K práci pro jednoho zaměstnavatele, ať má člověk řádný pracovní poměr, nebo dohodu o práci mimo pracovní poměr, si může přivydělávat. Nejrůznějším způsobem, podrobněji jsme o tom už psali:
Měli by se ale vyvarovat jedné věci. Totiž práce ve stejném oboru, v jakém podniká zaměstnavatel. Slovy zákoníku: neměly by „vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele“. Respektive – může ji vykonávat, ale jedině když mu k tomu jeho zaměstnavatel dá předem souhlas. Písemně.
Zaměstnavatel by tak měl být chráněný před možným konkurenčním zneužitím poznatků, informací a údajů, ke kterým má zaměstnanec přístup v souvislosti s výkonem svého zaměstnání. Zaměstnanec se na zaměstnavatele nemusí ohlížet jen tehdy, pokud má jeho druhá práce charakter práce vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo jinak uměleckou.
Bez souhlasu: výpověď
Když budete ve stejném oboru jako váš zaměstnavatel vydělávat bez jeho souhlasu – ať už půjde o druhý pracovní poměr, o práci na dohodu, nebo podnikání –, může to pro zaměstnavatele být důvod, aby vám dal výpověď. Vyplývá to ze zákoníku práce, podrobnosti pak vyložily soudy při řešení sporných případů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Bohužel udělení souhlasu není pro zaměstnance definitivní výhra. Svůj souhlas totiž zaměstnavatel může kdykoli odvolat. Písemně a s odůvodněním změny svého rozhodnutí. Důvody ale v podstatě můžou být jakékoliv. Zaměstnanec pak musí výdělečnou činnost bez zbytečného odkladu ukončit. Neměl by při tom ale porušit jiné předpisy; to znamená, že by především měl dodržet výpovědní lhůty, kterými je vázaný k jiném zaměstnavateli. Výpovědní doba z pracovního poměru je dva měsíce a počítá se od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, u dohod má jen 15 dnů a běží okamžitě od doručení výpovědi. Pokud si zaměstnanec vydělává na vlastní pěst, podnikatelskou činnost je povinen ukončit v podstatě okamžitě.
Výdělečná činnost je výdělečná, i když proděláváte
Zákoník práce mluví o tom, že bez souhlasu zaměstnavatele nesmíte „vykonávat výdělečnou činnost“. Selský rozum by tedy mohl napovědět, že byste třeba mohli bez většího rizika zkusit ve stejném oboru, v jakém podniká váš zaměstnavatel, podnikat i vy. Když se vám bude dařit, podáte výpověď. A dokud se vám dařit nebude – tak je přece vaše činnost prodělečná, takže jste z obliga.
Tahle logika ovšem ztroskotává na tom, že pro zákon je výdělečnou činností přitom jakákoli činnost, kterou člověk vykonává za účelem majetkového prospěchu, tedy dosažení výdělku nebo zisku. Je úplně jedno, jestli vás někdo zaměstnává, jestli samostatně podnikáte, jestli pracujete v statutárním orgánu obchodní společnosti. A je taky jedno, jestli se vám zisku zrovna podaří nebo nepodaří dosáhnout.
Společník v s. r. o. a konkurence
Poněkud složitější je určit, jestli zaměstnanec konkuruje svému zaměstnavateli, pokud má účast ve společnosti s ručením omezeným. Nejvyšší soud v tomto ohledu rozhodoval tak, že záleží především na tom, jestli je takový zaměstnanec pouze společníkem, nebo jestli se aktivně podílí na konkurování svému zaměstnavateli. Pokud má ve společnosti jen vložené peníze a inkasuje případný zisk, „realizuje svá práva společníka“, je to v pořádku.
Koleduje si ovšem, pokud je třeba jednatelem společnosti a zařizuje pro společnost záležitosti, které se týkají oboru, ve kterém podniká jeho zaměstnavatel.
Konkurenční doložka
Pokud se zaměstnavatel bojí, že by odcházející zaměstnanec mohl použít know-how získané v práci proti němu, může se dopředu jistit. K pracovní smlouvě může se zaměstnancem uzavřít takzvanou konkurenční doložku, které mu zamezí po domluvenou dobu od odchodu pracovat v oboru. Víc o konkurenční doložce zítra.
Sdílejte článek, než ho smažem