„Zamezíme obchodu s chudobou, který spočívá v pronajímání předražených ubytoven hrazených ze sociálních dávek na bydlení. Na nových opatřeních budeme intenzivně pracovat,“ slibovala na Peníze.cz ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová začátkem března. Uplynuly čtyři měsíce a její úsilí má první výsledky – i když zatím jen na papíře. Vláda schválila návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, který mění pravidla výplaty doplatku na bydlení. Tedy vůbec nejzneužívanější dávky u nás.
Proč vůbec někdo může chtít provozovat ubytovnu, jako je ta Na Nivách? Protože se to vyplatí – při nastavení sociálních dávek…
Systém příspěvku na bydlení je nastaven tak, že když výdaje za bydlení přesahují třetinu příjmů rodiny, doplatí je za ni stát. Výše doplatku na bydlení je zase stanovena tak, aby po zaplacení „odůvodněných nákladů na bydlení“ (tedy nájmu, služeb s bydlením spojených a nákladů za dodávky energií) zůstala osobě či rodině dostatečná částka na živobytí. Obě dávky mají sice zákonem stanovený strop podle velikosti města a počtu členů domácnosti, ale vzhledem ke stoupajícím cenám nájmů a energií dosahují překvapivých výšek. Z chudého se tak rázem stává lukrativní nájemník, který jednak výši nájmu nijak nevzdoruje (nejde totiž z jeho kapsy) a „druhak“ bere skoro všechno – včetně nejhorší ubytovny nebo zdevastovaného bytu bez koupelny. Výsledkem je hromadná migrace zejména Romů za bydlením a jejich koncentrace v lokalitách, kde nemají šanci své životy změnit.
O dost problematičtější je přitom druhá zmiňovaná dávka – doplatek na bydlení. „Příspěvek na bydlení je dávka státní sociální podpory a je to dávka nárokovatelná a transparentní. Jednoduše si můžete spočítat, zda na ni máte nárok a v jaké výši. Doplatek na bydlení je dávka pomoci v hmotné nouzi a její výše záleží na posouzení konkrétním pracovníkem. Takže v praxi běžně v některých městech vyplácejí doplatek na bydlení i ve výši mnoha tisíc korun tak, aby pokryli náklady na ubytovny, což motivuje majitele ubytoven šponovat ceny vysoko,“ vysvětloval pro Peníze.cz loni Daniel Hůle z Člověka v tísni.
Hlouběji jsme se problematice věnovali v článku Na hraně bytové nouze: Kolik Šluknovů se vejde do jednoho Česka
Balík peněz, který se na doplatcích na bydlení vyplatí, se v posledních letech rychle zvětšuje – loni to už bylo 2,8 miliardy korun.
„Nejen z důvodu dopadů ekonomické krize, ale i proto, že se řada občanů naučila určité výhody zákona o pomoci v hmotné nouzi využívat,“ vysvětluje mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Petr Habáň.
Zdroj: MPSV | ||||||
Rok | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
Náklady v milionech Kč | 523,5 | 472,6 | 511,6 | 686,1 | 850,2 | 1 673,3 |
Průměrný měsíční počet vyplacených dávek | 25 200 | 20 800 | 19 500 | 23 200 | 26 100 | 41 200 |
Bída žitá až na dřeň. Tak jsme nazvali loňskou reportáž z Předlic. Vykresluje, jak se žije lidem v ústecké ubytovně Na Nivách. Mezi místními jí nikdo neřekne jinak než Prasečák. Vši, plíseň, špína, všeobecný marast a deziluze. To je život v Prasečáku. Podobných ubikací jsou v Česku desítky, možná stovky. Podle odhadů Agentury pro sociální začleňování žije v Česku na ubytovnách až sto tisíc lidí. Za nelidské podmínky nájemníci platí zlatem. Přesněji: platí za ně stát. Prostřednictvím doplatku na bydlení. Cena za pokojík o pár metrech bez koupelny, ve kterém se často tísní početné rodiny, se docela snadno vyšplhá na deset nebo patnáct tisíc měsíčně.
To chce ministerstvo změnit. „Doplatek na bydlení bude nově ubytovnám poskytován na prostor, nikoliv na počet lidí žijících v jednom bytě. A bude také stanovena maximální výše nájemného podle částky v daném místě obvyklé,“ shrnuje hlavní novinky mluvčí ministerstva Petr Habáň. Nově by se měl doplatek vyplácet výhradně na jednu místnost nebo byt.
Pokud vládní návrh projde, nemělo už by tedy docházet k tomu, že se bude v malém pokojíku tísnit sedmičlenná rodina a majitel ubytovny z toho bude bohatě týt. Před přiznáním dávky se bude také přísněji posuzovat, zda jsou žadatelé skutečně v hmotné nouzi. Aby nedocházelo k jejímu zneužívání, chce ministryně posílit kapacity úřadů práce.
Zákon zároveň klade větší požadavky na ubytovny, kam se bude doplatek vyplácet. Na to, kolik lidí – a v jakých podmínkách – na ubytovnách žije, mají dohlížet stavební úřady, hygienici a úřady práce. Když ubytovna nesplní alespoň základní standardy, doplatek se na ni vyplácet nebude.
Podle Michaely Marksové-Tominové je novela jakýmsi kompromisem – kdyby pro majitele ubytoven přestalo být ubytovávání sociálně slabých výhodné úplně, mohli by chudí přijít o střechu nad hlavou.
