Čerstvý majitel nového auta se asi těžko smíří s představou, že by jeho „plechového miláčka“ někdo či něco poškodilo. Proto neváhají platit každý rok u dražších aut i několik desítek tisíc korun za havarijní pojištění. Když se jejich autu něco stane, třeba i zaviněním jejich majitele, pojišťovna vzniklou škodu uhradí. Pro čerstvé majitele aut se proto pojistka podle zástupců většiny oslovených pojišťoven vyplatí. „U běžných vozidel nižší a střední třídy má pojištění určitě smysl do 5 až 6 let stáří vozidla, u dražších aut se vyplatí i pro starší vozy,“ říká Jitka Polívková z ČSOB Pojišťovny.
Zatímco u nových vozidel se vyplatí havarijní pojistka, která zajišťuje komplexní krytí škod (od nehody či živelní události přes vandalismus až po odcizení), pro starší auta je nejvhodnější pojistit jen takovou kombinaci rizik, kterou motorista vnímá jako nejpravděpodobnější. „Je-li například vozidlo zaparkováno v garáži, nebo má dostatečné zabezpečení proti odcizení, lze zvolit pouze kombinaci živelního pojištění s pojištěním pro případ havárie,“ vysvětluje Tomáš Zavoral z pojišťovny Direct.
Některé pojišťovny, např. Allianz, mají základní havarijní pojištění omezené jen na vozidla do stáří deseti let od první registrace. Jiné, například Kooperativa, sjednání havarijního pojištění neomezují stářím vozidla, ale celkovým technickým stavem. Nicméně zhruba od deseti let stáří vozidla už pojistka podle zástupců většiny pojišťoven nebývá pro klienta vzhledem k nutné spoluúčasti a výši pojistného příliš výhodná. „Pokud je hodnota (obecná cena) vozidla například 50 tisíc korun a roční pojistné 10 tisíc korun, pak lze jistě zvažovat, zda má takové pojištění ještě ekonomický smysl,“ říká Miloš Velíšek z České podnikatelské pojišťovny.
Hlavním parametrem pro výpočet pojistného je aktuální cena vozidla. „Pro nová vozidla je to takzvaná nová cena, pro ojetá vozidla je to cena časová, nebo obecná,“ říká Zavoral z Direct pojištovny a ještě upřesňuje: „Cena pojistky pro starší vozidla je proto logicky nižší, než cena nová. Ale ne ve stejném poměru, v jakém klesá časová cena. Cena náhradních dílů se pro stejná vozidla různého stáří totiž neliší. Blatník na dvě vozidla stejné značky a typu, ale rozdílného stáří, stojí stejně, i když časové ceny obou vozidel mohou být velmi odlišné. Pojišťovna ale uhradí i majiteli starého auta po odečtení spoluúčasti celou fakturu za opravu poškozeného vozidla.“
ČPP poskytuje pojistné plnění ve výši, která odpovídá účelně vynaloženým nákladům na opravu vozidla, a to i v nových cenách náhradních dílů až do výše obvyklé ceny vozidla bezprostředně před pojistnou událostí. Česká pojišťovna hovoří stejně, navíc si však klade podmínku, kde musí být provedená oprava. „Pokud si její klient nechá vozidlo opravit v autorizovaném servisu v rámci havarijního pojištění, žádnou amortizaci mu pojišťovna neodečítá,“ ubezpečuje Václav Bálek z České pojišťovny. Horní hranice pojistného plnění ale nemůže nikdy přesáhnout obvyklou, tedy aktuální, cenu auta v okamžiku poškození.
„Skutečnost, že hodnota vozidla klesá rychleji než cena pojistného, se dá vysvětlit i jinak. Pojistné je kalkulováno na základě škodní potřeby a četnosti škod,“ vysvětluje ředitel úseku pojištění vozidel Miloš Velíšek z ČPP a doplňuje, že navíc „výrazně převažují škody parciální, kdy se vozidlo opravuje právě s náhradními díly v nových cenách. Ze statistických podkladů je podle Velíška jednoznačné, že se zvyšujícím se stářím aut četnost škodních událostí neklesá, spíše stoupá, což potvrzuje i mluvčí pojišťovny Allianz Pavla Paseková.
Při zvažování, nakolik se pojistka vyplatí či nikoli, by měl také každý rozlišovat, jaké by nastalo plnění v případě „totální škody“, kdy auto už nemá smysl opravovat, nebo „parciální škody“, kdy se vozidlo ještě vyplatí dát do servisu. Při totálních škodách zpravidla platí, že pojistka nepokryje náklady na koupi nového nebo ojetého auta. Nicméně existuje na trhu produkt, který tento problém řeší. Jde o speciální pojištění euroGAP, které hradí rozdíl mezi současnou hodnotou vozidla a jeho kupní cenou. Musí se však sjednat ihned při nákupu vozidla, a to minimálně na tři roky. (Více o tomto pojištění se dočtete v článku Řekněte zlodějům aut "pá pá"... za 3 až 5 tisíc ročně)
Výplata pojistného plnění z vlastního havarijního pojištění může být paradoxně někdy efektivnější (rychlejší a výhodnější) než z povinného ručení protistrany viníka. „Platí to například v situaci, kdy majitel vozidla nechce čekat na potvrzení právního základu na náhradu škody, tedy na někdy zdlouhavé určení jednoznačného viníka nehody,“ dodává Zavoral.
Už se vám nebo někomu z vašeho okolí někdy havarijní pojistka vyplatila? Kdy a jak jste byli spokojeni s plněním od pojišťovny?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
13. 2. 2008 7:09, Patrik
To by chtělo uvést trochu bližší údaje. Např. ne každé havarijní pojištění zahrnuje riziko krádeže, pojistka mohla být zrušená (např. pro neplacení), atd. Pokud si byl jist, že splnil všechny podmínky měl se s pojišťovnou soudit.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
21. 2. 2016 16:43, Štěpánek
Máte někdo tušení, kolik procent z pořizovací ceny rok starého auta je pro pojišťovnu zůstatková cena k plnění při totální havárii?
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.