Čtenářský dotaz: Chtěl bych začít sám investovat do podílových fondů, ale jako začátečník jsem nakonec využil služeb finančního poradce. Sestavil mi portfolio pěti podílových fondů a tvrdí mi, že nejenže rostou, ale jsou prý i levné. Co to znamená? Jaké jsou vlastně poplatky u podílových fondů – a hlavně, co si představit pod pojmem levné? Také mě zarazilo, že jsou všechny fondy přes Conseq. Není lepší, abych měl fondy od různých firem, kdyby jedna zkrachovala?
Malé peníze: Na téhle otázce si můžeme jednoduše ukázat, jak vlastně funguje investování do podílových fondů.
Jako vždy a všude i v tomto případě platí, že důležité je přemýšlet a investovat jen do toho, čemu rozumíme – viz Desatero investora. Jedině tak totiž snížíte pravděpodobnost, že vás někdo vezme na hůl. Po trhu se kromě opravdových finančních poradců pohybují i lidé, kteří si sice „finanční poradci“ říkají, ale místo pomáhání klientům jsou motivování pohnutkami zcela jinými.
Zároveň zde čtenář uplatňuje další pravidlo investování – poraďte se s odborníky, čímž samozřejmě nemáme na mysli jen onu konzultaci s člověkem, který laskavému čtenáři nabídl portfolio podílových fondů. Raďte se i s lidmi, kteří nejsou v dané věci zainteresovaní. Zkrátka i tady platí, že více hlav více ví. Doplňující informace si můžete najít i na internetu nebo v knihách. Dodejme ale, že dobrých titulů v češtině je bohužel k dispozici poskrovnu; všechny informace, ty z internetu obzvlášť, samozřejmě podrobujte kritickému zkoumání.
Dostaňme se nyní k jednomu z nejzásadnějších problémů prodeje investičních produktů u nás. Ten je také velmi často předmětem stížností klientů. Jde o to, že lidé označovaní běžně jako finanční poradci vám nesmějí nijak radit. Nemají k tomu totiž až na světlé výjimky oprávnění. Jde jen o prodavače investičních produktů (formálně řečeno: vázané zástupce finanční společnosti, ale někdy ani to ne), kteří vám můžou nabídnout nějaké produkty, prodat vám je, ale nemůžou vám radit, do čeho byste měli konkrétně investovat.
Radit vám naopak může investiční poradce. Ten musí mít ke své činnosti, tedy investičnímu poradenství, týkajícímu se investičních nástrojů, povolení (licenci) od regulátora, u nás od České národní banky.
Pokud mluvíte přímo s investičním poradcem, lze hovořit o tom, že využíváte jeho služeb. Platíte mu (ať už přímo, nebo prostřednictvím provizí) za jeho radu, kam investovat. Zde vynikne jeden důležitý aspekt – pokud skutečně dochází k investičnímu poradenství, může být takové poradenství pouze a jen individuální a vztahují se ke konkrétní osobě. Jedině tak lze totiž posoudit individuální znalosti, zkušenosti, případně i majetkové poměry dané osoby a podle toho jí navrhnout nějakou investici.
Již řadu let platí evropská direktiva MiFID (Market in Financial Instruments Directive), jejímž cílem byl pokus alespoň částečně chránit klienty při investování. My si vybereme jeden aspekt prodeje investic: profilování klientů. Při prodeji investičních nástrojů musí totiž jejich prodavač udělat nejprve u klienta test vhodnosti (appropriateness test) daných produktů pro klienta. Ten se provádí prostřednictvím krátkého investičního dotazníku, kde se zejména zjišťuje, jaké znalosti a zkušenosti má klient s investováním. Podle toho vám může poradce nabídnout produkty s určitou rizikovostí. Pokud vám vyjde z dotazníku nízká klasifikace, tedy nízká zkušenost s investováním, můžou vám nabízet jen produkty s nízkou rizikovostí – typicky nějaké konzervativní dluhopisové fondy. Pokud vám vyjde vysoká míra zkušenosti, můžou vám být nabízeny i ty nejvíc rizikové investice.
Většina čtenářů tohoto článku bude mít s investicemi asi nízkou nebo střední zkušenost, nikoli vysokou či tu nejvyšší. A teď pozor – máte možnost se vyplnění investičního dotazníku vzdát, což vám vřele nedoporučujeme! Deklarujete tím totiž, že rizika investice jdou zcela za vámi – a můžete riskovat jako profík a prodělat jako pravý amatér. Pokud vám někdo navrhne, abyste se profilování vzdali, raději s ním konverzaci na téma investování ukončete.
Pokud byste chtěli využít služeb investičního poradenství či správy portfolia, musí s vámi obchodník udělat podrobnější test (suitability test), jehož cílem je prozkoumat vaše majetkové poměry a další okolnosti více do hloubky.
| Franklin Gold and Precious... | 15,88 % |
| CPR Invest - Global Gold Mines... | 15,17 % |
| CPR Invest - Global Gold Mines... | 15,03 % |
| Parvest Equity Turkey EUR... | 14,66 % |
| BlackRock World Gold USD –... | 14,56 % |
| * měsíční výkonnost | |
Pokud jde o poplatky, v oblasti prodeje finančních produktů a pojištění jich existuje celý systém. My se omezíme pouze na následující poplatky, spojené s podílovými fondy:
Poplatky jsou vždy v procentech objemu (investovaných peněz, spravovaných peněz), nemusí se vždycky platit všechny.
