V roce 1997 začala společnosti OVB Allfinanz nabízet jako zprostředkovatel klientům investici do řetězce Helvag. Byl to produkt poměrně netypický, šlo o spolupodnikání. Aby se totiž člověk mohl do projektu zapojit, musel se stát členem spolku Helvag Verein, který měl investovat do švýcarských nemovitostí. Druhá vlna přišla v roce 2000. Ti, kdo se do ní zapojili, se stali komanditisty v komanditní společnosti Helvag & Co. se sídlem v Lucembursku, jejímž investičním záměrem byla výstavba a pronájem steakových restaurací. Podmínkou bylo investovat minimálně 200 tisíc Kč na 7, 10 či 14 let. Vidina ročního zisku ve výši téměř 6 % a tvrzení o více než příznivém vývoji v posledních několika letech (kdy prý výnos neklesl pod 10 %), způsobila, že do projektu vstoupilo přes 1 000 lidí.
Jenže v létě roku 2001 bylo vedení firmy Helvag AG vzato do vyšetřovací vazby kvůli podezření z praní peněz a kapitálového podvodu. O rok později o této věci informovala české klienty dopisem advokátní kancelář, kterou si najala OVB. A před několika dny vedení OVB přiznalo, že lidé, kteří do projektu Helvag vstoupili, už své peníze zřejmě nikdy neuvidí. Odhady částky, o kterou klienti celkově přišli, se různí. Některé hovoří o 300 miliónech Kč, jiné přesahují půl miliardy.
Věděli klienti dost?
Dalo se neslavnému konci předejít? Měl či mohl někdo ze tří hlavních zúčastněných, tedy OVB, její poradci a klienti, udělat něco jinak a lépe? Jelikož z právního a faktického hlediska OVB nejspíše nijak nepochybila, asi by se dalo jednoduše říct, že to je pouze problém klientů. Ti přece věděli, do čeho jdou. Věděli, že mají šanci na poměrně vysoký výnos, ovšem při relativně vysokém riziku. Byli (a jsou) to svobodní lidé a rozhodovali se sami. A riziko se prostě ukázalo být příliš vysoké, investice se nezdařila. To se přece stává. Jenže je to opravdu tak jednoduché?
Kdo z klientů si uvědomil, o jak nestandardní produkt šlo? Zaregistrovali opravdu, že se stanou členy komanditní společnosti? Kdo z nich věděl, co to vůbec je? Nebo že společnosti Helvag nespadaly pod regulátory kapitálových trhů? Odpovědi na tyto otázky by asi nebyly příliš radostné. A o mnoho lepe by to nejspíš nedopadlo ani u velké části tehdejších zprostředkovatelů OVB. Ti, ať chceme nebo ne, a v roce 1997 to platilo ještě víc než dnes, byli prakticky jen pěšáky. Byli to prodejci, kteří zprostředkovávali to, co je jejich nadřízení učili. Zdůrazňovali svým klientům dostatečně, že s produktem je spojené riziko, a ne právě malé? Byli si toho vůbec vědomi? Nebo si mysleli, že v tomto případě není třeba zbytečně strašit, že to 2-3 věty psané drobným písmem v informační tiskovině spraví a že je především třeba zdůrazňovat ideální podmínky pro investici? Tedy stabilitu švýcarské ekonomiky a společnosti vůbec a peníze vložené do nemovitostí, se kterými se přece nemůže nic stát. Kdo by pochyboval. Sami zprostředkovatelé dnes v diskuzích na internetu tvrdí, že jim byl produkt v rámci školení prezentován jako prakticky bezrizikový.
Samozřejmě, může to být jen jejich alibismus. To ale v tomto případě není příliš pravděpodobné. Svědčí pro to i fakt, že celá řada zprostředkovatelů OVB do projektu také vstoupila.
V každém případě klienty nemůže nikdo zbavit zodpovědnosti za vlastní osud. Udělali maximum pro to, aby zjistili, na čem opravdu jsou? Ve všech případech nejspíš ne. Mají tedy být "po zásluze potrestáni"? Anebo by měla mít každá zprostředkovatelská firma povinnost všechno klientovi řádně vysvětlit a nic před ním neskrývat?
Testy finančních poradců |
Testy finančních poradců jsme loni odstartovali testováním společnosti OVB. Zajímá vás, jak obstál její poradce? Čtěte!
V pořadí druhé jsme testovali poradenství společnosti Sophia Finance. Její kvality můžete posoudit zde.
