Splátkové společnosti mají pořádný problém. Česká obchodní inspekce při letošních kontrolách zjistila, že některé z nich uvádějí ve smlouvách chybnou roční procentní sazbu nákladů (RPSN). Jde především o smlouvy uzavírané v autobazarech při nákupu ojetých aut, ve kterých figuruje problematický počáteční poplatek za poskytnutí úvěru.
Kromě pokut chybujícím úvěrovým společnostem hrozí také to, že budou muset poplatky vracet a další si nebudou moct účtovat. A přijít by mohly i o svůj zisk: zákon o spotřebitelském úvěru totiž v paragrafu 8 hovoří o tom, že pokud smlouva neobsahuje všechny potřebné údaje, úvěr se „přeúročí“ takzvanou diskontní sazbou České národní banky, platnou v době uzavření kontraktu. A diskontní sazba se v posledních letech pohybovala na úrovni 0,05 až 0,25 procenta, sazby autopůjček jsou běžně v řádu desítek procent.
Kauza by mohla vyrůst do obřích rozměrů. Podle odhadů, které se objevily v médiích, se špatný výpočet RPSN může týkat desítek tisíc smluv. V celkovém součtu prý může být ve hře až šest miliard korun. Otázka pak může v případě některých poskytovatelů úvěrů být, jestli je špatně počítaná RPSN jen srazí na kolena, nebo rovnou složí na lopatky.
První na holení: Essox. Zatím jen pár milionů pokuty…
Nejvíc nervózní jsou teď asi ve společnosti Essox. Té Česká obchodní inspekce udělila pokutu dva miliony korun. Důvod? Firma ve smlouvách uváděla chybnou RPSN, ve skutečnosti měla u některých úvěrů být až dvojnásobná. Ke špatnému výpočtu došlo tak, že při stanovování RPSN nezapočítal Essox poplatek za poskytnutí úvěru do počátečních nákladů, ale „rozpustil“ ho v celé době úvěru. Tím úvěrová společnost uměle snížil výslednou RPSN.
Podle odborníků jde o klamání spotřebitele, který nedostal šanci rozhodovat se objektivně. „Nikdo ale nevyložil, jak se má ten poplatek započítávat. Jak jsme to měli vědět? Odmítám, že se sazbou manipulujeme. Možná ji, z vašeho pohledu, špatně počítáme,“ bránil se obchodní ředitel společnosti Essox Luděk Čermák v rozhovoru pro Mladou frontu. Zástupce úvěrové firmy tvrdí, že o úmyslné klamání spotřebitele nešlo, a zdůrazňuje, že smlouva obsahovala údaje o celkově zaplacených prostředcích i výši jednotlivých splátek, takže prý klient výhodnost úvěru mohl posoudit.
Mírně pikantní je, že společnost Essox se proti rozhodnutí inspektorů hodlala odvolat. Její první námitky čoika zamítla, právníci Essoxu sepsali odvolání, doručili ho ale až den po uplynutí zákonné lhůty. Dvoumilionová pokuta tak nabyla právní moci a firma ji bude muset zaplatit. Tiskový mluvčí České obchodní inspekce Jan Rotbauer nám ale potvrdil, že se pokutou i přesto zabýval ústřední inspektorát České obchodní inspekce. Na výsledcích a způsobu kontroly inspektorů z Královéhradeckého kraje, kteří prohřešek Essoxu odhalili, ale neshledal žádné pochybení a jejich závěry potvrdil.
Dva miliony jsou pro Essox samozřejmě pakatel, přesto by firmě mohly nastat krušné časy. Peníze z úvěrů po ní budou pravděpodobně chtít vrátit až tisíce klientů. Pak už by nešlo o drobné, ale o sumu, jejíž ztráta by pro firmu mohla mít fatální důsledky.
Hromadní žalující na scéně. Finanční arbitr bude mít plné ruce práce
V autobazarech se ale smlouvy se špatně vypočtenou RPSN neuzavíraly zdaleka jen s Essoxem. Česká obchodní inspekce podle všeho vede šetření také se splátkovými firmami Home Credit a GE Money Auto. A následovat by mohli i další hráči. Můžeme očekávat spory, ve kterých půjde o hodně.
