Makro: velkoobchod pro podnikatele, nebo pro osobní spotřebu?

Společnost Makro Cash and Carry je největší velkoobchodní řetězec u nás. "Zákazníky Makro jsou například firmy ze sektoru služeb, drobní maloobchodníci, hotely, restaurace a podobně. Přístup do velkoobchodních středisek typu cash and carry je omezen na držitele speciální karty, která se vydává jen osobám provozujícím živnost nebo podnikatelům působícím v uvedených oborech," přibližuje poslání společnosti tisková mluvčí Markéta Světlíková.

Z popisu by se tedy mohlo zdát, že Makro slouží těm, kteří zboží nakupují za účelem jeho dalšího prodeje. Praxe je však jiná. Mnoho z vás určitě nakupuje zboží v Makru ne pro svou prodejnu, ale pro svou potřebu, respektive pro potřebu své domácnosti. Jak tedy odlišit, kdy budete spotřebovávat doma a kdy na tom budete dál vydělávat? Nijak, záleží na vaší dobré vůli se přiznat. Makro má totiž výjimku, že zboží v něm nakoupené pro vlastní potřebu není nutné zahrnovat do účetnictví. Nadměrnou spotřebu alkoholu, kávy a cigaret lze přece vysvětlit bohémským způsobem života...

Vždy sice dostanete doklad o prodeji zboží, který splňuje všechny náležitosti úplného daňového dokladu a obsahuje také informace o celkové výši spotřební daně. Zda jej ovšem dáte do účetnictví, nebo ne, je vaše věc (o daňovém dokladu se více dočtete v příloze). Podle ředitele Odboru účetnictví a auditu ministerstva financí Petra Plesnivého není pro správné účtování rozhodující, zda jsou na dokladu uvedeny informace týkají se jak podnikatele, tak jiné osoby. Důležité je označit pouze ty položky, které se týkají podnikání. Tedy něco jako, tuhle whisky ještě může má rodina vypít, aniž by měla sedmou otravu alkoholem tento měsíc, a tuto už bude evidovat.
Výše zmíněnou výjimku má Makro podle našich informací posvěcenu ministerstvem financí. Nicméně Makro ani ministerstvo nám tuto skutečnost přímo nepotvrdilo, ovšem ani nevyvrátilo.

Pokladny to nevytrhnou...

Tento způsob získávání zboží neztíží ani zákon o registračních pokladnách, který od příštího roku zavádí povinnost mít pokladny s fiskální pamětí. Povinnost evidovat veškeré své platby se týká jen maloobchodníků a provozovatelů hostinské činnosti, nikoli však velkoobchodů. Navíc už nyní nedá velkou práci získat programy na úpravu denních tržeb v pokladně. Že zákon přinese mnohem víc komplikací než užitku se můžete dočíst v článku K čemu budou registrační pokladny?

... prodejky snad ano?

Makro však není jediným velkoobchodem, ve kterém můžete nakoupit zboží a s jeho dokladem si prakticky dělat co chcete. Běžnou velkoobchodní praxí je možnost prodeje na takzvaný zjednodušený daňový doklad, tedy prodejku (více o něm se dočtete na tomto místě). Oproti úplnému daňovému dokladu nemusí obsahovat údaje o kupujícím, avšak zboží můžete takto nakoupit pouze hotově, kartou nebo šekem, a to maximálně do výše 10 tisíc Kč. "Cigarety, tabákové výrobky a jízdenky však na prodejku dostat nelze. Pokud je chcete nakoupit, musíte se u nás zaregistrovat, a to znamená dát zboží do účetnictví," dozvěděli jsme se na obchodním oddělení jednoho velkoobchodu. Jak snadno může dojít ke "ztrátě" dokladu, asi nemá smysl rozepisovat. Navíc i velkoobchody mohou nakupovat od svých dodavatelů, tedy zpravidla výrobců, hotově bez dokladů. Je proto legitimní otázkou, o kolik peněz na daních stát takto přichází.
Makro tedy vydává doklady adresné, avšak s tím, že si můžete vybrat, zda zboží bude sloužit vám, nebo půjde dále do prodeje. Jiné velkoobchody naopak vydávají doklady neadresné, u nichž je téměř jisté, že v účetnictví neskončí.

Nakupujete v Makru? Pro svou vlastní potřebu? Nebo nákupy zahrnujete do účetnictví? A co děláte s prodejkami, na kterých není uveden kupující? Diskuzní