Pět měsíců letošního roku je stále pouhým odleskem slávy fondů z uplynulých let. Místo přílivu 20 miliard korun vidíme necelé 2 miliardy. Kam tedy Češi ukládají své úspory? Jedno vysvětlení vidíme v bankovní statistice: zatímco loni za 1. čtvrtletí na účty v bankách přibylo jen 27 miliard Kč a z toho 20 miliard na netermínované vklady, letos to za stejné období bylo již 38 miliard Kč, z toho dokonce 32 miliard na netermínované účty.
Ostatní finanční produkty jsou bez pohybu: ve stavebním spoření vidíme mírný pokles, životní pojištění roste jen přirozeně a penzijní připojištění letos bude svou schopnost reálně tratit přímo manifestovat.
Na druhou stranu nemusíme ani z hlediska přílivu peněz do fondů zoufat. Nedošlo k žádnému masovému úprku z fondů, navíc odliv tří miliard z dluhopisových fondů byl vlastně racionální a plně kompenzován růstem zajištěných fondů. Překvapivý může být snad právě jen relativně malý úspěch zajištěnců, protože logicky by v „hubených“ časech měla jejich obliba vylétnout mnohem výš.
Suma sumárum tedy nemusíme být tak rozčarováni, jak by se na první pohled mohlo zdát. Lidé se chovají značně racionálněji než třeba v době korekce po roce 2000 – tehdy v roce 2001 fondy ztratily přes 11 miliard korun, což navíc znamenalo tehdy víc než 15% pokles majetku fondů.
Dalším alespoň mírně pozitivním znakem letošního roku může být i relativní úspěch akciových fondů, tedy vůbec to, že se drží v kladném teritoriu, i když jejich ani ne miliardová vlaštovka určitě jaro neudělala.
Poslední týden nevypadal nijak zle, přes protichůdná makročísla přinesl trhům spíš uklidnění a procento růstu. Asi stojí za pozornost názor Warrena Buffetta, že za současné potíže světové ekonomiky mohou hlavně finančníci, především obchodníci s deriváty. Šéfové velkých bankovních domů podle věštce z Omahy „uvařili jedovatý lektvar, který nakonec musejí sami do dna vypít“.
Někdy se říká, že na trzích vznikají bubliny, ale spíš bychom měli uvažovat, že každý trh nebo jeho oblast efektivně zvládá jen odpovídající kapacitu aktiv. Jakmile jej příliv peněz zahltí nebo „přefoukne“, pak následně kolabuje. Viděli jsme to na technologiích před osmi lety, v nemovitostech se o tom hovořilo už taky roky, nyní se šílí na komoditách. Většina z toho jsou ale termínové obchody (deriváty), ne tedy reálné kontrakty. Už dnes jsou fyzické trhy s ropou zahlcené, tedy ropy je fakticky nadbytek. A až ty nákupní call opce na ropu za 150 dolarů na podzim nebudou mít ani cenu papíru (opce je právo, nikoli závazek), cena poletí dolů, jak šla teď vzhůru. Ropa je chemický poklad a pálit ji je vlastně jeho ničení. Navíc si jen málokdo uvědomuje, že v reálných cenách (při zohlednění inflace) jsme stále jen na cenách druhého ropného šoku 1979. Jde jen o žádoucí impuls technologického cyklu.
Sdílejte článek, než ho smažem