Bitva o českou korunu: útok začíná

Proč v roce 1997 solidních investorů do koruny stále ubývalo a místo nich přicházeli měnoví spekulanti? Co způsobila aféra C.S. Fondů, tedy krádež více než miliardy korun s vědomím Ministerstva financí? Co s klesajícím kurzem koruny zmohly vládní balíčky ekonomických opatření a nákup korun za několik set miliónů dolarů ze strany ČNB? Podívejme se, jak vypadal přímý útok spekulantů na českou korunu a stabilitu měny a jak probíhal pokus o její záchranu.

Michal Špaček, , 19.12.2006, 6 komentářů

Tisknout

TIP REDAKCE: Proč vás nezaměstnám

Když vše oficiálně 15. května 1997 začalo, oslabovala česká koruna (profil, názory) už nejméně dva měsíce (předchozí díly našeho seriálu Bitva o českou korunu viz sloupek níže). Na začátku roku přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se nejpevnější měna střední a východní Evropy měla otřást v základech. Ba naopak, koruna mocně posilovala.

Zásluhu na tom měly především emise korunových euroobligací, protože zahraniční (hlavně německé a rakouské) banky objevily ve volně směnitelné koruně skvělý zdroj pro financování svých potřeb. Jednoduše řečeno, banky vydaly korunové obligace, prodaly je západoevropským klientům (většinou movitějším občanům středního stavu) a získané koruny pak prostřednictvím derivátů okamžitě konvertovaly do příhodnějších měn (německých marek či rakouských šilinků). Banky se tak devizového rizika velmi rychle zbavily. Jejich klienti s relativně dobře úročenými (nicméně korunovými) dluhopisy však toto riziko nesli naplno, a stali se jednou z obětí toho, co později následovalo.

I otrlí investoři prodávají korunové investice

C.S. Fondy: standardní loupež s vědomím Ministerstva financí

Možná si ještě pamatujete: šlo o případ investiční společnosti, jejíž fondy měly v jednu chvíli na účtě přes miliardu korun. Hned v příštím okamžiku jim však nové vedení investiční společnosti (dosazené ruskou společností KOS-MOS, která fondy koupila od Motoinvestu) místo nich dodalo prakticky bezcenné akcie podniku Drůbež Příšovice. Na této víceméně "standardní loupeži" by nebylo nic zajímavého, kdyby ony peníze nemířily do zahraničí a banka Girocredit, z jejíž účtů měly jít peníze pryč, na celou transakci neupozornila zvláštní odbor Ministerstva financí. Ten však na ní neshledal nic podezřelého, banka po třech dnech platbu pustila a teprve potom peníze zmizely v nenávratnu.

Už v březnu totiž koruna v důsledku vnějších i vnitřních faktorů začala oslabovat. K vnějším vlivům patřil útok spekulantů na thajský baht, jen o pár dní později následovaný útokem na jihoafrický rand. K těm vnitřním patřila zhoršující se ekonomická situace země, projevující se zpomalením hospodářského růstu, horšící se platební bilancí a den ode dne stále jasnější krize bankovního sektoru.
Říká se, že opravdovou peckou, která způsobila věci příští, byl případ C.S. Fondů (více viz sloupek).

Fakt, že se něco podobného mohlo stát s vědomím Ministerstva financí, byla hodně silná káva i pro otrlé investory na emerging markets, takže ti začali zemi opouštět a prodávat své korunové investice. A protože pověsti České republiky tahle aféra neprospěla, začal ubývat počet těch, kteří korunu kupovali. A tak měna oslabovala.

Úbytku investorů nezabránil ani první balíček ekonomických opatření, vyhlášený vládou v dubnu. Naznačované úspory a opatření, které by ještě před třemi měsíci vyvolaly senzaci, se náhle zdály jen marginálními a nedostatečnými. Solidních investorů ubývalo, místo nich přicházeli měnoví spekulanti a koruna stále oslabovala.

ČNB bojuje...

Dealeři ČSOB sledují kótace úrokových sazeb během květnových událostí v roce 1997. Gesto muže v popředí je více než výmluvné.

Když nepomohla ani série uklidňujících prohlášení a kurz klesl pod historické minimum, vstoupila na trh ČNB (profil, názory) a ve čtvrtek 15. května 1997 (v první intervenci od února 1996) prodala několik set miliónů dolarů, za které nakoupila koruny. Současně vydala uklidňující prohlášení, čímž se jí povedlo zvednout kurz o 2 procenta. Soudě podle textu prohlášení, byla stále ještě přesvědčena, že oslabení měny spadá na vrub špatné náladě na devizových trzích, popřípadě nějaké zbloudilé vlně nájezdníků na thajský baht či jihoafrický rand. Doufala, že tímto standardním (a za normálních podmínek velmi účinným) způsobem nájezdníky zastraší a špatnou náladu odstraní. Hned příští den ji však vyvedl z omylu.

… ale spekulanti to nevzdávají

Spekulanti se totiž nezalekli, a ti, co prodávali korunu ve čtvrtek, přišli s prodeji i v pátek. Teď už nebylo pochyb. Nešlo ani o baht, ani o rand a ani o špatnou náladu. Tohle byl přímý útok na českou korunu a stabilitu měny. A tak, ač byl pátek, zasedla bankovní rada ČNB k mimořádnému jednání a vedle dalších intervencí sáhla ve svém arzenálu k dalšímu mocnému nástroji: zvýšení úrokových sazeb. Repo sazbu zdvihla o půl procenta na 12,9 %, sazbu lombardní dokonce z procent 14 na 50. Tak výrazným posunem dala protivníkům najevo, kam je ochotná ve zvyšování úroků jít a jak moc jim může zamíchat s náklady.

Jenže v pátek odpoledne, jen krátce poté, co své "reutery" spustili dealeři v Americe, přišli nájezdníci znovu a ten den se v Praze obchodovalo dlouho do noci. České banky obvolávaly klienty mizející na víkend a zoufale sháněly korunové zdroje. Tušily, že se jim příští týden budou hodit. Předtucha je nezklamala. Skutečnost však měla být horší, než kdokoliv očekával.

Seriál Boj o českou korunu

Dnešní článek je součástí seriálu, jehož minulé díly si můžete přečíst zde:

Pamatujete si popisované události? Jak se pokles kurzu koruny promítl ve vaší kapse?