Pěstuj. Skliď. Sněz

Loni jsem to přepískla se špenátem. Rostl bujně. Živen odpočatou půdou a vydatnou zálivkou. Protože jsem ho bezmyšlenkovitě vysela najednou hned celý záhon, bylo ho opravdu příliš. Každý, kdo nás od konce dubna do poloviny června navštívil, si odnášel sáček napěchovaný špenátem. V zápalu radosti jsem si začala psát zahradnický deníček po vzoru hospodářů, kteří si pečlivě vedli záznamy o tom, kolik kila pšenice, brambor, žita nebo řepy se urodilo, kolik prodali a kolik tržili.

Vydrželo mi to asi do půlky léta, než moji pozornost naplno upoutala zeleninová zahrada – okopávání, zalévání, sklizeň. A tak pořád dokola. Však to znáte. Deníček se nakonec někam ztratil. Matně si vzpomínám, že bych bývala za zeleninu, kterou jsem během května rozdala, utržila nějakých pět šest stovek. Podle cen v supermarketu. Ale na tom nezáleží. Pěstuju hlavně pro sebe. Pro svoji soběstačnost. A tak jsem letos začala plánovat a výsev nebo výsadbu koordinovat.

Propojeno!

Má to cenu?

Z městských balkonů koukají místo muškátů rajčata. Okrasné zahrady na vesnicích se znovu proměňují v užitkové, kterým se módně říká potravinové nebo jedlé. Je to vlastně fuk. Důležité je, že si na záhon za domem můžete dojít pro vlastní mrkev. Spíš kvůli radosti než ekonomickým úsporám. Pokusíme se přesto vyčíslit nevyčíslitelné – vyplatí se pěstovat zeleninu?

Vyplatí se pěstování?

Výsevní plán: Pěstuj, co jíš a sníš

Během těch let, co pěstuju zeleninu, se pořád učím. A poznávám sama sebe. To jsem jednou chtěla být trendy, tak jsem vysela vodnici. Dočetla jsem se totiž kdesi, že je to úžasná zelenina, ze které se v první světové vyráběla provizorní mouka. Vodnice se napřed sušila, potom se umlela. Až tak daleko jsem ale ve svých pokusech nedošla. Vodnice mi nechutnala. Zkusila jsem ji vnutit rodině a přátelům, ale bez úspěchu. A tak, chudinka, nakonec skončila na kompostu. Přesně tak – plýtvala jsem vlastní vypěstovanou zeleninou. Příští rok už na vodnici ve výsevním plánu místo nebylo.

Pěstuju zeleninu, kterou mám ráda, s radostí ji sklidím a s ještě větší radostí sním. Přední místo ve výsevním plánu patří zelenině, kterou potřebuju v kuchyni často a po celý rok: mrkev, celer, petržel, česnek, cibule. Letošní pokus s uchováním téhle kořenové zeleniny přes celou zimu pěkně po staru v písku vyšel. Ještě teď, když je znovu zaseto a na záhonech už raší první ředkvičky, vytahujeme z písku svěží mrkev, petržel i celer. Kořenovou zeleninu doplňují i další dobře skladovatelné a zpracovatelné plodiny – například červená řepa, černá ředkev nebo dýně. Pravda, poslední dvě letěly na kompost a cestou se rozsypaly. Jsou náchylné na vlhkost a prostě shnily.

Co dělat

Pěstujte a spotřebovávejte

• Zeleninovou zahradu plánujte už zjara. Zařaďte plodiny, které opravdu jíte.
• Rozdělte si záhony na místa, kde budete pěstovat zeleninu ke skladování i okamžité spotřebě.
• Po jarní sklizni opět zasejte – třeba červenou řepu a další pozdní zeleninu ke skladování.
• Kontrolujte úrodu a plánujte jídelníček podle své zahrady.
• Sušte, zamrazujte, zavařujte a skladujte.
• Vařte z vlastních zdrojů – inspirace je nekonečná.

Další část záhonů patří zelenině pro okamžitou spotřebu, jako je třeba listový salát, ředkvičky, špenát. I když špenát jde velmi dobře zamrazit. Ještě v lednu, když mě přepadla v tomhle ročním období netypická chuť na špenátovou polévku, jsem vytáhla balíček zmrazeného špenátu a vařila. Právě podobné druhy zeleniny je dobré vysévat a sklízet postupně – třeba s rozestupem dvou týdnů. Například špenátu se dobře daří od jara do nástupu léta. Potom rychle přechází do květu a není tak dobrý. Ředkvičky jsou také jarní záležitost, ačkoli se dají pěstovat v podstatě celoročně, v pozdním létě je nikdy nemám takové, jako na jaře. A aby ředkvičkový záhon nezel prázdnotou, lze ho využít pro výsev červené řepy nebo černé ředkve, které se sejí až později.

A potom přichází na řadu zeleninové lahůdky. Milovaná rajčata, která jsem se naučila uchovávat zavařené. Dýně, ze kterých vařím hlavně polévku. Cukety, které na kompostě dozrávají jedna za druhou. Kedlubny, které jsou dobré jen tak. Na dalším kusu záhonů se rozpínají bylinky – pažitka, medvědí česnek, dobromysl, majoránka, rozmarýn, tymián, kadeřavá petrželka, bobkový list. Některé suším, jiné zamrazuju.

Plánování jídelníčku podle zahrady

Člověk plánuje, příroda mění. Možná, že letošní sklizeň špenátu nebude tak bohatá jako loni. Přátelé si oddechnou, protože nebudou odcházet se sáčkem zelených listů, a mně se posteskne po špenátové polévce, kterou si v duchu plánuju na jarní jídelníček. Třeba bude ale o to víc listového salátu nebo ředkviček. Budeme vymýšlet jídla, pátrat ve starých kuchařkách i na internetu. Aby žádný kousek zeleniny nepřišel nazmar.

Zjara to jde dobře. Vyprahlé tělo volá po vitamínech. Ze země s jásotem vytrhávám první ředkvičku, zatímco po pár dnech už je míjím bez povšimnutí. V průběhu léta je ale zahrada natolik bujná a plodná, že nevím, kam dřív. A znovu je třeba se zastavit a s rozmyslem naplánovat jídelníček s ohledem na plody zeleninové zahrady – listový salát nikdy neurazí a lze ho podávat k obědu i k večeři, cukety jíme grilované, smažené, pečené, v těstovinách i ve výborné buchtě. Inspirace je nekonečná.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem