Jak banky kličkují kolem nových práv klientů

Máte účet v mBanknebo v bance LBBW? Pak byste si měli dobře prostudovat zákon o platebním styku. Může se vám totiž stát, že například přehlédnete chybné zaúčtování peněz v pravidelném měsíčním výpise z účtu a banku na něj upozorníte třeba až s dvouměsíčním zpožděním. Pokud se mBank a LBBW budou držet svých všeobecných obchodních podmínek, sdělí vám, že máte smůlu a banka nic opravovat nebude. Tedy minimálně na své náklady. Jenže na to nemá právo.

mBank a LBBW ve všeobecných obchodních podmínkách píšou, že klient má na kontrolu výpisu třicet dnů. Pokud do té doby na žádné nesrovnalosti v provedených transakcích neupozorní, považuje banka všechny platby za schválené. Do takové situace se může dostat například klient, který je dlouhodobě v zahraničí nebo třeba v nemocnici a nemá přístup k internetu.

Podle zákona o platebním styku má klient na případnou reklamaci špatně zúčtovaných nebo nautorizovaných transakcí třináct měsíců. I když by to měl banceoznámit co nejdříve od doby, kdy nesrovnalost objeví. „Banka by však neměla sama tyto lhůty omezovat,“ říká František Klufa, Finanční arbitr České republiky, s nímž Peníze.cz nesrovnalosti ve všeobecných obchodních podmínkách bank konzultovala.

Se lhůtami, které nově zavedl zákon o platebním styku, se perou i jiné banky. Například UniCredit Bankklientovi ve všeobecných obchodních podmínkách tvrdí, že vyrozumění o změnách těchto podmínek, které jsou součástí smlouvy o platebním styku, klient musí dostat nejpozději třicet dnů před datem, kdy změna vstoupí v platnost. Jenže podle zákona to banka musí udělat nejpozději dva měsíce předem. Klient pak má dva měsíce na rozmyšlenou, jestli nové podmínky přijme, nebo raději účet okamžitě zruší a přejde k jiné bance. ( Čtěte, jak snadno přejít k jiné bance)

Zákon v paragrafu 94 rovněž říká, že změny musí banka klientovi doručit na trvalém nosiči dat. Banky se však většinou s tímto ustanovením vypořádaly tak, že buď informaci o změnách obchodních podmínek doručí do internetového bankovnictví, nebo je nechají vyvěšené na pobočce. O tom klientům dají vědět v papírovém výpisu z účtu.

Příliš jasné není ani to, kam banka musí umístit informace o autorizaci transakcí a odpovědnosti za neautorizované transakce. Tedy ty, které klient nestvrdil podpisem, zadáním PIN u platby karty, či zadáním příkazu přes elektronické bankovnictví. Zákon bankám nařizuje, aby klienta o podmínkách této odpovědnosti informovaly před podpisem smlouvy, ale neříká, že tyto údaje musí být součástí smlouvy či obchodních podmínek. Na druhou stranu v paragrafu 98 se uvádí, že forma a postup udělení souhlasu s transakcí musí být dohodnuty mezi plátcem a poskytovatelem. Z toho by vyplývalo, že by tyto informace měly být ve smlouvě či obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy.

Většina bank do obchodních podmínek proto přejala doslovené znění zákona a zpravidla i dodávají, jak dává klient s transakcí souhlas. Nechybí ani zmínka o spoluodpovědnosti klienta za neautorizované transakce do výše 150 eur.

Například ČSOBovšem ve všeobecných obchodních podmínkách zmiňuje, že „provádí pouze autorizované platební transakce.“ Pak následuje výčet způsobů, jak může klient dát s transakcí souhlas. Nicméně už z první věty by si mohl klient vyvodit, že ČSOB v podstatě nezná pojem neautorizovaná transakce. Zvláště když o odpovědnosti za takové platby a spoluodpovědnosti klienta v obchodních podmínkách vůbec nehovoří.

Šalamounsky se s povinností informovat klienty o změnách souvisejících se zákonem o platebním styku vyrovnala Raiffeisenbank. Ta změny shrnula do samostatné brožurky „Co byste měli vědět o platebním styku“. Klient podpisem smlouvy o platebním styku podle všeobecných obchodních podmínek stvrzuje, že tuto brožurku četl. Když se redakce Peníze.cz na začátku listopadu v jedné z poboček banky snažila zjistit, jak si lze otevřít účet, dostala brožurku až na vyžádání. Přesto tento způsob informování o novém zákonu považuje finanční arbitr František Klufa za jednu z korektnějších forem, jak se s tím vypořádat.

Dalším problémem všeobecných obchodních podmínek bývá, že jsou pro laika nesrozumitelné. Například v Komerční banceje drobný klient, na něhož se vztahují nové práva zavedená zákonem o platebním styku, označován jako Kvalifikovaný klient. Standardem je matoucí uvádění obecných měsíčních výpovědních lhůt u všech smluv a zároveň výpovědních lhůt u smluv o platebním styku. Ty jsou v případě výpovědi ze strany klienta maximimálně měsíční a v případě výpovědi ze strany banky minimálně dvouměsíční.

Klient by si obchodní podmínky při podpisu smlouvy měl v každém případě přečíst. Nicméně by měl zároveň znát i svá práva, která mu dává zákon o platebním styku. Jen díky této znalosti se případně bude moci bránit, pokud se banka bude odvolávat na obchodní podmínky, které jsou v rozporu se zákonem, nebo využívají jeho nejasného výkladu.

Jaké máte zkušenosti s reklamacemi v bankách? Podělte se o názor.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem