Šéfka českého Googlu: Think big, přemýšlejte ve velkém

Ondřej Tůma | rubrika: Rozhovor | 23. 5. 2015 | 4 komentáře
Její společnost patří mezi firmy, kde by chtěla velká část studentů jednou pracovat. S ředitelkou české pobočky Googlu jsme se proto bavili hlavně o konkurenceschopnosti Čechů na mezinárodním pracovním trhu.
Šéfka českého Googlu: Think big, přemýšlejte ve velkém

Původně to měl být jen krátký anketní komentář do naší pravidelné rubriky Očima expertů. Nakonec se ale telefonát s šéfkou českého Googlu Taťánou Le Moigne protáhl. Zkušená manažerka se rozpovídala především o českém školství a o tom, z čeho bychom si měli vzít ze zahraničí příklad. „Ke vzdělávání mám hluboký vztah. A budoucí generace mě velmi zajímá. Je to jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou bychom se měli v Česku zaměřit. Musíme se snažit, abychom neztratili konkurenceschopnost,“ říká rozhodně.  


Taťána Le Moigne

Vystudovala informatiku na Vysoké škole ekonomické v Praze. Pracovala v nadnárodních firmách Digital Equipment a Microsoft. Žila v Německu a ve Velké Británii. Od roku 2006 je ředitelkou české pobočky společnosti Google, kterou tu pomáhala zakládat. V roce 2009 získala ocenění osobnost českého internetu a o dva roky později vyhrála žebříček 25 nejúspěšnějších žen v ČR Hospodářských novin. Je také autorkou několika dětských vzdělávacích her.

V čem by měli čeští studenti nejvíc zabrat, aby uspěli na globálním pracovním trhu?

Vloni jsem seděla v komisi, která v Evropě najímá lidi do Googlu, takže jsem si mohla udělat dobrý obrázek o uchazečích a vysokoškolských absolventech z mnoha zemí. Kvalita lidí, kteří k nám přicházejí ze západoevropských, ale i východoevropských škol, je většinou obrovská. A nemusí to být nutně lidé z nejprestižnějších škol. Je řada dobrých škol, o kterých se tolik nemluví, přitom odvádějí skvělou práci a vychovávají výborné studenty. Ti dokážou velmi dobře přemýšlet kritickým a inovativním způsobem. K tomu je ovšem zároveň potřeba profesní, ale i osobní sebevědomí a to zrovna není naše národní doména. U mladé generace se to ale už lepší. Mladí hodně cestují a mluví anglicky daleko lépe, než jsme hovořili my. Pořád je tu ale velký prostor k tomu, abychom se zlepšovali a doháněli to, v čem historicky zaostáváme.

Například?

Přijde mi, že zahraniční studenti jsou mnohem víc vedeni k tomu, aby si neustále kladli otázky. Aby se zamýšleli nad texty, přednáškami a svými projekty a snažili se na ně dívat skutečně kriticky. České školy jsou v tomhle bohužel hodně direktivní a velkou část probírané látky prezentují studentům pouze jako fakta, která se musí nazpaměť naučit.

Škol, které si dají tu práci – a mají navíc potřebnou kapacitu – a zaměří se na studenty co nejvíc individuálně, je tady bohužel strašně málo. Když má kantor ve třídě třicet dětí, nemá moc velkou šanci, aby s každým z nich o probírané látce diskutoval. Přitom právě tím získávají studenti největší přehled. Zasadí si jednotlivé věci do kontextu a taky se postupně naučí pokládat sobě i druhým správné otázky, které jdou k jádru problému.

Další věc, která nám dramaticky chybí, je schopnost mluvit. Strukturovaně se vyjadřovat, případně mluvit tak, aby to bylo pochopitelné pro co nejvíc posluchačů. Člověk navíc musí dokázat stručně vypíchnout to nejdůležitější. Například během tří minut shrnout, o čem je jeho projekt nebo studie. Zdlouhavé vyprávění je často na škodu. Než se pak dostanete k věci, tak vás posluchači přestanou pořádně vnímat. Tohle všechno se dá trénovat. Bohužel české školství k tomu své žáky a studenty nevede.

Jak to změnit?

Myslím si, že by tu studium mělo být víc propojeno s praxí. A taky je důležité, kdo na školách učí. Pro studenty je hrozně přínosné, když jim přednáší někdo, kdo má s podnikáním a mezinárodním byznysem zkušenosti. Když budou poslouchat jenom teorii, tak jim to tolik nedá. Poznatky z praxe a inspirativní příběhy jsou podle mě pro lidi v tomhle věku neuvěřitelně důležitá věc.

Bývalý šéf českých vývojářů v Googlu Jan Šedivý mi před rokem a půl v rozhovoru říkal, že se Češi zbytečně soustředí jen na svůj malý dvoreček místo toho, aby chtěli uspět ve světě. Souhlasíte?