Třetím testovaným byla společnost TriMan, výkon jejího poradce nově hodnotila naše externí komise. Její resume najdete na tomto místě.
Náš server a přizvaní odborníci se také podívali na zoubek společnosti SLON. Jak dopadla ta, se dozvíte zde.
Na mušku jsme si vzali i společnost AWD a její projekt "Do EU s jistotou", ale zde jsme se daleko nedostali. Přečtěte si vysvětlení.
Testovali jsme také poradce společnosti Fincentrum. Co navrhla, zjistíte zde. |
Morální hledisko a role státu
Jak již bylo řečeno, z hlediska práva nejspíš OVB nepochybila. Jenomže ono je tu ještě hledisko morální, a to nelze pominout. Firma je odpovědná za výběr produktu, který nabízí klientům, a za způsob, jakým školí své zprostředkovatele. Nabízet podobný produkt masově a způsobem, jako kdyby šlo o stavební spoření, by slušná firma dělat neměla. A je jedno, zda byly důvodem peníze (podle některých informací byla provize za jeden prodaný produkt doslova pohádková, dosáhla totiž 23,5 %, tedy 47 tisíc Kč) anebo nezodpovědnost. Obojí je trestuhodné.
Samozřejmě vyvstává logická otázka: měl by nějak zasahovat stát? Den po informaci Mladé fronty o neslavném konci klientů sdružených ve spolcích Helvag oznámilo Ministerstvo financí, že hodlá iniciovat změnu zákona. Chce, aby se takto netradiční investice rovněž dostaly do rukou regulátora. Takže další státní zásah, je to opravdu nutné? V tomto případě nejspíš není důvod iniciativu Sobotkova ministerstva odmítnout. Už to, že úřady sledují jen některé vybrané produkty a ne ty atypické typu Helvag nemá logiku. A za druhé, to, že stát selhává na poli regulace finančních produktů i osvěty, pak v kombinaci s dalšími faktory (např. nedávno schválený zákon umožňující vyvlastnění menšinových akcionářů) vytváří neradostný obrázek. Stačí se podívat, kolik lidí v Česku využívá např. investiční nástroje jako jsou podílové fondy nebo jaký je stav tuzemského kapitálového trhu. Jak se zdá, je toto jedna z dalších oblastí, o kterou se osamocená neviditelná ruka trhu postarat nedokáže.
Co to je slušnost
Asi nejvíc zarážející je způsob, jakým se v těchto dnech společnost OVB chová. Seriózní firma by jistě nevydala arogantní prohlášení, v němž svým klientům v podstatě říká, že za krach projektu nenese právní ani morální odpovědnost a že si za všechno můžou sami. Vedení společnosti prý dokonce vydalo nařízení, jak reagovat na dotazy klientů a novinářů. Tázaní mají údajně odpovídat "nemám čas", a ty, kteří se nenechají jen tak odbýt, pak odkázat na mediálního zástupce firmy. Tím není nikdo jiný než známý a osvědčený vytahovač žhavých želez z ohně Michal Donath.
Je to překvapivé o to víc, že OVB máslo na hlavě má, byť se tváří, že o tom neví. Již bylo řečeno, že z právního hlediska OVB nejspíš nepochybila, jenže ono to není tak docela pravda. Produkt Helvag totiž firma tehdy v ČR nabízela bez potřebného povolení Komise pro cenné papíry, resp. v roce 1997 ještě Ministerstva financí.
V roce 2002 sice OVB svým klientům napsala, že je připravena jim poskytnout právní pomoc a podporu, kterou prý oni jistě ocení. Před pár dny se ovšem na internetových stránkách firmy objevilo prohlášení, podle kterého právní analýza tohoto závazku ukázala jeho neproveditelnost (prý vzhledem k přímému vztahu jednotlivých investorů ke společnostem, do nichž vložili své peníze, nemůže firma hradit individuální právní spory). Jenomže podpora se dá vyjádřit i jinak a ve slušných firmách to vědí.
Co si o tomto případu myslíte vy? Je to podle vás vina jen a pouze klientů, kteří riskovali a ono to zkrátka nevyšlo? Měl by se nějak angažovat stát?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
5. 10. 2005 21:51, Harpagon
A co pan Šafránek? Dříve tak pilně testoval konkurenci a teď skromně mlčí. Tak co, pane Šafránku, kolik jste prodal smluv na Helvag a jaké byly provize? A co Vaše webové stránky, proč už nejsou?
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
15. 8. 2005 10:24, Martin Zika
Díky za upozornění, omlouvám se.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (207 komentářů) příspěvků.