Sobotkova ruka nás hodlá šacovat dál

Ministr financí říká, "musíme šetřit," a tak hodlá zvýšit padesát správních poplatků a čtyřicet nových zavést. Státní kasa by tak mohla zbohatnout již v roce 2005 o 3,6 miliardy korun. O pár desetikorun se zvednou poplatky za vydávání rodných, oddacích či úmrtních listů nebo řidičských průkazů. Ale mají být také zavedeny poplatky pro některé skupiny podnikatelů jako třeba pro poskytovatele dopravních služeb. Ti pak jistě zvýšené náklady promítnou do cen svých výstupů a všichni budeme opět platit vyšší ceny kvůli nenasytnému bříšku státního prasátka. Argumentace pana ministra je však poněkud dvojsmyslná. Na jedné straně hovoří o tom, že je právní úprava této oblasti doposud velmi roztříštěná a je ji třeba sjednotit do jednoho zákona. Ovšem zřejmě svým omezeným a neministersky nekomplexním pohledem tzv. obyčejného občana nedokáži správně vnímat pojmy jako sjednotit a vyjmenovat na straně jedné, nebo zvýšit a zavést čtyřicet nových na straně druhé. Alespoň, že z opozičních řad padaly poznámky o dalším zdražování a vysávání peněz z lidí.

Na jedné nejmenované nejkomerčnější celoplošné televizní stanici se ministr Sobotka nechal slyšet, že zdražení je nutné, neboť stouply náklady na práci úředníků. To je pravda. Náklady stouply, neboť jejich platy stouply.

Tak pánové, takhle tedy ne!

Zdá se vám předchozí heslo poněkud drzé? Berme ho jako pokus voliče vyjádřit svůj názor. Jak to ale provést, když jsou u moci pořád stejní lidé, jenom sedí buď vpředu, nebo, je-li jim osud nepřízniv, pak vzadu? Stejně se budou všichni potýkat s otázkou, jak se zalíbit voličům a zůstat u moci. Kde je strana, která dá možnost lidem žít v právním státě, ve kterém se nebudou bát chodit po ulici a poctivou prací vydělají dost peněz na své potřeby a nikoliv na potřeby pánů u vesel? Chce-li volič změnu, nemá prakticky šanci. Povolební jednání se pod Řípem vyznačují dohodami napříč politickým spektrem a ústupky od předvolebních slibů. "Takové karty rozdali voliči," vzkazují pak politici, když náhodou nějaký pisálek šťourá v tom, že by se sliby měly dodržovat. Není snad poměrně nízká účast ve volbách také výrazem zmaru a pocitu nemožnosti cokoliv změnit? V roce 1990 volilo do Federálního shromáždění 96,8 % obyvatelstva, v roce 1992 to bylo už jen 85 %, o 4 roky později do Poslanecké sněmovny počet dále klesl na 76,4 %, v roce 1998 na 74 % a konečně v posledních volbách v roce 2002 to bylo na úrovni 58 %. Já vím, statistika nuda je, ale ta čísla jsou dost výmluvná. Ale což, platy poslanců nejsou odvislé od volební účasti a i to je možná chyba.

K tomu lze snad jenom poznamenat, že zdrojem platů těchto úředníků je sice státní kasa, ale ta je jenom jakýmsi zprostředkujícím článkem. Zdrojem jsou samozřejmě daně, neboli peníze všech produktivně pracujících lidí, neboli ta část namáhavé práce, kterou si stát v ruce se zákonem přivlastňuje ve svůj prospěch. O růstu daní prvního ledna i května už toho bylo řečeno a napsáno dost. Proč tedy ministerstvo opět natahuje ruku? Není to proto, aby mohlo jenom nacpávat nenasytný krk silně nevyrovnaného rozpočtu? Lidé si přeci v lásce ke své zemi a jejím úředníkům rádi připlatí.

Pozitivní zprávou je však fakt, že zdražení poplatků ponesou pouze ti, kdož skutečně daných služeb využívají. Proto je lepší zvyšovat poplatky než daně, které nejsou určeny pouze pro dané a konkrétní účely. Proč se pak ale zvýšily daně? Vždyť zdrojem na vyšší platy úředníků mohly být třeba zákonem definované provize z každého provedeného úkonu. To by se možná zvýšila ochota úředníků! Co více, lidé by současně měli mít možnost svého úředníka vybírat, podobně jako třeba lékaře. Jeden, místně příslušný, by měl povinnost vyřizovat potřebné záležitosti pro obyvatele dané lokality, ale jakýkoliv jiný v celé republice by měl toto právo, nikoliv však povinnost, rovněž. Tento velmi jednoduchý krok by vedl k soutěži mezi úředníky v rámci přesně daného sazebníku, který funguje již dnes. Provize atd. by samozřejmě byla věcí veřejnou, podobně, jako samotní zaměstnanci.

Mimochodem, i opozice navrhuje, aby se část správních pravomocí odstátnila, a některé úkony tak mohly vykonávat soukromé firmy. V případě správného fungování by byl asi každý pro konkurenci, ale pozor. Při všech úvahách o soutěži, je nezbytné pamatovat i na fakt, že Česká republika se umístila v roce 2003 na 53. místě podle Indexu vnímání korupce (Corruption Perception Index; CPI), který letos zahrnuje 133 zemí světa. Pořadí zemí vyjadřuje míru korupce, jaká podle názoru podnikatelů, analytiků a akademických pracovníků panuje mezi politiky a veřejnými představiteli v příslušné zemi. Na stupnici 0-10 (0 = prakticky úplná míra korupce, 10 = země bez korupce) dosáhla Česká republika hodnocení 3,9.

Co si mysíte vy o zavádění nových správních poplatků a zvyšování existujících? Měly by být státní úředníci hodnoceni pomocí provizního způsobu? Bylo by dobré vpustit do některých oblastí soukromé firmy, a do kterých?