Naprosto. Think big. Přemýšlet ve velkém. Navíc ve spojení se správným strategickým myšlením. To nám bohužel opravdu chybí. Musíme si uvědomit, že se dneska děti rodí do jednoho velkého světa. Už to zkrátka není takové, jako když jsme vyrůstali my. Svět je neuvěřitelně propojený a argument velikosti trhu už začíná být sekundární. Ať už jste Preciosa, Jablotron, Maternia nebo Parfums, tak budete exportovat zboží po světě. Kdyby tyhle firmy nepřemýšlely ve velkém, nemají takový úspěch a nedostanou se na tolik zahraničních trhů. To ale souvisí s odvahou a ambicemi. Je hrozná škoda, aby se člověk zbytečně držel při zemi, když má na víc. V tomhle my Češi bohužel pořád narážíme. Chybí nám takový ten podnikatelský duch. I ten se dá na školách trénovat a podněcovat. Ale neděje se tak.

Hlavy otevřené o vzdělání

Jsou připravení uspět na trhu práce?

Je potřeba dobře vybírat. Nebo ne? Není rovnou lepší škola života?

Je to potřeba? Je to k dobrému?

Hledáme perspektivní obor

Mně ale nepřijde, že by mladí Češi neměli dostatek sebevědomí…

Jde spíš o to, aby se nespokojili se svým teplým místečkem. Potřebujeme, aby nové generace chtěly dobýt svět. Potřebujeme nové Bati. Problém je ale v tom, že když se dneska zeptáte absolventů vysokých škol, kdo z nich si chce založit vlastní byznys, tak je to pořád strašně malý počet. To je škoda. Potřebujeme budovat české značky, které se prosadí ve světě a budou tady i za padesát let.

Z jaké země bychom si měli vzít příklad?

Třeba z Izraele, který teď zažívá neuvěřitelný podnikatelský boom. Vzniká tam spousta projektů a výborných technologických firem, které mají nejvyšší ambice a dokážou v byznysu opravdu uspět. I když má Izrael méně obyvatel než my, tak generuje mnohem víc úspěšných globálních projektů. To je pak nesmírně lákavé pro další investory, kteří se tam nebojí poslat své peníze.

Jaké vlastnosti byste naopak na českých studentech, potažmo obecně na Češích, vyzdvihla?

Češi jsou neskutečně kreativní národ. Přijde mi, že se tady geneticky míchal Západ s Východem. Máme v sobě Germány i Kelty, ale zároveň slovanskou krev. Je tu spousta šikovných architektů, šikovných programátorů, šikovných designerů, šikovných umělců a takhle bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. A všichni tihle lidé přicházejí s novými nápady. To je podle mě důležitější než mít hlavu plnou naučených údajů.

Jsme taky neuvěřitelně flexibilní. Dokážeme se velmi dobře přizpůsobit a poradit si i v nestandardních podmínkách. Když nás někdo postaví na nějaké místo a řekne, že dál už to nejde, tak se s tím nespokojíme. Zkusíme to zprava a zleva, anebo prostě rovně. Vždycky si ale nakonec cestu najdeme.

A v neposlední řadě musím vyzdvihnout, že jsme chytrý a inteligentní národ. Jsem přesvědčená, že průměrná inteligence v Česku je na velmi dobré úrovni. Jen se to musíme naučit prodat. Bohužel nedbáme moc na formu a kultivaci svého projevu. Obecně jsem ale ohledně Čechů, hlavně těch mladých, optimistická. Když pojedete do nějaké zapadlé vesnice v Indii, tak je pravděpodobné, že tam s báglem na zádech potkáte nějaké Čechy. Pokud se vypravíte potápět do rakouských ledovcových jezer, tak je dost možné, že opět narazíte na Čechy. To samé platí, když se vydáte na Mount Everest. Jsme sportovní národ, který není zpovykaný. To je naše další výhoda. Jen se musíme snažit, aby nám to zůstalo. Děti nesmí pořád sedět před počítačem, ať jdou radši na hřiště nebo se proběhnou v lese.   

Pojďme ještě krátce přejít k vám. Lákaly vás vždycky technologie, nebo jste si k tomuto oboru musela postupně najít cestu? Jaké bylo vlastně v dětství vaše vysněné povolání?

Když jsem byla ještě hodně malá, tak jsem se chtěla stát učitelkou. Na gymplu mě ale začala zajímat medicína, takže pak už jsem se viděla spíš jako lékařka.

Anketa

Chtěil byste pracovat pro Google?

Kvůli čemu jste si to nakonec rozmyslela?

