Evropská unie se snaží regulovat mezibankovní poplatky, které si mezi sebou účtují banky při každém použití platební karty. Zastropování poplatků – u debetních karet na 0,2 procenta z transakce a u kreditních karet na 0,3 procenta – by mělo vést mimo jiné k tomu, že obchodníci budou bankám odvádět z přijatých plateb nižší marže. Úředníci v Bruselu si od regulace slibují větší rozšíření karetních terminálů, a tím pádem i k větší komfort pro spotřebitele. Snahu Evropské unie přirozeně vítají i zástupci obchodníků. „Přijetí nižších mezibankovních poplatků povede k lepším cenám pro spotřebitele v Evropě a jsme velmi rádi, že Evropský parlament zařadil k limitům i komerční karty,“ uvedl generální ředitel Evropského svazu obchodu EuroCommerce Christian Verschueren v rozhovoru pro portál EurActiv.
Ekonomové se ale obávají, že by tím, kdo z legislativních změn vyjde jako poražený, mohli být nakonec paradoxně právě klienti bank, kteří platební karty využívají. Banky se prý nebudou chtít smířit s tím, že přijdou o poměrně výrazné sumy, a tak se dost možná pokusí zahojit na svých klientech. Dost možná se tak můžeme dočkat toho, že se budou zvyšovat (nebo zavádět) poplatky za vedení a využívání platebních karet. Podle odborníků by to také mohlo znamenat konec pro věrnostní programy, které banky k platbám – zejména kreditní – kartou nabízejí. A zástupci karetních společností rovnou tvrdí, že si v konečném důsledku klienti bank za využívání karet připlatí až tři sta korun ročně. Dovolí ale bankám tvrdá konkurence jít s bankovními poplatky nahoru? Právě na nízkých nebo nulových poplatcích teď mnohé z nich staví svou marketingovou strategii…
Jak se na snahu Evropské unie regulovat mezibankovní poplatky dívají odborníci? Sníží se ceny v obchodech, nebo zůstanou stejné a ruce si budou mnout jen obchodníci? Hrozí, že se banky budou chtít zahojit na svých klientech? A samozřejmě – měla by Unie podobným způsobem do podnikání bank vůbec zasahovat?
Miroslav Lukeš
generální ředitel MasterCard pro ČR a Slovensko
Navrhovaná regulace negativně dopadne na konečné zákazníky, kteří ve výsledku zaplatí víc než sto až dvě stě korun ročně navíc za bankovní produkty. To může snížit ochotu platit kartou. V konečném důsledku poroste i šedá ekonomika, protože čím je méně elektronických plateb, tím snáze lze obejít zákon. Regulace je nepříjemná zpráva i pro malé a střední podniky, protože prostředí nebude fér, a navíc budou znevýhodněni oproti velkým obchodníkům. To koneckonců přiznává i samotná Evropská komise ve své dopadové studii. Byli bychom tedy rádi, kdyby se nám podařilo přesvědčit evropské zákonodárce o tom, že chystaná legislativa zhorší situaci spotřebitelů i malých a středních podniků. A věříme, že regulaci nepřijmou či omezí. Ve všech zemích, kde už proběhla regulace mezibankovních poplatků, jako je Austrálie, Spojené státy či Španělsko, opravdu došlo k přenesení nákladů na zákazníka, zatímco slibované snížení cen u obchodníků prakticky nenastalo.
Jan Keller
sociolog a kandidát ve volbách do Evropského parlamentu
Přinejmenším od roku 2008 se ukazuje, že banky tady nechtějí být od toho, aby umožňovaly produktivní podnikání, ale od toho, aby kouzlily se svými produkty, nafukovaly rozličné bubliny a dožadovaly se pomoci, jakmile bubliny splasknou. Takhle přece nevypadá zdravá ekonomika. Banky musejí ekonomice sloužit, nikoliv na ní parazitovat. Proto si bez komplexní regulace bankovního a celého finančního sektoru včetně regulace například daňové a antimonopolní nedokáži představit dlouhodobě stabilní ekonomiku. Lze samozřejmě očekávat, že si banky, omezí-li se jim jedno ziskové pole, rychle najdou jiné. Proto musí být ona regulace komplexní v tom smyslu, že by měla jejich strategii předjímat a ponechat jim co nejmenší prostor pro realizaci nepřiměřených zisků na úkor klientů. Bude zajímavé sledovat, jestli práce na vytvoření bankovní unie (zatím má určité zpoždění a nebude patrně do voleb hotova) půjdou tímto směrem.
