoucímu dědici klást nějaké podmínky, musí to být podmínky, které je možné splnit, nemůžeme tedy po dědici chtít, aby pro nabytí dědictví musel třeba „snést modré z nebe“. Podmínky, na které může zůstavitel vázat přechod vlastnictví k pozůstalosti, jsou odkládací a rozvazovací. Z významu je zřejmé, že podmínka odkládací je taková, která váže nabytí pozůstalosti na nastání určitých následků (až dědic vystuduje školu). Vedle toho podmínka rozvazovací očekává pominutí již nastalých následků (až se dědic zbaví dluhů).
Co by zůstavitel určitě neměl opomenout při vytváření dědické smlouvy je fakt, že takovou smlouvu lze platně uzavřít jen v rozsahu tří čtvrtin majetku. Zbylá čtvrtina musí být uvolněna pro další projev zůstavitelovy vůle (darování, pořízení závěti, nechání na pospas zákonnému dědění,...) Ale tento projev vůle – například závěť – ohledně zbylé čtvrtiny může směřovat k témuž člověku, se kterým byla uzavřena dědická smlouva. nabyvateli z dědické smlouvy. Nesmíme přitom však zapomenout na to, že i při platné dědické smlouvě stále mohou existovat neopominutelní dědicové, kterým se musí dostat jejich zákonného podílu v první řadě.
Zůstavitel také může za svého života nakládat se svým majetkem podle libosti, avšak pokud by takové nakládání znamenalo neslučitelnost s účelem dědické smlouvy, mohl by se dědic dovolat neplatnosti takových jednání. V tomto případě je zákonem chráněn dědic, aby se zamezilo dědickým smlouvám „na oko“, které kvůli dalšímu jednání zůstavitele s jeho majetkem (učiněné po uzavření dědické smlouvy) budou prakticky nicotné.
Důležité je také upozornit, že dědická smlouva, která vznikne mezi manžely (nejčastěji se bude jednat o smlouvu, kterou se manželé povolávají za dědice navzájem), není pevně vázána na manželství. Pokud je tedy manželství platné a následně rozvedené, dědická smlouva existuje dál a je stále přednostním titulem k vypořádání dědictví. I tato smlouva je způsobilá zrušení, nicméně zrušení nesmí směřovat k tomu, kdo rozvrat manželství nezapříčinil a s rozvodem nesouhlasil. Zákon tak chrání ty osoby, které měly zájem na tom, aby manželství trvalo a nijak se na jeho rozvratu nepodílely. Také snoubenci můžou uzavřít mezi sebou dědickou smlouvu, jako by byli již manželé, ale účinnost této smlouvy bude odložena až do okamžiku vzniku manželství.
Na nové sérii článků věnovaných novému občanskému zákoníku a souvisejícím změnám zákonů spolupracuje Advokátní kancelář Mgr. Sofie Pondikasové. Advokátní kancelář se vedle dalších oblastí specializuje na právní vztahy tákající se nemovitostí. Dlouhodobě spolupracuje s řadou realitních kanceláří, kterým zajišťuje komplexní servis – od kupních smluv, přes advokátní úschovu, ověřování podpisů až po jednání s katastrálními úřady. Po úspěšném převodu bytu či nebytového prostoru připraví také nájemní smlouvy či poradí v otázkách správy domu.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
