Škola zabíjí kreativitu

Ondřej Tůma, Martin Vlnas | rubrika: Rozhovor | 12. 12. 2015 | 6 komentářů
Kdyby Popelka nešla na ples, nikdy by prince neuhnala. Příklad, na kterém Jan Mühlfeit s oblibou demonstruje, že pro každou pozitivní změnu ve svém životě musíme sami udělat první krok. Většina z nás má podle něj na víc, než dělá.
Škola zabíjí kreativitu

Žádný jiný Čech to nedotáhl v korporátním světě tak daleko jako on. V posledních sedmi letech z pozice prezidenta pro Evropu zastupoval Microsoft na jednáních s politickými lídry starého kontinentu. Svůj odchod z firmy, ve které působil přes dvě dekády, na konci loňského roku vysvětloval tím, že uzrál čas posunout se do role poradce, kouče, mentora a člena správních rad. „V Microsoftu tvořila zhruba osmdesát procent mojí pracovní náplně činnost, kterou jsem si užíval, zbylých dvacet procent byla nezbytná administrativa. Teď už dělám ze sta procent jen věci, které mám opravdu rád. Neřekl bych, že pracuju míň. Spíš jen rozvážněji a rozhodně pod menším tlakem,“ popisuje Jan Mühlfeit, co se u něj po odchodu z jedné z největších technologických firem na světě změnilo. Jeho hlavní poslání je teď pomáhat lidem odemknout jejich skutečný potenciál. Pracuje s velkými firmami, ale koučuje i jednotlivce – byznysmeny, herce, sportovce, a dokonce i vítězky České Miss. „Když lidi uplatní své silné stránky, bude je práce bavit, budou autentičtí a jejich život dostane větší smysl,“ dodává třiapadesátiletý světoběžník, na kterém je vidět, jak moc si novou kapitolu svého života užívá.


Jan Mühlfeit

Jan Mühlfeit

Vystudoval informační technologie na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po studiích pracoval na Ministerstvu vnitra ve vědecko-technické rozvědce. V roce 1993 začal pracovat pro Microsoft, nejdřív jako marketingový ředitel české pobočky, později jako její šéf. V roce 2002 byl jmenován viceprezidentem pro Evropu, Blízký východ a Afriku. Posledních sedm let v Microsoftu pak strávil v pozici prezidenta společnosti pro celou Evropu. Na konci loňského roku Microsoft opustil a začal se věnovat oblasti osobnostního rozvoje jako kouč a mentor. Je poradcem několika vládních a mezinárodních organizací.

V Microsoftu jste strávil dvaadvacet let. Dnes už se něco takového moc nenosí, většina mladých střídá místo po pár letech. Čím to je? Jsou zaměstnanci méně loajální než dřív, nebo si je zaměstnavatelé už nechtějí dlouhodobě udržet?

Obojí. Mladí jsou dnes hodně přelétaví. Nejsou loajální vůči firmám ani výrobkům nebo službám. Není na tom ale nic špatného. Když jdou do velké společnosti jako Google nebo Microsoft, zajímají se hlavně o to, jak tím pomůžou změnit svět k lepšímu. Díky technologickému propojení totiž mnohem víc vnímají globální problémy. Většina firem dělá chybu v tom, že se svými zaměstnanci neumí vybudovat emoční pouto. Já ho měl. V Microsoftu jsem se cítil jako součást něčeho opravdu velkého.

A dnes už to nejde?

V čele IT firem nestojí vizionáři, jakými byli Bill Gates nebo Steve Jobs, ale inovátoři. Gates s Jobsem dokázali vytvořit hnutí, která společně tvořili jejich zaměstnanci i zákazníci. To se teď už nevidí ani v dalších oborech. Firmy jsou organizované tak, aby vykazovaly zisk kvartálně. Vlastní je fondy, které potřebují především vyplácet pravidelné dividendy. Částečně je chápu, ale domnívám se, že kvartální myšlení není pro byznys dobré.

Často se mluví o střetu generace X a Y. Podle starší generace se dnes mladým lidem jednoduše nechce tolik pracovat. Mladí zase tvrdí, že nechtějí být jako jejich rodiče – pracovat o víkendech a po nocích, ničit si zdraví a osobní vztahy. Jak se na to díváte?

Já mladou generaci vnímám jako generaci pozitivního rozvratu. Poprvé v historii lidstva totiž umí používat technologie líp než ti před nimi. Dřív se děti učily zacházet s technologiemi od svých rodičů, dneska je to naopak. Technologie se vyvíjejí exponenciálně a děti s nimi přicházejí do kontaktu takřka od kolébky. Někdy je to ale spíš na škodu, protože dětem pak chybí lidský kontakt. Na druhou stranu se díky tomu daleko rychleji dostávají do rozhodovacího procesu. Například Toyota si nedávno nechala udělat výzkum a zjistila, že ve čtyřiceti procentech rodin rozhodují děti mladší jedenácti let o spotřebitelském chování celé rodiny. A tenhle trend, kdy budou mladí stále víc určovat další směřování, se přeleje do spousty oblastí.

Například?

