Výlohy obchodů slibují zlevnění až o sedmdesát procent a – krize, nekrize – Češi zažívají nákupní orgie. Podle výzkumu ING hodlá letos v lednových výprodejích nakupovat 82 procent lidí. „Slev přitom využívá 88 procent žen a překvapivě také až 77 procent mužů,“ říká Libor Vaníček, ředitel retailové části ING Bank ČR. Slevomanie tedy strhává i příslušníky mužského pohlaví, kteří se obvykle nakupování vyhýbají jako čert kříži.
Nakoupit ve slevě se pro leckoho stalo otázkou cti: nejsem přece hlupák, který nakupuje draho jako ostatní A tak v supermarketu chodíme jak po turistických značkách – od jedné cedulky „akce“ k druhé. Než dojdeme k pokladně, košík je plný a pořídíme od všeho něco. Nákupy si Češi organizují podle reklamních letáků, které se pro spoustu lidí staly drogou. Podle výzkumu společnosti Česká distribuční je aspoň jednou týdně cíleně pročítá 47 procent spotřebitelů. Dalších 19 procent lidí přiznává, že to dělají aspoň jednou za čtrnáct dní. Ignorovat se letáky snaží jen 12 procent populace.
Pro Čechy slevy nejsou jen sezónní záležitostí. Slyšíme na ně celoročně. Snad v žádné jiné zemi se nerozbujely slevové servery tak jako u nás. O jejich lesku, bídě i obětech už jsme psali několikrát:
Doporučujeme také dvojdílný exkluzivní rozhovor se zakladatelem Slevomatu Tomášem Čuprem:
O našich nákupních návycích a vášních se můžete dočíst více v článcích, které jsme loni věnovali Lidlu, ověnčenému několika tituly obchodníka roku.
Tím, že jsou slevy v Česku v podstatě permanentní, ztrácejí kus své podstaty. A obchodníci mlátí hlavou do zdi. Příliš si nás rozmazlili. Někteří už kvůli tomu bijí na poplach. Například loni v květnu se v Praze sešli experti na marketing z 92 firem na konferenci s názvem Konec výprodeje – ať žije značka! Snažili se vzájemně inspirovat v tom, jak prodávat kvalitu a hodnotu značky bez zbytečného cenového podbízení. Prozatím se jim to ale příliš nedaří. Trend „co se neprodá ve slevě, neprodá se vůbec“, totiž v Česku pokračuje. Výrobci tvrdí, že na vině jsou obchodní řetězce, které cenu tlačí dolů. Řetězce zase tvrdí, že firmy se svými značkami neumějí pracovat a spotřebitelé pak za ně nejsou ochotní platit.
Celkově se u nás podle České televize prodá v akcích necelých čtyřicet procent zboží. Slevy na značkové zboží dokonce válcují privátní výrobky řetězců, o které následkem toho není zájem. Češi se zkrátka ve slevách naučili chodit.
Zatímco přes rok při nakupování potravin na slevách tratí hlavně obchodníci, v rámci povánočního nákupního šílenství mnohdy skáčou na špek zákazníci. Když nám někdo před obličejem zamává slevou, jdeme po ní jako zuřící býk po rudém hadru. A nedáváme si pozor. Právě značka „sleva“ totiž prodává ze všeho nejlíp. Ne nadarmo se mezi zaměstnanci někdejších jednot tradují historky o tom, jak se prodával salám, kterému se blížil konec záruční doby. „Když se prodávalo kilo za šedesát korun a hrozilo, že už začne zelenat, dala se k němu cedule sleva, zdražil se na sedmdesát – a to byste koukali, jak šel na dračku,“ vypráví své zkušenosti ještě z dob socialismu paní Jitka. Zní to trochu úsměvně, ale psychologie zákazníka ani marketingové strategie se nemění. „Před Vánoci jsem si koupil mikinu za pětistovku,“ vypráví Rostislav Hrádek. „Když jsem se do stejného obchodu vrátil po Vánocích, visela na ní značka: zlevněno z osmi set na pět set padesát,“ podivuje se. Právě tenhle trik patří k nejčastějším fíglům obchodníků. Postižitelní za to ale nejsou. Zdražovat i zlevňovat můžou, jak chtějí.