Vít Jedlička
analytik Colosseum
Problém s vysokými poplatky v bankovním sektoru spočívá ve stále nízké konkurenci. Stát vytváří značné překážky pro vstup nových firem do tohoto odvětví. Minimální výše základního kapitálu banky činí 500 milionů korun a zároveň minimálně v této výši musí být základní kapitál tvořen peněžitými vklady. Celé odvětví je navíc značně přeregulováno. Snaha státu, respektive Evropské unie, zákonem regulovat výši poplatků je tedy řešení problému, které stát sám vytvořil. Vznikají tak kocourkovské situace, kdy například klienti českého obchodu Alza platí své nákupy přes slovenské banky. Regulace přichází v době, kdy si trh již sám vytvořil způsob jak celou státní i bankovní mašinérii obejít. Výše poplatku u nových elektronických měn, jako je bitcoin, jsou menší než u bankovních poplatků, transakce se přitom zcela obejdou bez bank a státní regulace.
Marie Hešnaurová
ředitelka rozvoje platebních karet České spořitelny
České banky vnímají pozitivně cíle, kterých chce Evropská komise regulací mezibankovních poplatků dosáhnout. Nesouhlasí ale se způsobem, jakým by jich mělo být dosaženo, zejména nesouhlasí s jednotnou sazbou mezibankovních poplatků v rámci Unie. Naprosto rozdílný je stupeň vývoje v platebních kartách, míry jejich využívání k platbám u obchodníků v jednotlivých zemích. Regulace tak může být kontraproduktivní tam, kde je používání karet malé. Pokud budou sazby mezibankovních poplatků regulovány navrženým způsobem, jediným vítězem budou obchodníci, jimž se výrazným způsobem sníží náklady. Evropská komise předpokládá, že toto snížení nákladů promítnou do snížení cen. To se ale v žádné ze zemí, kde k regulaci již došlo, nepodařilo zatím prokázat. Naopak je naprosto průkazné, že v těchto zemích byly banky nuceny zvýšit poplatky za vedení účtů nebo za vydání karet a omezily věrnostní programy vázané ke kartám. Není důvod se domnívat, že by tento trend byl v Česku odlišný.
Jan Matoušek
náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace
Trh platebních karet v České republice funguje ke spokojenosti klientů. Počty transakcí a akceptačních míst rychle rostou a také v mezinárodním srovnání jsme na předních místech v zavadění nových technologii, jako jsou například bezkontaktní platby. Neexistuje podle mě žádný rozumný důvod, proč na takto fungujícím trhu zavádět cenovou regulaci, která se ve svých důsledcích může obrátit proti zájmům samotných spotřebitelů.
Roman Bartíšek
ředitel oddělení controlling společnosti Ahold Czech Republic
Případné snížení mezibankovních poplatků vytvoří finanční polštář, o kterém můžeme sami rozhodovat. Ve stejné situaci by byli všichni obchodníci. Vzhledem k intenzitě konkurenčního prostředí na českém retailovém trhu se domnívám, že se tím vytvoří prostor pro úpravu cen směrem dolů, i když spíše selektivně u vybraných výrobků, v určitých kategorií, ne celoplošně. Dá se očekávat, že se iniciativy ujmou nejsilnější hráči a zbytek obchodníků se bude muset ve snaze udržet konkurenční ceny přizpůsobit. Toto tvrzení se týká moderního maloobchodu. U nezávislého trhu se výrazné změny nepředpokládají, protože zde jsou bezhotovostní platby, a tudíž i úspory omezené.
