Článek Markéty Šichtařové Debata o penzijní reformě? Diskutujte si o poplatcích, do podstatných věcí nestrkejte nos! správně poukazuje na fakt, že zásadní otázka pro rozhodování o vstupu do druhého pilíře, a sice jak se změní důchod od státu, zdaleka není zodpovězená. Poplatky jsou ovšem mediálně atraktivnější téma, takže se na ně soustředí více pozornosti. Prý fondům nasypeme zbytečně desetitisíce na poplatcích.
Proč platíme zbytečně tisíce pekařům?
Čekám, kdy se v novinách objeví článek, že ročně zaplatíme zbytečně tisíce korun pekařům, protože kilo mouky je levnější než kilo housek. Pravda – v případě pečiva stát nezakládá pekárny, jimž se klient musí upsat na zbytek produktivního života, a když bude chtít z housek přejít na rohlíky, zaplatí další poplatek.
Správní poplatek 1,5 % p. a. z dvaceti tisíc na začátku spoření se dá přežít, stejné procento z naspořeného milionu už zabolí. Markéta Šichtařová proto navrhuje, aby si každý spořil sám do akcií, jejichž nákup je levný.
Jak diverzifikovat portfolio o dvou akciích?
Jenže to má několik háčků. Prvním je diverzifikace. Dejme tomu, že průměrný Čech bude na penzi spořit 3 000 Kč měsíčně. To je cca půl akcie Komerční banky a navrch jeden ČEZ... Aby šlo o diverzifikované portfolio, a ne loterii, bylo by akcií třeba koupit mnohem více. Podle učebnicových pouček o teorii portfolia zhruba třicet, ale dejme tomu, že postačí i jen deset. To ovšem bude s třemi tisíci korun měsíčně pořád docela kumšt nakoupit a spravovat.
Ponechme stranou, že sledování trhu a výběr akcií vyžaduje čas, který sám o sobě něco stojí, většina klientů by se zřejmě spolehla na rady makléřů. Makléři rádi vydávají různé horké tipy, klienti vedeni vidinou vysokých výnosů rádi naslouchají, ale s úspěšností už to tak růžové není.
Investor ušetří správní poplatky fondů, ale vcelku snadno si může aktivním obchodováním přivodit větší ztrátu. Pravda, to se může stát u podílových fondů, i jejich podílníci mají sklon prodávat levně a kupovat draho.
Díky za tu péči, ale raději svobodu, prosím
Jenže s fondovým investováním jsou spojené i další výhody – lze investovat i na trzích, kam není snadné dosáhnout, případně jen za velkých transakčních nákladů. Individuální investor, pokud nemá několik milionů, také bude dost těžko zajišťovat měnové riziko zahraničních investic.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej, řekne si čtenář – autor tohoto článku pracuje pro finančněporadenskou společnost...
Jenže nic z výše uvedeného samozřejmě nemá být argument pro to, aby stát někomu nařizoval konkrétní formu spoření a uměle vytvářel „trh“ penzijních fondů, na kterém bude mít výnosy z klientů jisté hlavně pár největších finančních skupin. Právě naopak, nechť si každý zvolí sám, jakou formou chce investovat.
Autor pracuje jako analytik společnosti Partners
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
30. 3. 2011 8:25, eďa
Já mám, co se týče mého eventuálního důchodu zcela jasno. Nic po krachujícím systému, který ovládla kulturní mafie nechci. Jsem přesvědčen, že oba pilíře -průběžný a soukromý anebo třeba budoucí státní se zhroutí, jen co praskne dluhopisová bublina a místo peněz se důchodcům bude na náměstích a návsích vařit maximálně polévka. Ať totiž do tohohle systému jedoucího na čím dál větší dluh naletete jakoukoliv pomyslnou sumu peněz, dluh se nesníží, ale naopak ještě zvýší, takže ještě rychleji zbankrotuje. Tak je peněžní systém nastaven. Kdo nevěří, nechť se přesvědčí na vlastní kůži. Nejlepší je totiž vlastní zkušenost.
V diskuzi je celkem (20 komentářů) příspěvků.