Absence patří mezi závažné porušení pracovních povinností, zákoník práce ale neříká, o jak moc závažné porušení jde. A je to asi dobře, škála důvodů, proč člověk nepřijde do práce, a okolností, za jakých se to stane, je přepestrá. Na druhou stranu to vede k tomu, že občas dojde ke sporům, které musí rozsoudit soud. Zkusili jsme tedy na tyhle skutečné případy zaměřit a podívat se na rozhodovací praxi našich soudů.
Pětidenní nepřítomnost v práci zpravidla představuje důvod pro nejpřísnější postih, tedy okamžité zrušení pracovního poměru, kterému se někdy ne docela přesně říká výpověď na hodinu. Než k němu zaměstnavatel přistoupí, měl by přemýšlet nejenom o délce absence, ale měl by přihlédnout i k důsledkům, které pro něj měla, a především k míře zavinění zaměstnance. Něco jiného je případ notorického flákače a něco třeba doba sněhové kalamity, kdy bylo obtížné –i když ne nemožné – dopravit se do práce. S uvážením „polehčujících okolností“ pak může zaměstnavatel volit mírnější postih – tedy třeba obyčejnou výpověď. Když to zaměstnavatel v návalu zlosti přepískne, může pak jeho rozhodnutí mírnit soud, když se na něj propuštěný zaměstnanec obrátí.
Ani dlouhodobá absence v práci ale nemusí zaměstnavatele vždycky opravňovat k výpovědi, natož k okamžitému rušení pracovního poměru. Zaměstnavatel nesmí propustit zaměstnankyni nebo zaměstnance, který se nedostavuje do práce po skončení rodičovské dovolené jen proto, že nesehnal pro dítě školku.
Sháníte práci? Zkuste se rozhlédnout u nás. Nabídky práce ze všech úřadů práce a předních pracovních portálů na jednom místě!
Naopak i relativně krátká nepřítomnost, třeba jeden den nebo i půlden, může znamenat okamžitý vyhazov nebo výpověď, pokud absence zaměstnavatele poškodila.
Okamžité zrušení pracovního poměru si takhle vysloužil zaměstnanec, který zfalšoval docházku. Ráno si píchl příchod na pracoviště – a vzápětí se vydal do světa vyřizovat si soukromé záležitosti. Odchod si pochopitelně neoznačil, to udělal až odpoledne, kdy se do práce „vrátil“. Jen proto, aby si zařídil záznam v docházkovém systému. Celou směnu byl tedy pryč. O okamžitý vyhazov si ale řekl falšováním docházky, to zaměstnavatel vyhodnotil jako pokus získat na jeho úkor mzdu za práci, kterou nevykonal. A útok na majetek zaměstnavatele se tresce zvláště přísně.
Výpověď dostal taky zaměstnanec, který odešel v půli pracovní doby z pracoviště pro údajnou nevolnost. Nadřízený mu to přitom nedovolil. Zaměstnanec nešel k lékaři, nepřinesl žádné potvrzení… A soud pak konstatoval, že je sice hezké, že šlo o dosud bezproblémového zaměstnance, který vždycky řádně plnil své povinnosti – jenže jeho absence v rozsahu poloviny směny, znamenala, že se včas nedokončila zakázka. Její zpoždění pak zaměstnavatel musel odběrateli kompenzovat slevou, jinými slovy: vznikla mu hmotná škoda. Zaměstnance při tom neomlouvalo ani to, že práci na oné zpožděné zakázce neměl v době, kdy odcházel, přidělenou. Měl být zkrátka na pracovišti připraven kdykoliv plnit pracovní úkoly, jak přijdou.
Výpovědí lze „ohodnotit“ i velmi krátké absence v řádu třeba desítek minut – typicky pozdní příchody do práce. Musí se ale opakovat aspoň tři po sobě – a nemyslí se tím opakovat třeba jednou za rok, ale řekněme během několika měsíců. Navíc taková výpověď nemůže přijít z čistého nebe, zaměstnavatel musí zaměstnance předtím aspoň jednou písemně varovat, že pokud se nepolepší, může čekat výpověď. Pokud se do půl roku od takového vytýkacího dopisu absence opakují, výpověď vážně přijít může.
Sdílejte článek, než ho smažem