Podívejte se na služby jako Booking.com, Tripadvisor nebo Uber. Ty už teď rozvrátily některé byznysy. Kdybyste před pěti lety řekli taxikářům, že internet a mobilní zařízení totálně změní jejich byznys, vysmáli by se vám. Já se ale na tenhle proces dívám pozitivně, protože ve finále povede k transformaci společnosti k něčemu lepšímu.

Propojeno!

Rozhovor se šéfkou českého Googlu

Původně to měl být jen krátký komentář do ankety Očima expertů. Nakonec se ale rozhovor s šéfkou českého Googlu Taťánou Le Moigne protáhl. Rozpovídala se především o českém školství: „Ke vzdělávání mám hluboký vztah. A budoucí generace mě velmi zajímá. Je to jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou bychom se měli v Česku zaměřit. Musíme se snažit, abychom neztratili konkurenceschopnost,“ říká rozhodně.

Které technologie osobně nejvíc obdivujete?

Technologie, které inovují způsob vzdělávání. Už Komenský říkal, že když dětem budete látku jen vykládat, brzy ji zapomenou. Mnohem víc si zapamatují, když je aktivně zapojíte. Obdivuju například neziskovou organizaci Khan Academy, která zdarma nabízí skvělé vzdělávací videokurzy. Velké možnosti přináší v tomhle ohledu taky Skype, který dělá z učení globální záležitost. Když má moje dcera při studiu s něčím problém, nejde za mnou, ale podívá se na Khan Academy nebo se na Skypu spojí se čtyřmi kamarády ze tří různých kontinentů a řeší to s nimi.

Všudypřítomné technologie, které na nás valí jeden podnět za druhým, ale mají i úskalí…

Určitě. Nebezpečí vidím třeba v tom, že se dnes většina lidí vydrží soustředit jen dvanáct minut v kuse. Bláhově si myslíme, že dokážeme dělat spoustu činností naráz, ale náš mozek se v jednu chvíli umí soustředit jen na jednu věc. Další zásadní problém je digitální demence. Děti, které tráví všechen čas na mobilních zařízeních, si nic nepamatují. Vytrácí se lidský kontakt. A všechna tahle zařízení vytvářejí spoustu stresu. Když s ním nedokážeme pracovat, tak nás pomalu zabíjí. Neumíme mentálně odpočívat, to je obrovský problém.

Jak tomu čelit?

Jednoduše. Všechno nepotřebné vypnout. Být v přítomném okamžiku, soustředit se na to, co právě děláte. Nesledovat e-maily, když pracujete na něčem jiném. Když to člověk neumí, má jen omezený přístup do svého podvědomí. Náš mozek tvoří z deseti procent vědomí, tedy to, co se momentálně procesuje. Zbytek – všechno, co jsme se dřív naučili a taky co máme v genech – je v našem podvědomí. A čím víc jsme schopní podvědomí otevřít, tím lépe. Dostáváme se totiž k moudrosti, která je v nás uložená. Proto je dobrá meditace nebo jóga, zkrátka východní techniky, které vás vrací do podvědomí. Před pěti lety jsem předpovídal, že čím dál víc západních firem budou vést lidé z Číny a Indie. A taky k tomu došlo. Daleko líp totiž umí pracovat se stresem.

Spousta špatných návyků a závislostí vzniká už v dětství. Rodiče dnes přitom dětem pořizují mobily skoro ještě dřív, než se vůbec naučí číst a psát…

Podle výzkumu NASA je devadesát osm procent šestiletých dětí při nástupu do školy vysoce kreativních. Jenže v deseti letech už to je jen třicet procent, v patnácti patnáct procent a v pětadvaceti už pouze pět procent. Škola bohužel ve většině dětí kreativitu zabíjí. Proto je důležité, aby děti zapojovaly co nejvíc smyslů doma a ve volném čase. Pokud si jen hrají s mobilem, tak kreativitu rozhodně nezapojují. Když dneska potkáte rodinku na procházce, tak má každý v ruce mobil nebo tablet a vůbec mezi sebou nekomunikují. Z toho mě vážně mrazí.

Hlavy otevřené o vzdělání

Jsou připravení uspět na trhu práce?

Je potřeba dobře vybírat. Nebo ne? Není rovnou lepší škola života?

Je to potřeba? Je to k dobrému?

Hledáme perspektivní obor

Rozhovor vznikl pro listopadové číslo časopisu Finmag. V témž čísle najdete mimo jiné rozhovor s podnikatelem Daliborem Dědkem, v rubrice Byznysplán příběh první pražské marmeládovny nebo třeba fotoreportáž z urbexových výprav za zánikem.
A připravujeme pro vás nové číslo. Časopis můžete předplácet po kliknutí na obrázek – ideální dárek.

Co si myslíte o českém školství?

Hlavní problém je, že se v Česku nevládne strategicky a chybí politický konsensus. V rozumných zemích, jako je třeba Finsko, se dohodnou na reformě školství, což je projekt na deset let. Jasně si stanoví osmdesát procent změn, přes které zkrátka nejede vlak, a jen dvacet procent nechají dalším politickým reprezentacím. V Česku tohle chybí. Školství se nereformuje, jen se o tom stále dokola mluví. Stačí se podívat na oficiální reporty konkurenceschopnosti ve světě, ze kterých je patrné, že jsou u nás základní, střední i vysoké školství hluboko pod úrovní, na které by měly být. Navíc se tady vytrácí diskuze o kvalitě. Taky nedokážeme navázat školství na průmysl, což je v dnešní době velký hendikep.