Jediný logický poplatek je poplatek za správu – ten hradí investiční společnosti, která fond spravuje, její náklady a samozřejmě i zisk. Někdo musí do fondu nakupovat cenné papíry a také je prodávat a provádět kolem toho veškerou související administrativu. Investiční společnost má zájem na tom, aby hodnota fondu byla co nejvyšší, jelikož je pak i procentní poplatek za správu vyšší. Tento poplatek nemusíte vždy vidět, investiční společnost si ho může strhávat z majetku fondu.
Správcovský poplatek (poplatek za obhospodařování fondu) se pohybuje typicky od 0,2 procenta řekněme 1,5 procenta; někde se můžeme setkat i s poplatkem vyšším. Společnosti si poplatek určují podle typu fondu. U nejméně výnosných fondů je poplatek nejnižší a naopak, přičemž se v potaz bere typ fondu a nikoli jeho skutečná výnosnost. Tedy například u akciových fondů budou poplatky pravděpodobně vyšší než u fondů dluhopisových. Za rozumný se bere poplatek kolem procenta ročně.
U vstupního poplatku to je hodně podobné jako u správcovského. Jde ale o jednorázový poplatek. U tohoto poplatku se nelze ubránit dojmu, že vlastně investiční společnosti splácíte její náklady na to, že vám prodala podílové listy. Proto nám přijde účtování tohoto poplatku méně logické než u poplatku za obhospodařování fondu. Rozumná výše je řekněme kolem procenta, do investice bychom nešli, pokud by vstupní poplatek byl vyšší než nějaká dvě procenta. Mimochodem – některé instituce nabízejí svým stávajícím klientům nákup fondů bez vstupního poplatku.
Výstupní poplatky se v praxi moc nevyskytují. Za normální hladinu takového poplatku tedy považujeme nula procent.
Jestli je fond levný či nikoli, lze posuzovat podle poplatků. Není to však při zásadní kritérium, které by nás mělo o investici přesvědčit. Jde spíše o to, abychom nešli do investic, kde je poplatek přehnaný.
Naopak o investici by měly rozhodovat zejména následující faktory:
Pokud někdo, kdo prodává investice, tvrdí, že „fondy rostou“, je potřeba připomenout, co by měl dodávat hned druhým dechem: dosavadní výnosy nejsou sebemenší zárukou výnosů příštích. Jakákoli prognóza budoucích výnosů je z principu nejistá. Jak jste si asi všimli, dosavadní vývoj čisté hodnoty aktiv (NAV) fondu jsme mezi rozhodující kritéria vůbec nezahrnuli.
U investičních společností je majetek investorů oddělen od majetku investiční společnosti. Pokud tedy správce padne, s vaší investicí by se nemělo nic stát. Ovšem za předpokladu, že správce nevysával fond nad míru povolenou zákonem. Tomu by měl svojí kontrolou zabránit depozitář fondu.
Obáváme se, že zprostředkovatele mohou k nabídce fondů od jediného správce motivovat také následující důvody:
Při této příležitosti si vzpomínáme na diskuzi s jedním z našich nejlepších odborníků na investice a na jejich prodej – diskuze byla právě na toto téma. Zmínil, že existuje je ještě třetí možnost: že si obchodník opravdu myslí, že dané produkty jsou pro klienta nejlepší.
Partnerem rubriky Malé Peníze je web Malé peníze, praktický průvodce světem osobních financí. Chcete-li autorům webu poslat svůj dotaz i vy, napište na info@malepenize.cz.
Redakce k doplnění článku požádala o vyjádření také Violu Baštýřovou, mluvčí společnosti Partners Financial Services, jediné z velkých finančněporadenských společností, která poskytuje investiční poradenství.
Viola Baštýřová
Jak si může člověk ověřit, jestli je mu jeho finanční poradce schopen kvalifikovaně poradit s investováním, tedy jestli disponuje příslušnou certifikací od České národní banky?
Certifikaci pro poskytování služby investičního poradenství si klient může u konkrétního finančního poradce jednoduše ověřit na webu České národní banky. Hlavně by ale měl každý poradce klienta řádně poučit, jakou službu mu poskytuje, tedy zda investiční poradenství, nebo pouze zprostředkování.
Co všechno certifikace obnáší a v čem se její držitel odlišuje od jiných finančních poradců, kteří touto certifikací nedisponují?
Hlavní rozdíl mezi investičním poradcem a zprostředkovatelem je v rozsahu poskytovaných služeb a také v míře zodpovědnosti za ně. Zatímco zprostředkovatel ze zákona nesmí klientovi doporučit investiční strategii či produkt, investiční poradce toto oprávnění má. Nese ovšem za svá doporučení plnou zodpovědnost. Investiční poradce musí mít minimálně rok praxe na finančním trhu, odbornou zkoušku a vysokoškolské vzdělání, pokud nemá vysokou školu, musí prokázat delší praxi nebo ji nahradit zkouškou certifikovanou České národní banky.
První finanční poradci Partners mají tuto certifikaci od září 2012. Nyní společnost Partners disponuje více než 800 investičními poradci, a dokáže tedy službu investičního poradenství poskytnout bez problému každému, kdo chce investovat.
Pozn. Společnost Partners vlastní server Peníze.cz
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
30. 7. 2013 5:52, Ron
Lidi, koukněte na původní článek z toho webu malepenize.cz - končí jinak. Zajímavý.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
21. 6. 2013 17:14, Patrik
Neinvestujte do podilovych fondu.Duvod-poplatky
V diskuzi je celkem (18 komentářů) příspěvků.