Zvažovala jsem všechna pro a proti, a došlo mi, že to asi nebude ideální. Bylo to v době, kdy jsem začala přemýšlet, na jakou vysokou školu půjdu. Hodně jsem se o tom tehdy bavila s tatínkem, který mi říkal, ať hlavně dobře zvážím, jestli chci mít děti, nebo ne. Jako lékařka bych se totiž asi nespokojila s tím, že vystuduju medicínu a začnu pracovat v ordinaci. Určitě bych to chtěla dělat na nejvyšší možné úrovni. Byla jsem studijní typ, ráda jsem se učila a bavilo mě chodit do školy. Vždycky jsem byla velmi ambiciózní a říkala si, že když už člověk něco dělá, tak by to měl dělat co nejlépe. Takže pokud bych se skutečně vrhla do medicíny, asi bych tomu pak obětovala rodinný život. A to by mi později bylo líto.

Proč jste ale zvolila právě informatiku?

Táta měl blízko k výpočetní technice a radil mi, že oblast IT je velmi perspektivní. Připomínám, že to bylo někdy v polovině osmdesátých let minulého století. Vždycky mi říkal, že teď gramotný člověk umí číst, psát a počítat, ale za dvacet let to bude znamenat, že dokáže pracovat s počítačem. A myslím, že se docela trefil. Zásadní taky bylo, že informatika nebyla jako jeden z mála oborů politicky zprofanovaná. Byla to relativně free disciplína. Navíc je to skvělý obor pro ženy.

To by člověk na první pohled rozhodně neřekl…

Digital je pro ženu fantastický obor. Už není tak technicky zaměřený, jak býval dřív. Jde o velmi kreativní práci. Navíc se s ní uplatníte po celém světě, protože o tyhle profese je vážně všude zájem. Dá se to navíc dobře skloubit s rodinou a obdobím, kdy máte děti, protože jde velkou část pracovních povinností dělat v pohodě i z domova.

Říkala jste, že když jste byla malá, tak jste se chtěla stát učitelkou. Nemáte někdy chuť se k téhle vizi vrátit a začít pravidelně přednášet na nějaké vysoké škole?

Zrovna nedávno jsem měla přednášku na Vysoké škole ekonomické. Ke vzdělávání mám hluboký vztah. A budoucí generace mě velmi zajímá. Je to jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou bychom se měli v Česku zaměřit. Musíme se snažit, abychom neztratili konkurenceschopnost. Ve svém volném čase, ale i v rámci Googlu se snažím v téhle oblasti angažovat, ať už občasnými přednáškami, nebo podporou různých projektů. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby to mohlo být častěji, ale ne vždy mi to můj program umožní.


Foto: Profimedia

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+30
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 4 komentářů

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Škola zabíjí kreativitu

12. 12. 2015 | Ondřej Tůma, Martin Vlnas | 6 komentářů

Škola zabíjí kreativitu

Kdyby Popelka nešla na ples, nikdy by prince neuhnala. Příklad, na kterém Jan Mühlfeit s oblibou demonstruje, že pro každou pozitivní změnu ve svém životě musíme sami udělat první krok.... celý článek

Očima expertů: Co chybí absolventům našich škol?

7. 5. 2015 | Ondřej Tůma | 15 komentářů

Očima expertů: Co chybí absolventům našich škol?

V některých jižních zemích Evropské unie je nezaměstnanost mladých lidí až padesátiprocentní. U nás čísla zdaleka tak strašidelná nejsou. Přesto se často žehrá na to, že absolventi... celý článek

Očima expertů: Má být maturita z matematiky povinná?

13. 3. 2015 | Ondřej Tůma | 26 komentářů

Očima expertů: Má být maturita z matematiky povinná?

Maturitní zkouška z matematiky se možná brzy znovu stane strašákem mnoha středoškolských studentů. Bude povinná. Je to potřeba a je to k dobrému? Ptáme se ministra školství, zástupců... celý článek

Sedm věcí, které ti nikdo neřekl o výběru vysoké školy

20. 2. 2015 | Michal Kašpárek | 9 komentářů

Sedm věcí, které ti nikdo neřekl o výběru vysoké školy

Nenechej si poplést hlavu průměrnými platy absolventů nebo chytrými řečmi o tom, jak bude svět vypadat za třicet let.

Němci nejezdí v bavorácích proto, že jsou chytřejší. Zpohodlněli jsme!

3. 8. 2013 | Ondřej Tůma | 5 komentářů

Němci nejezdí v bavorácích proto, že jsou chytřejší. Zpohodlněli jsme!

Muž, který učil počítač porozumět tomu, co člověk říká. Skoro dvě desítky let dohlížel na vývoj software pro rozpoznávání přirozených jazyků v IBM a Google. Vrátil se do Česka na „svou“... celý článek

Partners Financial Services