A napříště by ho mohl zvedat každý déšť. Nebo taky naopak – bušení dešťových kapek by vám mohlo znít jako rajská hudba...
Sdružení vodáren a kanalizací přišlo s tím, že by se déšť měl důsledně zdanit. Na oplátku slibují levnější vodu z kohoutků. Ceny vodného a stočného jsou podle nich tolik vysoké mimo jiné proto, že majitelé silnic, železnic a zahrad neplatí za dešťovku, která na jejich majetky naprší a pak si mírnixtírnix teskně hučí stokou do čistírny – kde ji samozřejmě vyčistí, protože od ostatních odpadních vod ji jaksi nelze oddělit. Takové čištění ovšem není zadarmo, máme ho rozpočítané do každého litru vody, kterou spotřebujeme.
V Polsku se to dělá jinak. Za vodné a stočné platí Poláci zhruba stejně jako my (ve větších městech většinou v rozmezí 50 až 90 korun bez daně). K tomu jim ovšem před zhruba rokem přibyla ještě daň z deště. A protože se dobré nápady šíří rychle (Poláci se ostatně zřejmě inspirovali v sousední Litvě), začíná se o stejném opatření diskutovat i u nás.
Abyste byli v obraze, nejde ani u nás tak docela o novinku, podnikatelé u nás „daň z deště“ platí. Neříká se jí sice daň, ale platba za odvedení srážkových vod do veřejné kanalizace, ovšem že se daně jmenují různě – třeba solidární příspěvek nebo sociální pojištění – na to jsme u nás vcelku zvyklí. Dešťová daň tedy nemine až na pár výjimek nikoho, kdo vlastní komerční nemovitost. Výše poplatku závisí na velikosti střechy a dalších ploch, které jsou odkanalizované do veřejné kanalizační sítě. Obloukem se daň zatím – na rozdíl od dešťové vody – vyhýbá dálnicím, silnicím, místním komunikacím, železnicím, zoologickým zahradám, lidským zahradám a vašemu domu. Kdyby se to změnilo, mohla by podle vodáren klesnout cena vody až o šestinu – tedy plus minus o deset korun za kubík.
Ministerstvo, železničáři i silničáři říkají: ne, ne, ne
Příliš pozitivních ohlasů nápad vodárníků nesklidil. Ministerstvo zemědělství, které právě chystá nový zákon o vodovodech a kanalizacích, pro důkladnější zdanění dešťovky moc pochopení nemá. A ostře proti (jak jinak) se postavily kraje, silničáři i železničáři – nevědí totiž, kde by na daň z deště měli brát peníze. Nehledě k tomu, že by mohl být pěkný čurbes v tom, kdo má vlastně za který litr zodpovědnost.
Mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Martina Vápeníková kupříkladu tvrdí, že dešťovka na silnice stéká i z jiných pozemků. Voda ze silnic podle ní navíc naopak přispívá k pročištění kanalizace – tak jakýpak poplatek, že.
To jsou ovšem zatím ohlasy od těch, kteří by na dešťovém poplatečku prodělali...
Co na to říkáte vy – radši danit dešťovku z vlastní zahrádky a mít levnější vodné a stočné, nebo naopak? A jak takovou daň nejlíp účtovat – zpětně podle ročního úhrnu srážek? A platila by se taková daň všude ve stejné výši? Co by k tomu řekli z rakovnického srážkového stínu? A co bychom ještě mohli zdanit? Pište do komentářů a nic se nebojte, že napíšete koninu a hned se toho někdo chytí, však oni si i bez vás najdou dalších konin dost. Autor nejtrefnějšího příspěvku u nás má knížku z nakladatelství Grada.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno