Jak se české banky dívají na finančně-technologické start-upy?
Nejrozšířenější jsou dva pohledy. Buď přemýšlejí, které si koupí, protože to je ve světě obchodu způsob, jak někoho porazit, nebo se o ně příliš nezajímají a nechávají je žít vlastním životem. Osobně si myslím, že otáčet se ke start-upové scéně zády je chybné. Jakkoliv jsou start-upy pro banky štiplavou konkurencí, neustále nás nutí přemýšlet, jestli jdeme správnou cestou. Zda by to, co děláme, nešlo jinak – rychleji, snáz, jednodušeji.
Fintechové start-upy a banky, to jsou dva velmi odlišné světy. Mají vůbec start-upisti šanci prorazit do světa klasických bank?
Každá ze skupin má zcela odlišné DNA. Podle mě by mohly být fintech start-upy, které se tlačí do finančního sektoru úspěšné, protože jsou flexibilnější a mají větší motivaci. Jenže nakonec narazí na to, že je kultura ve světě velkých bank úplně jiná. Do cesty se jim najednou postaví regulace, standardizace a řada dalších pastí, o kterých zatím nevědí – bezpečnost, předpisy proti praní špinavých peněz, ochrana osobních údajů a podobně. Proto podle mě můžou uspět spíš takové start-upy, které jsou od finančního sektoru dál. Čím blíž budou, tím těžší to bude a tím víc se k nim bude finanční sektor z obraných důvodů chovat nepřátelsky.
To zní dost pesimisticky…
Situace není rozhodně jednosměrná, i když ji tak řada lidí vnímá. Přijde mi, že někteří lidé jsou do téhle nové reality až příliš zamilovaní a nic jiného nevidí. Další si naopak říkají, že jde o módní boom, který přejde, až start-upy narazí na trable s regulacemi nebo jim dojde kapitál. Pravda bude někde mezi. Start-upy mají dnes úspěch hlavně v oblasti mikroplateb. Když ale klienti potřebují řešit něco většího, obrátí se raději na banku, ke které mají daleko větší důvěru. Díky tomu mají banky k dispozici obrovské množství dat, a pokud si to samy nepokazí jejich přehnaným vytěžováním či jinými nerozvážnými kroky, měly by si svou pozici udržet.
V jakých oblastech start-upy bankám nejvíc šlapou na paty?
Na prvním místě je určitě platební styk. Následuje půjčování peněz, což je pochopitelné – jde o oblast, kde se dá vydělávat. Fintech start-upy se ale prosazují i v poradenství a pojišťovnictví.
Proč největší část fintechu řeší právě platební styk? Je to slabé místo klasických bank?
Menší start-upy mají k dispozici nástroje, které jsou k platbám – mikroplatbám a nejrůznějším platebním aplikacím – nejblíže. Finančně-technologické firmy se teď navíc chystají na změny v poskytování platebních služeb PSD2 (víc informací viz box vpravo), díky které moci převzít od bank zcela funkci platebního styku.
Jak to bude vypadat v praxi?
Scénářů je několik. Banky nezůstanou pasivní. Zlepší své služby, spojí se s jinými hráči. Určitě to budou chtít aktivně zkusit firmy z oblasti veřejných služeb, jako např. velcí telefonní operátoři, energetika, plynárenství apod. Byznys plány nebudou primárně postaveny na platbách, ale na využití dat, se kterými lze následně obchodovat.
Napadá vás nějaký už existující úspěšný příklad inovace v oblasti plateb?
Za zmínku určitě stojí virtuální měny. Hotovost je přece jen největší anachronismus bankovnictví.
Dokážete si představit, že by Hypoteční banka pracovala s virtuálními měnami?
V tuhle chvíli ne. Pokud ale popustím uzdu fantazii, nemůžu to ani vyloučit. Možná nepůjde o virtuální měny, které jsou populární dnes, když se ale oddálím od denního byznysu, musím říct, že bankovky a mince jsou už přežitek. Na druhou stranu nebude transformace na bezhotovostní svět vůbec snadná. Lidé mají papírové peníze rádi. Je to silný fetiš.
Můžou se tedy vůbec virtuální měny prosadit?
Myslím, že i když je hotovost nepraktická a nákladná, pořád tu bude něco silnějšího než ekonomické ukazatele – lidská přirozenost. Mít v kapse peníze je jednoduše náš přirozený pud, a právě proto hotovost jen tak nevymizí. Nakonec to ale dopadne stejně jako s přesouváním finančních služeb na internet a sjednáváním produktů on-line. Změna bude postupná. Před deseti lety by si nikdo povinné ručení nebo spotřebitelský úvěr on-line nesjednal, bylo přirozené zajít odborníkem. Dnes je to samozřejmost. Nedůvěra k novému mizí postupně.
Když jsme u představ, jak podle vás bude fungovat banka budoucnosti?