Větší důraz by se ovšem měl začít klást na sociální práci s lidmi, kteří na ubytovnách žijí – aby dokázali svou životní situaci zlepšit. Alena Zieglerová z vládní Agentury pro sociální začleňování k tomu dodává: „Nově bude muset orgán pomoci v hmotné nouzi oznámit obci s rozšířenou působností, že je danému člověku vyplácen doplatek do jiného než obytného prostoru – například na ubytovně. A dát podnět k zahájení sociální práce s takovým člověkem za účelem řešení jeho bytové situace.“ Přijetí novely může podle Aleny Zieglerové výrazně přispět k omezení byznysu s chudými na ubytovnách. Kromě jiného Agentura vítá i fakt, že novela ruší časové omezení poskytování doplatku na dobu osmdesáti čtyř měsíců v období deseti let, jak je tomu dnes.
Řadu let pracovala jako vedoucí na Úřadu práce v Mostě. Chanov i problémy lidí „na okraji“ zná z blízka. Teď se věnuje řešení nezaměstnanosti v Agentuře pro sociální začleňování. V úřadě, který má na starosti nepopulární úkol – pomáhat zapojovat „sociálně vyloučené“ lidi „zpět do společnosti“.
Rozhovor s Alenou Zieglerovou, vedoucí centrálního oddělení Agentury pro sociální začleňování, na Peníze.cz
„Po přijetí novely jsme však stále teprve v polovině cesty. Nyní je nezbytné, aby na tuto zákonnou úpravu, která řeší výplatu dávek, navázala příprava zákona o sociálním bydlení, který definuje, kdo a za jakých podmínek má mít nárok na bydlení v sociálních bytech. A jasně definuje kompetence obcí a státu při zajišťování sociálního bydlení. Měli bychom se tím odklonit od toho, aby bydlení pro lidi, kteří si ho ze svých příjmů nejsou schopni zajistit či udržet, bylo řešeno převážně formou dávek. Mělo by být zajištěno zákonem a souvisejícími službami,“ říká Alena Zieglerová z Agentury pro sociální začleňování.
Podle Michaely Marksové-Tominové ministerstvo na zákonu o sociálním bydlení usilovně pracuje – hotový by měl být do dvou let. „Situace okolo ubytoven a zneužívání doplatku na bydlení si však žádá rychlé řešení,“ vysvětluje důvody předložení aktuální novely ministryně.
Trochu kritičtější pohled na věc nabízí Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni.
„Principiálně by neměl stát žádnou formou podporovat bydlení chudých lidí na ubytovnách, ať je majitelem soukromník, nebo obec. Ubytovny jsou základním stavebním kamenem vyloučených lokalit a vedou ke koncentraci chudoby se všemi jejími důsledky. Jako přechodné řešení to je akceptovatelné, ale pouze v součinnosti s dalšími opatřeními,“ míní Daniel Hůle z Člověka v tísni.
Pozitivně vnímá, že vláda má snahu problém řešit. „Je však otázkou, jak dobře jsou promyšleny všechny možné důsledky. Pokud bych se vžil do role provozovatele takovéto ubytovny, tak bych asi stávající pokoje/byty rozdělil přepážkami na menší místnosti a tím bych docílil toho, že si jedna rodina bude muset pronajmout více bytů, například. Zkrátka výsadou parazitů je jejich vysoká míra přizpůsobivosti. Chybou je, že i nadále bude podporována z kapes daňových poplatníků segregace chudých lidí, ale to by mohla změnit pouze komplexní reforma,“ je přesvědčen Daniel Hůle.
A dodává, že podle sdružení majitelů domů a bytů je na českém trhu několik set tisíc volných bytů, které se jejich majitelé bojí pronajímat rizikovější populaci. „Stát by rozhodně neměl podporovat žádnou formu ubytovny, ale cílenou integraci chudých či pouze diskriminovaných lidí do standardní bytové zástavby. K tomu je nezbytná koncepce sociálního bydlení, která ovšem nebude klást důraz jen na podpůrné služby, ale také na jistou formu garancí pro majitele těchto bytů,“ pokračuje Daniel Hůle. Zásadní je podle něj snížit obavu majitelů bytů z rizika. „V žádném případě by stát neměl začít stavět nové bytové domy za účelem sociálních bytových komplexů, to by opět vedlo jen ke vzniku sociálně vyloučených lokalit,“ uzavírá Daniel Hůle z Člověka v tísni.
Kolik ušetříte s fotovoltaikou?
Zjistěte své roční úspory zdarma a do 2 minut. S Řešímto.cz porovnáte nabídky od ověřených dodavatelů ve vašem okolí.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
14. 7. 2014 11:27, Matěj
Souhlasím s panem Hůlem v tom, že vyplácení dávek na bydlení na ubytovně má být pouze přechodným opatřením. Dlouhodobě skutečně vede ke koncentraci chudoby. Bohužel naše ministerstva se stále tváří, že úpravou byrokratických pravidel problém vyřeší. Nevyřeší. Pokud nejsou k dispozici sociální pracovníci, kteří budou lidem ze sociálně vyloučených lokalit nápomocní k tomu, aby se dostali do normální bytové zástavby, možná se ušetří pár drobných na dávkách, ale dlouhodobě se problém bude zhoršovat, ghetta se budou teritoriálně rozšiřovat a lidé v nich žijící nebudou mít šanci dostávat se do "normálního" života. Drobná kriminalita, počet závislých, prostituujících a předlužených poroste. A to především kvůli nesystémovým opatřením státu, který nedokáže vytvořit rozumnou koncepci zacílení sociální práce, o sociálním bydlení a aktivní politice zaměstnanosti ani nemluvě. Smutné.
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.