Zapojil se také Petr Němec, veřejnosti známý z boje o poplatek za vedení úvěrového účtu. Právník tentokrát nabízí poškozeným klientům splátkových společností pomoc přes svůj projekt Hromadnéžaloby.cz. Ten sdružuje poškozené spotřebitele a pomáhá jim domluvit společný právní postup proti subjektům, které je poškodily. „Nyní budeme chystat pro klienty vzorové podání k finančnímu arbitrovi. Vzorová podání budou následně veřejně zpřístupněna. Hlavní tlak bude veden přes finančního arbitra. Chtěli bychom paralelně jít také soudní cestou, s menším počtem klientů, “ řekl Petr Němec portálu Peníze.cz.
Úkol finančního arbitra – jak můžeme číst i na jeho webu – je zajišťovat „rychlé, bezplatné a efektivní vyřizování sporů mezi občany a vybranými finančními institucemi“. Rozhodnutí o prvních podnětech nespokojených klientů bude pro další vývoj velmi důležité. „Na finančního arbitra se k dnešnímu dni ve věci nesprávně stanovené RPSN ve smlouvě o úvěru obrátilo více než sedm desítek navrhovatelů. Zhruba dvě třetiny sporů se týkají současně i poplatku za uzavření smlouvy. Finanční arbitr dosud zastavil celkem jedenáct řízení, z toho v osmi případech vzal navrhovatel svůj návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem zpět s odůvodněním, že mezi ním a institucí došlo ke smírnému řešení sporu. Ve třech případech musel finanční arbitr řízení zastavit pro nepříslušnost, protože návrh podala fyzická osoba, která ve sporné smlouvě o úvěru vystupovala jako podnikatel, nikoli spotřebitel, a nesplnila tedy podmínku řízení před finančním arbitrem,“ informovala nás tisková mluvčí Kanceláře Finančního arbitra Nelly Dederová.
Finanční arbitr dále uvádí, že bude ve všech probíhajících řízeních postupovat podle stejného klíče. Nejdříve musí zajistit bezvadnost návrhu, zpravidla jde o to, aby navrhovatel doložil neúspěšnou reklamaci u instituce, popsal skutkové okolnosti případu a doložil vlastní výpočet RPSN, protože ve většině případů se prý navrhovatelé pouze odvolávají na novinové články. Následně finanční arbitr předloží návrh k vyjádření a předložení podkladů instituci, proti které podnět směřuje. „Žádný z běžících sporů není v tuto chvíli tak daleko, že by stav řízení umožnil rozhodnout věci. Buď běží lhůta pro odstranění vad návrhu pro navrhovatele, prodloužená lhůta pro vyjádření instituce, nebo podklady finanční arbitr obdržel před pár dny. Před vydáním rozhodnutí musí finanční arbitr vždy všechny strany sporu vyzvat, aby se seznámily se shromážděnými podklady,“ řekla nám Nelly Dederová. Pro usnadnění předložení výpočtu RPSN ze strany navrhovatelů publikoval finanční arbitr na svých webových stránkách excelový kalkulátor.
Umí RPSN spočítat aspoň na ministerstvu?
Ambice zpřehlednit situaci má ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Zřídil speciální komisi složenou například ze zástupců ministerstva, obchodní inspekce a úřadu finančního arbitra. Ta by se měla zabývat právě špatně vypočtenou RPSN u spotřebitelských úvěrů v autobazarech. „Tam, kde daná oblast podnikání trpí nedostatečnou samoregulací, mezerami v legislativě a deficitem elementární morálky, musí nastoupit stát s tvrdými sankcemi,“ řekl na tiskové konferenci ministr Mládek.
Komise zřízená Ministerstvem obchodu a průmyslu měla své závěry sdělit novinářům na tiskové konferenci už tento týden. Na posledních chvíli však došlo k jejímu zrušení a přesunu „na dobu neurčitou“. Podle zdroje serveru Peníze.cz se komisi stále nepodařilo jednomyslně shodnout na tom, jakým způsobem se má do vzorce výpočtu RPSN dosazovat poplatek za sjednání úvěru. Pokud by se tato informace ukázala jako pravdivá, dávala by jednak trochu zapravdu úvěrovým společnostem a jednak by stavěla ministerstvo, ale také samotný koncept roční procentní sazby nákladů do poněkud trapného světla.