Za jiné prohřešky jim jde po krku Česká obchodní inspekce. „Za třetí čtvrtletí minulého roku jsme provedli přes 700 kontrol a zjistili ve více než třetině provozoven porušení některé z povinností stanovených platnými předpisy. Dosud bylo uloženo na 200 sankcí v celkové výši přesahující jeden a půl milionu korun. Kontroly povánočních slev právě startují,“ potvrdil ředitel ČOI Jan Štěpánek.
Základní finta. Nejdůležitější ze všeho je dostat zákazníka do obchodu. Když ptáčka lapají… A tak ve výkladní skříni inzerují monstrózním písmem uhrančivé 80procentní slevy. Jenže když zabrousíte mezi regály, zjistíte, že s tak velkou slevou pořídíte maximálně ponožky. Zbytek zboží zůstává beze slevy nebo je už dávno vyprodaný.
Obchodník zboží označí jako zlevněné, ale vy se vůbec nedozvíte z kolika. Tady už prodejce porušuje zákon. Ten mu totiž ukládá, uvést na zlevněném zboží zřetelně a viditelně jak cenu novou, tak cenu původní.
Na tento předpoklad vsází řada prodejců. Napíšou, že vysavač je zlevněný o 40 procent. Paráda, řeknete si. Ale když vezmete novou i starou cenu, zapojíte závity a přepočítáte si to, zjistíte, že cena klesla sotva o 30 procent. Ani takhle vás ovšem podle zákona obchodník klamat nesmí.
tuhle strategii obchodníků vystihl výše popsaný příběh s mikinou. Ono je sice hezké, že prodejci zlevňují, ale otázka je z čeho. Spíš než podle inzerovaných slev byste se tedy měli orientovat jednoduše podle toho, zda se zboží za novou cenu vyplatí.
To nám obchodníci často přichystají ve víře, že už necouvneme. Snadno se může stát, že nám započítají podstatně vyšší cenu, než sliboval leták nebo cedule na regálu. V některých případech také (velkým písmem) inzerují cenu bez DPH (na což upozorní písmem miniaturním) a vy jste u pokladny překvapeni, o kolik platíte víc. Stát se může i to, že vám u pokladny naúčtují menší slevu, než slibovali, nebo ji třeba nenaúčtují vůbec. Proti takovému jednání se ale přirozeně můžete ohradit. Zmást vás prodejce také může tím, že slibovanou slevu dostanete, až když koupíte určitý počet kusů nebo množství zboží – není na ni tedy nárok automaticky.
Oblíbeným trikem obchodníků je zkracování nebo úplné rušení záruční doby u zlevněného zboží. Tvrdí zákazníkům, že když chtějí nižší cenu, musejí se smířit s horšími podmínkami. Jenže to je nezákonné. Je však třeba rozlišovat mezi slevami, ve kterých se prodává bezvadné zboží, a slevami, ve kterých se nabízí zboží, které má nějakou vadu nebo kaz. V prvním případě platí pro reklamaci nachlup stejná pravidla jako u každého jiného zboží. Záruční doba trvá dva roky. Ve druhém případě musí obchodník na zboží zřetelně uvést, kvůli jaké vadě je zlevněno. Záruční doba trvá taktéž dva roky, ale možnost reklamace se nevztahuje na vadu, pro kterou byla cena snížena.
Nebojte se reklamovat. Nestyďte se reklamovat. Otevřte pusu a reklamujte.
Nejčastější pasti, do kterých se nás snaží obchodníci lapit, už znáte. Jaké zkušenosti máte s výprodeji vy? Komu se podařilo ulovit mimořádně výhodný kousek? Kdo se nechal nachytat? A kdo zažil ve slevoakcích opravdovou kuriozitu? O své zážitky se s námi můžete podělit v diskusi.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
9. 1. 2012 10:48, Matěj
Byl bych raději kdyby se potraviny prodávaly beze slevy, ale ve stejné kvalitě a za stejnou cenu jako v Německu.
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.