Dagmar Prajzlerová
manažerka projektu Partners bankovní služby
Podle mého názoru je potřeba regulovat především to, co nefunguje a co případně škodí. V oblasti mnohostranných poplatků je na našem trhu prostředí dostatečně konkurenční a je na obchodníkovi, jestli do tohoto systému vstoupí a umožní svým klientům platby kartou, či nikoli. Domnívám se, že jakkoli Evropská unie vysvětluje svoji snahu o regulaci tohoto trhu jako „odstranění překážky pro nízkonákladové karetní systémy ve vstupu na trh“ a ve svých úvahách se odvolává na země, jako jsou USA nebo Austrálie, kde si od regulace slibují snížení nákupních cen zboží a výhody pro zákazníka, ve výsledku ponese tíhu nákladů samotný spotřebitel. Příklad Španělska to ostatně ukazuje v praxi. Snížení a regulace mnohostranných poplatků se promítlo do zvýšení nákladů za vydání platebních karet a zdražily se některé bankovní služby. odměny za využívání platebních karet byly naopak zrušeny.
Co se týče aktivit samotné Evropské unie, mnohem zajímavější by bylo, kdyby se zabývala raději než regulací toho, co funguje, například myšlenkou, jak sjednotit platební systémy jednotlivých členských zemí či zavedla stejná pravidla používaná pro placení v eurech i pro ostatní národní měny členských států Unie.
Lukáš Kovanda
ekonom a žurnalista
Španělská vláda rozhodla na sklonku roku 2005 o redukci mezibankovních poplatků – argumentovala přitom, že jejich snížení povede k poklesu celého obslužného poplatku, a tedy i sumy, kterou obchodník účtuje zákazníkovi, konečnému spotřebiteli. V podobném duchu dnes promlouvají euroúředníci, kteří v redukci mezibankovních poplatků na úrovni Evropské unie vidí způsob, jak povzbudit evropskou spotřebu. Téměř šedesátiprocentní pokles mezibankovních poplatků vedl ve Španělsku v letech 2006 až 2010 sice k tomu, že se jejich evidovaný objem snížil v souhrnu o více než 3,3 miliardy eur, jenže toto snížení spotřebitelé nijak nepocítili. Naopak – došlo v průměru k více než padesátiprocentnímu navýšení poplatků za užívání platební karty. Banky si tak kompenzovaly výpadek. Na opatření tak v konečném důsledku vydělali jen obchodníci, kteří redukci poplatků celkem očekávatelně nepřenesli na spotřebitele, sami přitom na obslužných poplatcích ušetřili v souhrnu víc než 2,7 miliardy eur. Pozoruhodné je, že opatření nejvýrazněji oponují ti, co s ním mají přímou zkušenost – mnozí španělští experti. Jedním z nich je madridský profesor ekonomie Gustavo Matías, který předloni spolu s kolegy publikoval rozsáhlou studii kritizující právě redukci mezibankovních poplatků. Za neochotou bruselských zohlednit neblahé zkušenosti členských zemí spatřuje Matías silné lobbistické tlaky zájmových skupin. Bude-li jim Brusel podléhat, hospodářský útlum rozhodně neodezní.
Vít Samek
vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů
Nemám zde vyhraněný názor, ale z pohledu české zkušenosti považuji evropské regulace v bankovní oblasti a v oblasti finančních a kapitálových trhů za prospěšné.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
27. 3. 2014 13:32, Lenka
A protože mi byly platby za platby kartou vysoké, zrušila jsem platební terminál v provozovně. Kdyby poplatek činil do 0,5%, určitě bych se k terminálu vrátila - pro pohodlí klientů. Takto investuji peníze do vlastních věrnostních programů pro moje zákazníky, nikoli zákazníky banky...
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
21. 3. 2014 10:29, Pavel
Můžete mi někdo osvětlit, o regulaci kterého poplatku se jedná? Do platby kartou je zapojeno mnoho účastníků - obchodník, banka poskytující platební terminál, vydavatel karty, karetní asociace, držitel karty, vlastník karetního účtu - a při téměř každé interakci mezi nimi někdo někomu něco platí. Tak o kterou z té hromady plateb jde?
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.