Ať už ale budou závěry velmi speciální komise jakékoli, nebudou mít žádné právní důsledky. Rozhodovat bude finanční arbitr, případně soudy.
Muzikanti od ojetin
V našem popisu případu špatně spočtené RPSN jsme zatím vynechali jednu stranu. Totiž autobazary. Připomeňme, že jádrem sporu jsou poplatky za sjednání úvěru, které právě v autobazarech vyrostly do astronomických výšin. A problémy nezpůsobují jen při výpočtu RPSN.
„Problém opravdu nevidím ve výpočtu RPSN, ale v klamavých praktikách používaných autobazary. Vytvářejí dojem, že auto na úvěr je levnější. Oni už nepočítají s marží z prodeje samotného vozu, jejich hlavním příjmem je provize ze zprostředkování spotřebitelských úvěrů pro úvěrové společnosti. Celý poplatek ‚za sjednání‘ je totiž provizí autobazaru, kterou mu úvěrovka vyplácí společně s kupní cenou,“ vysvětluje Miloš Borovička z právní poradny časopisu dTest.
V praxi to podle Borovičky vypadá takto: „Bazar inzeruje výborné ceny při financování úvěrem, o desítky až sto tisíc nižší než při nákupu za hotové. Úvěr ale vyžaduje poplatek řádově opět v desítkách tisíc (často cena s poplatkem převyšuje kupní cenu za hotové). Poplatek nedá spotřebitel cash, ale zahrne se do jistiny. Tedy kupní cena vozu je třeba 80 tisíc korun, poplatek za sjednání je 40 tisíc, úvěrová smlouva zní na jistinu 120 tisíc. Splátky jsou rozepsány podle požadavků, předsmluvní informace člověk dostane, ale poplatku si buď nevšimne, nebo mu prostě nerozumí.“
Problém pak může nastat u zákonné možnosti odstoupení od smlouvy do čtrnácti dnů nebo při předčasném splacení. Úvěrová společnost v takovém případě nechce zpět jen kupní cenu vozu, ale celou jistinu včetně poplatku za sjednání. Předčasné splácení nebo odstupování od smlouvy se tedy může brutálně prodražit. Problém je ještě palčivější v případě, kdy dojde k zesplatnění smlouvy ze strany splátkové společnosti. To může nastat například v případě autonehody. „Řešili jsme třeba případ ženy, která si v AAA koupila superba s pořizovací cenou kolem 400 tisíc. Tři dny po koupi auto při nehodě zcela zdemolovala, a přestože zaplatila zhruba 80 tisíc jako akontaci a měla havarijní pojištění, tak po ní chtěl Home Credit asi 230 tisíc za zesplatnění,“ popisuje Miloš Borovička případ z praxe. Home Credit však nakonec po nátlaku spotřebitelského sdružení ustoupil a žalobu stáhl.
Zvláštní konstrukce úvěrů na ojetá auta zamotala hlavu spoustě zákazníků autobazarů a teď i odborníkům na RPSN. Kde se ale vzala? Vymyslely si ji úvěrové společnosti, nebo na ní mají zájem především autobazary? V jednom z našich starších článků, věnovaných problematice taškářských autoúvěrů, naznačoval Miloš Borovička vztah mezi nimi bazary a úvěrovkami takto: „Víme, že při vyjednávání s úvěrovými společnostmi tahají za delší konec prodejci ojetin. Nespolupracovat s AAA auto v podstatě znamená neprodávat úvěry na auta.“ Jenže jak právní expert dTestu hned dodal: „Ve smluvním vztahu je pak spotřebitel s úvěrovou společností. A ta nesmí tolerovat klamavé obchodní praktiky svého partnera.“ Nyní se zdá, že by úvěrové společnosti na svou „toleranci“ mohly dojet. Autobazary jsou ovšem zatím z obliga, ony nic, ony muzikanti.
Sdílejte článek, než ho smažem