Minulý článek, Bitva o českou korunu: konec zlatých časů, jsme ukončili s tím, že na konci 90. let zahraniční investoři zpomalili příliv svých investic, ale že spotřeba, a tím i potřeba zahraničních měn v emerging markets neklesla. A tohoto nepoměru se rozhodli využít měnoví spekulanti.
Je celkem zvláštní, že ač měnová spekulace patří mezi oblíbená témata masových médií a její následky jsou prezentovány v podobě výsledků řecko-římských zápasů, kdy "americký dolar proti koruně posílil, zatímco euro oslabilo", málokdy se v televizi, novinách či rozhlase ukazuje, jak vlastně vypadá měnový spekulant. Jen málokdy se někdo veřejně objeví, aby prohlási: "jsem měnový spekulant a spekuluji proti euru, dolaru či koruně".
Faktem je, že "měnový spekulant" je tak pejorativní slovo, že si ani dotyčné osoby mezi sebou takto neříkají. Někdy jsou to "forexoví dealeři" nebo "tradeři bank", kdy FOREX je zkratka anglického FOReign EXchange (což je všeobecný název pro obchody se zahraničními měnami), a dealer či trader znamená obchodník, obchodující na "vlastní", tedy bankovní účet. Jindy jsou to "portfolio-manažeři hedgingových fondů" (správci portfolií fondů specializovaných na rizikové operace) a někdy "devizoví makléři" nebo "forexoví brokeři" (devizoví obchodníci, obchodující na účet svých klientů), kteří mají spekulace v popisu práce.
Někdy si vlastně ani nemyslí, že spekulují, často jenom v případě "treasury" oddělení průmyslových či obchodních podniků zajišťují budoucí platby či inkasa nebo si jako vy či já jen kupují s předstihem cizí měnu na zahraniční dovolenou.
Legendární měnový spekulant George Soros. V roce 1992 vydělal dvě miliardy dolarů na vyřazení britské libry z evropského měnového systému. V roce 1998 stejnou sumu prodělal na investicích v Rusku. Štěstí měnových spekulantů je hodně vrtkavé.
Zemi, jejíž měnu spekulanti ovlivňují, nemusí ani znát
Často sídlí ve velkých bankovních centrech, jako je Londýn, New York, Frankfurt nad Mohanem, Singapur či Tokio, obchodují prostřednictvím počítačů přes komunikační, informační a obchodní systém Reuters či Bloomberg a o zemích, s jejichž měnami obchodují, vědí jen, co si přečtou na Reuteru, Bloombergu či cestou do práce v novinách. Někdy dokonce nevědí ani to, protože spravují měn více a mají zemi jenom zařazenou do určité kategorie, ke které se chovají jako k celku.
Svého času tak například česká koruna (profil, názory) reagovala na změny v Jihoafrické republice prostě proto, že byla součástí kategorie EMEA (Emerging Markets Europe and Africa - "rozvíjející se země Evropy a Afriky") a úrokové sazby na jihoafrickém randu byly velmi podobné korunovým.
Někdy však spekulanti v dané zemi žijí, jsou jejími občany a následky svého chování mají každý den před očima. Pravděpodobně si to však příliš nepřipouští - už tak jsou pod dost velkým psychickým tlakem.
Jak pracují?
Každý spekulant, který neobchoduje na vlastní "triko", je totiž hodnocen svým zaměstnavatelem. Ten sleduje určitou hranici nákladů, kterou s jeho obchodováním má, a stanovuje míru zisku, kterou musí trader, dealer či broker dosáhnout. Pokud ji dosáhne, pak je všechno v pořádku. Ještě lépe, pokud ji překročí a dosáhne vyššího než stanoveného zisku - pak má nárok na bonusy, podíly ze zisku a spoustu dalších věcí, které jim lidé tolik závidí. Problémem ovšem je, pokud oné míry nedosáhne nebo dokonce skončí ve ztrátě. Pak mu totiž hrozí, že ho zaměstnavatel nemilosrdně vyhodí. Což je vždycky bolestivé, zvláště, když jste si předtím zvykli na určitou (a to ne příliš levnou) úroveň života.
Problémem tohoto způsobu odměňování je častokrát zmiňovaný axióm: finanční systém není perpetuum mobile, v kterém by zisku dosahoval každý. Často co jeden získá, musí druhý ztratit. Pro měnové spekulace, kde jeden kupuje, co druhý prodává, platí tato poučka dvojnásob. Vezmete-li v úvahu, že technická i odborná úroveň obchodníků je na celém světě zhruba stejná, bojuje každý měnový spekulant nejen proti vládám, centrálním bankám a ostatním spekulantům, ale hlavně proti teorii pravděpodobnosti a matematickým zákonům. Dokážete si představit beznadějnější boj?
Není divu, že jsou forexoví dealeři bank v televizi vždycky tak mladí - fluktuace v jejich odděleních je obrovská a lidé, kteří tuto práci vydrží dělat desetiletí, jsou výjimeční a patří mezi legendy.
Velmi mocní mladíci
Nízký věk, mladistvý vzhled a neustálý psychický stres ovšem nic nemění na ohromné síle a moci, kterou tito lidé jako celek ve svých rukou mají. Pády měn a hospodářské otřesy v důsledku jejich konání totiž vyvolávají nejen demise ministrů financí, guvernérů centrálních bank či celých vlád, ale často i nevratné politické a sociální změny v rámci celých národů.
Měnové útoky v letech 1997 - 1998 se osobně dotkly celé skupiny zemí s více než miliardou obyvatel, přičemž řadu z nich poslaly za hranici chudoby. Ve své podstatě však zasáhly celý svět a mezinárodní finanční systém, když do té doby skryté problémy náhle nemilosrdně vypluly na povrch. Možná i spekulanti sami byli překvapeni tím, co v honbě za bonusy vlastně vyvolali.
Sledujte proto pozorně emoce někoho vysoce postaveného, když mluví o "měnových spekulantech". Z jedné strany možná ucítíte vztek.
Ze strany druhé však spatříte obavy a strach.
Setkali jste se někdy s měnovým spekulantem? Bojíte se o českou korunu?