Myslíte, že se to někdy zlepší?

Viděl bych dvě možnosti. Ta lepší – politici se dohodnou a začnou s reformou, na které budou dlouhodobě pracovat stejní lidé. Horší varianta je ta, že se nic nestane a studenti budou postupem času nezaměstnatelní. Aby došlo ke změně, musí přijít nějaký impulz, nejlépe od rodičů, kteří vyvinou tlak a upozorní na nedostatečnou kvalitu školství. Bohužel se mi zdá, že rodiče jsou se současným stavem spokojení. Asi proto, že neumějí dohlédnout na „konec tunelu“. Jsme totálně navázaní na německou ekonomiku a v momentě, kdy Němci neuvidí flexibilní vzdělanou pracovní sílu, přesunou výrobu do Asie.

Chybí Čechům větší ambice?

Rozhodně. Máme v genech přísloví Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě. A samozřejmě takhle už to dneska nefunguje. Česko je čtvrtá nejotevřenější ekonomika na světě, jenže máme pořád myšlení na úrovni české kotliny. Podílí se na tom i média. Když měl Obama inaugurační řeč, věnovala tomu česká média asi pět minut. Mnohem víc se pak řešilo, jaké dupačky má Paroubkovo dítě. Jsem hrdý na to, že jsem Čech, ale mrzí mě, že nám chybí větší sebevědomí, a taky, že neumíme jazyky. Finové pozorují, co se děje v ostatních zemích, a klidně to hned doma implementují. Češi se podívají a řeknou, že to nemá cenu, protože by to u nás stejně nefungovalo.

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+48
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 6 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

13. 12. 2015 14:03, kodiak medvěd

Pan Műhlfeit zapomíná dodávat, že kromě jedné, které se díky falešné hře vetřela na ples, na který ji nikdo nezval a které to "klaplo", je na každém plese řada dalších popelek, které se k princi ani nepříblíží. A venku stovky dalších, které na ples nejsou vpuštěny.

+12
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

12. 12. 2015 9:59, MoB

Proč si ještě nikdo z odpovědných nevšiml toho, že většina lidí se zkušenostmi ze zahraničí (míněno ze Západu - EU, USA, ...) označuje pořád stejné chyby, které v malém Česku děláme? A že na tom xakru něco bude a že bychom se nad tím měli zamyslet a začít konečně něco dělat? Česká nabubřelost je vidět na tom příkladu "tady by to stejně nefungovalo". Ani to nezkusíme, ale rovnou víme, že v Česku to nebude fungovat. Ani se nad tím nezamyslím. Velká škoda, a bude nás to v budoucnosti stát hodně.

-1
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Šéfka českého Googlu: Think big, přemýšlejte ve velkém

23. 5. 2015 | Ondřej Tůma | 4 komentáře

Šéfka českého Googlu: Think big, přemýšlejte ve velkém

Její společnost patří mezi firmy, kde by chtěla velká část studentů jednou pracovat. S ředitelkou české pobočky Googlu jsme se proto bavili hlavně o konkurenceschopnosti Čechů na mezinárodním... celý článek

Očima expertů: Co chybí absolventům našich škol?

7. 5. 2015 | Ondřej Tůma | 15 komentářů

Očima expertů: Co chybí absolventům našich škol?

V některých jižních zemích Evropské unie je nezaměstnanost mladých lidí až padesátiprocentní. U nás čísla zdaleka tak strašidelná nejsou. Přesto se často žehrá na to, že absolventi... celý článek

Němci nejezdí v bavorácích proto, že jsou chytřejší. Zpohodlněli jsme!

3. 8. 2013 | Ondřej Tůma | 5 komentářů

Němci nejezdí v bavorácích proto, že jsou chytřejší. Zpohodlněli jsme!

Muž, který učil počítač porozumět tomu, co člověk říká. Skoro dvě desítky let dohlížel na vývoj software pro rozpoznávání přirozených jazyků v IBM a Google. Vrátil se do Česka na „svou“... celý článek

Tady je profesorovo!

5. 6. 2013 | Tomáš Fürst | 2 komentáře

Tady je profesorovo!

Budoucí prosperita země je závislá na kvalitě vzdělání. A to pak na funkčním školství. Jenže o funkční vysoké školství dnes zřejmě není zájem. Především na vysokých školách ne.

Devadesát milionů oktávek. Reforma školství by z Česka udělala pohádkově bohatou zemi

29. 6. 2012 | Michal Kašpárek | 14 komentářů

Devadesát milionů oktávek. Reforma školství by z Česka udělala pohádkově bohatou zemi

Z propočtů Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu padá brada. Kdyby ze škol lezli méně natvrdlí deváťáci, lidé by vydělávali víc, do důchodu chodili dřív a stát by hospodařil... celý článek

Partners Financial Services