Bída žitá až na dřeň. Tak jsme nazvali loňskou reportáž z Předlic. Vykresluje, jak se žije lidem v ústecké ubytovně Na Nivách. Mezi místními jí nikdo neřekne jinak než Prasečák. Vši, plíseň, špína, všeobecný marast a deziluze. To je život v Prasečáku. Podobných ubikací jsou v Česku desítky, možná stovky. Podle odhadů Agentury pro sociální začleňování žije v Česku na ubytovnách až sto tisíc lidí.
Za nelidské podmínky nájemníci platí zlatem. Přesněji: platí za ně stát. Prostřednictvím doplatku na bydlení. Cena za pokojík o pár metrech bez koupelny, ve kterém se často tísní početné rodiny, se docela snadno vyšplhá na deset nebo patnáct tisíc měsíčně.
Proč vůbec někdo může chtít provozovat ubytovnu, jako je ta Na Nivách? Protože se to vyplatí – při nastavení sociálních dávek…
Systém příspěvku na bydlení je nastaven tak, že když výdaje za bydlení přesahují třetinu příjmů rodiny, doplatí je za ni stát. Výše doplatku na bydlení je zase stanovena tak, aby po zaplacení „odůvodněných nákladů na bydlení“ (tedy nájmu, služeb s bydlením spojených a nákladů za dodávky energií) zůstala osobě či rodině dostatečná částka na živobytí. Obě dávky mají sice zákonem stanovený strop podle velikosti města a počtu členů domácnosti, ale vzhledem ke stoupajícím cenám nájmů a energií dosahují překvapivých výšek. Z chudého se tak rázem stává lukrativní nájemník, který jednak výši nájmu nijak nevzdoruje (nejde totiž z jeho kapsy) a „druhak“ bere skoro všechno – včetně nejhorší ubytovny nebo zdevastovaného bytu bez koupelny. Výsledkem je hromadná migrace zejména Romů za bydlením a jejich koncentrace v lokalitách, kde nemají šanci své životy změnit.
O dost problematičtější je přitom druhá zmiňovaná dávka – doplatek na bydlení. „Příspěvek na bydlení je dávka státní sociální podpory a je to dávka nárokovatelná a transparentní. Jednoduše si můžete spočítat, zda na ni máte nárok a v jaké výši. Doplatek na bydlení je dávka pomoci v hmotné nouzi a její výše záleží na posouzení konkrétním pracovníkem. Takže v praxi běžně v některých městech vyplácejí doplatek na bydlení i ve výši mnoha tisíc korun tak, aby pokryli náklady na ubytovny, což motivuje majitele ubytoven šponovat ceny vysoko,“ vysvětloval pro Peníze.cz loni Daniel Hůle z Člověka v tísni.
Hlouběji jsme se problematice věnovali v článku Na hraně bytové nouze: Kolik Šluknovů se vejde do jednoho Česka
Zdroj: MPSV | ||||||
Rok | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 |
Náklady v milionech Kč | 523,5 | 472,6 | 511,6 | 686,1 | 850,2 | 1 673,3 |
Průměrný měsíční počet vyplacených dávek | 25 200 | 20 800 | 19 500 | 23 200 | 26 100 | 41 200 |
Zabráníme zneužívání doplatku na bydlení, kasala se Rusnokova vláda. Co vyhlásila, udělala. Respektive pokusila se o to – způsob provedení totiž u zasvěcených vzbuzuje přinejmenším rozpaky. Na svém posledním jednání 22. ledna schválila novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, která (mimo jiné) mění pravidla doplatku na bydlení. Hlavní změna spočívá v zavedení časového omezení výplaty doplatku: lidé, kteří žijí na ubytovnách, by ho od roku 2015 směli dostávat jen šest měsíců (s možností prodloužení na jeden rok, pokud ovšem budou aktivně řešit svou bytovou situaci). Další novinkou je například podmínění nároku na doplatek uzavřením smlouvy minimálně na tři měsíce. Novelu zkritizoval bývalý ombudsman Pavel Varvařovský. Nelíbí se vládní Agentuře pro sociální začleňování. Ani nové ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové-Tominové. Situaci chudých lidí žijících na okraji totiž může ještě zhoršit.
Řadu let pracovala jako vedoucí na Úřadu práce v Mostě. Chanov i problémy lidí „na okraji“ zná z blízka. Teď se věnuje řešení nezaměstnanosti v Agentuře pro sociální začleňování. V úřadě, který má na starosti nepopulární úkol – pomáhat zapojovat „sociálně vyloučené“ lidi „zpět do společnosti“.
Rozhovor s Alenou Zieglerovou, vedoucí centrálního oddělení Agentury pro sociální začleňování, na Peníze.cz
„Novelu považujeme za velmi rizikovou, i když byla zřejmě připravována s dobrým úmyslem,“ komentuje analytik Agentury pro oblast bydlení Jan Snopek.
„Pokud by bylo omezeno vyplácení doplatku na bydlení na šest měsíců, povede to k tomu, že si spousta lidí nebude schopna bydlení platit a přijde o střechu nad hlavou. Může se to týkat tisíců lidí v celé republice,“ varuje Jan Snopek.
Na novele však vidí i pozitiva – například fakt, že ruší omezení poskytování doplatku na bydlení na dobu 84 měsíců v deseti letech, jak je tomu dnes. „Pozitivní také je, že stanovuje orgánu pomoci v hmotné nouzi povinnost hlásit obci, že je doplatek na bydlení vyplácen člověku, který žije na ubytovně, a dát tak podnět k zahájení sociální práce s daným člověkem za účelem řešení jeho bytové situace,“ říká Jan Snopek.