Iluzorních představ na tohle téma je celá řada. Já věřím, že se banky více vyprofilují podle svých specializací – budou tady specialisté na bydlení, specialisté na platební styk a další na velké financování. Model univerzální banky je dost těžkopádný, což ale neznamená, že nakonec nedospějeme právě do tohoto extrému, protože nás tam regulace zažene.
Přijde mi, že v Česku se banky inspirují spíš v druhém modelu – čím dál víc se pouštějí do energií, tarifů…
Přesně tak. Staví celé ekosystémy, protože tradiční bankovní zdroje vydělávání se snižují a banky jsou tu od toho, aby podnikaly a vydělávaly pro své akcionáře.
Vy se ale držíte spíš prvního pojetí, specializujete se na konkrétní finanční produkt. Zároveň jste ale vstoupili do komunitního projektu Sousedé.cz. Co si od toho slibujete?
Je to pro nás jakási podnikatelská alternativa, na které se hodně učíme a která nás baví.
Čím konkrétně se projekt zabývá?
Jde o platformu, jejíž uživatelé se rekrutují hlavně z bytových družstev a společenství vlastníků jednotek. Na webu Sousedé.cz jsou jim k dispozici jednak poradenské a právní služby a navíc můžou portál využívat jako komunikační kanál – sdílet mezi sebou různé informace ale i tipy na akce ve svém okolí. Nemusí se už zkrátka spoléhat jen na nástěnku u vchodu.
Je to váš jediný projekt, nebo jste na start-upové scéně aktivní i jinde? Co kdyby za vámi přišel někdo s geniálním nápadem a chtěl, abyste do toho šli s ním?
Několik takových schůzek jsem už absolvoval. Vždy si jako první projdu naši strategii, abych zjistil, jestli má jejich nápad něco společného s naší vizí. To se „sešlo“ právě v případě projektu Sousedé.cz. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, protože počet uživatelů roste a hlavně se máme na čem učit a rozvíjet. Máme za sebou ale i jeden neúspěch – šlo o hodnocení spokojenosti klientů se službami na našich pobočkách. Nakonec to nedopadlo dobře, protože klienti na to nebyli připravení.
A máte teď něco v plánu?
Poptávka po hypotékách je teď tak silná, že všechny naše kapacity jsou plně vytíženy.
Čerpá Hypoteční banka, pokud jde o inovace, inspiraci ze zahraničí?
Určitě, sám jezdím na řadu konferencí. Třeba nedávno jsem narazil na krásný příběh lidí z brazilské banky, která má dvě plovoucí pobočky – lodě, které jezdí po Amazonce a obsluhují 250 tisíc lidí z kmenů žijících u Amazonky. Jde o lidi, kteří nemají peníze a znají jen směnný obchod. Pracovníci banky je učí zacházet s penězi, aby – když se vydají nakupovat do města – věděli, jak na to.
Dočkáme se tedy pojízdných autobusů Hypoteční banky?
Autobusy zrovna nechystáme, ale s výukou finanční gramotnosti máme také zkušenosti. Pravidelně vyjíždíme do krajů a já osobně často jezdím na besedy na střední školy.
Jsou vůbec úspěšné zahraniční inovace přenositelné na tuzemský trh? Jsou Češi standardní populací bankovních klientů?
Určitě, možná dokonce nadstandardní. Stačí se podívat, jak moc jsme si oblíbili platební karty a jejich funkce. Podobné je to s mobilním bankovnictvím.
Mám pocit, že inovace v oblasti financí v Česku přicházejí zespodu nahoru. Samotné banky s ničím novým nepřichází. Proč?
Neřekl bych, že banky žádné novinky nepřinášejí. ČSOB se například chce prosadit se svým projektem Smart city na platby v městské hromadné dopravě. Česká spořitelna investuje obrovské peníze do komunikace o obchodování přes sociální sítě. Bezkontaktní karty vzešly také od bank, které do nich zainvestovaly. Zatímco v Česku jsou bezkontaktní platby téměř standard, v zahraničí narazíte, protože na to nemají zařízení. V tomhle směru jsme hodně vepředu.
Inovace, se kterými banky přicházejí, ale možná nejsou pro klienty na první pohled tolik zajímavé. Dokážou se s tím banky vypořádat, respektive můžou vůbec?
Ne, je to pokřivené zrcadlo. Bankovnictví je konzervativní, to je naše hodnota. Nemůžeme se nechat „vybláznit“ u každé příležitosti. V ten moment budeme nedůvěryhodní, navíc se pohybujeme v regulovaném oboru. A přejít do cool kultury by byla fatální chyba, protože by šlo o popření našeho fundamentu.
Vidíte nějaké řešení, jak jít s dobou a zároveň neztratit důvěru?
Na takových projektech se musíme zkrátka podílet zvenčí. Nemůžeme je dělat v našich kancelářích a s kravatou na krku.
Sdílejte článek, než ho smažem