Pokud bychom problém chtěli skutečně řešit, mělo by se podle něj začít jinde. „Podobný návrh by měl být součástí komplexnějšího řešení sociálního bydlení. Regulace ubytovacího průmyslu a s ním spojených státních výdajů je jistě potřebná, musí se ale jednat o krok číslo dvě,“ míní Snopek. Krokem číslo jedna podle něj musí být vytvoření alternativy pro lidi, kteří dnes na ubytovnách žijí. „Tedy přijetí zákona o sociálním bydlení, jenž by definoval oprávněné osoby a vymezil kompetence státu a obcí. To je dnes uvedeno na dvou místech programového prohlášení stávající vlády. Ve chvíli, kdy zde bude fungovat systém sociálního bydlení, je na místě výraznější regulace byznysu s ubytovnami pro chudé,“ uzavírá Jan Snopek z Agentury pro sociální začleňování.
Servítky si při hodnocení novely z pera Rusnokovy vlády nebere ani nová ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová. „Je legislativně nedotažená a spíš by sociální problémy související s doplatky na bydlení prohlubovala,“ okomentovala ministryně pro Peníze.cz.
Když jsme se jí ptali, zda v návrhu spatřuje i nějaká pozitiva, příliš jich nenašla. „Krok správným směrem byla snaha řešit tento sociální problém, tuto sociálně znevýhodněnou skupinu obyvatel. V ubytovnách žije zhruba sto tisíc lidí, takže je to opravdu palčivý problém. Návrh Rusnokovy vlády ale nemůžeme přijmout v této formě, která je parametricky nesprávná a jde proti zájmu dotčené skupiny obyvatel,“ míní Michaela Marksová-Tominová.
Zdarma.
Odborné poradenství pro dlužníky v exekuci, vystavené právnímu i mimosoudnímu vymáhání, zpracování návrhu na osobní bankrot, konzultace před půjčkou a mnoho dalšího.
„Po šesti měsících může člověku, který doplatek pobíral, hrozit, že skončí na ulici, protože už nebude mít na bydlení,“ pokračuje ministryně. Další problém podle ní spočívá v konfliktu novely s novým občanským zákoníkem, který umožňuje uzavřít nájemní smlouvu k jakémukoliv (i nebytovému) prostoru. „Tento legislativní spor musíme odstranit. Zásadním rizikem je také podmínění nároku na doplatek uzavřením smlouvy mezi nájemcem a pronajímatelem minimálně na tři měsíce. Nárok na doplatek tak nemohou mít lidé, kteří jsou ubytovaní po kratší dobu,“ upozorňuje ministryně.
Ministerstvo práce teď podle ní připravuje nový návrh novely zákona o hmotné nouzi. „Prosadíme zákon o sociálním bydlení, který definuje standard sociálního bytu a vymezí osoby, které na něj mají nárok. Zamezíme obchodu s chudobou, který spočívá v pronajímání předražených ubytoven hrazených ze sociálních dávek na bydlení. Na nových opatřeních budeme intenzivně pracovat,“ slibuje Michaela Marksová-Tominová.
Dokáže ale svým slibům dostát? Úsilí nové ministryně – a zejména jeho výsledky – pro vás budeme na Peníze.cz dál sledovat.
Jakou cenu má vaše nemovitost?
Získejte na pár kliknutí jediná certifikovaná data o realitním trhu a rozhodujte se na základě správných informací.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 3. 2014 11:00, TP
Jirko, to co si představuješ je jen to, že větší zlo nahradíš menším. Základní a legitimní praktika zde zůstane, jen se změní její míra a způsob provádění. Stěží popřeš, že Ty tak jako komunisti, nacisti, fašisti, socialisti apod. si dále budeš hrát na zachránce chudých s tím, že nyní Ty máš ten pravý recept a proto zachováš v praxi praktiku okradení přes daně úspěšných a přerozdělování mezi chudé, kteří (naprostá většina) díky tomu nikdy nebudou dostatečně motivováni vykonávat pro společnost cokoli prospěšného. Děkuji, ale tohle nechci.
Můj děda měl 8 sourozenců, bydleli v jedné místnosti, jako dítě neměl boty, jen nějaké provizorní a nohy si chodil zahřívat v zimě do kravinců, stát jim nic nedal, nikde nic nežebrali, a ze všech dětí vyrostli pracující lidé, kteří měli opět početné rodiny a nabyli svou prací vlastní majetky. To co dělá stát s rodinami dnes je všem zřejmé, lidi mají vysoké dávky a snížili své potřeby natolik, že odmítají pracovat a dělat pro společnost něco prospěšného, přitom vůči tomu v čem žil můj nedotovaný děda jsou luxusem a Ty a politici jim za nic chcete za mé peníze poskytovat luxus ještě větší? Kde berete odvahu mi krást za to, že pro společnost pracuju? S*ru na pseudohumanitu, jestliže ten člověk nedělá nic, nezaslouží si nic dostat. Většina cikánů je celý život bez práce, mají asi trojnásobek dětí co pracující člověk a ty mají u rodičů svůj vzor, svou populaci asi každých 13 let zdvojnásobí. Kdy a kdo tohle bude řešit. Ignorance je nejlepší cesta k totalitě.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
17. 6. 2014 10:23, sylva
Já mám názor takový ze doplatek na bydlení dostává jen někdo a někdo ne?no tak kde jsme at je pro všechny stejný nebo žádný a ne ze někdo ma 30tis a někdo sotva na sunar pro dítě proč stejná rodina bere doplatek a druha ne??když nárok ma
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.