Zdroj: Shutterstock/Dall-e; koláž Pleska
Ať se vám to líbí, nebo ne, náš závazek v novoročním projevu připomněl prezident republiky a o euru se zas jednou mluví. Anketou se připojili třeba i kolegové z Finmagu: Vyplatí se Česku euro? Přijetí společné evropské měny očima expertů.
My nechceme teoretizovat, ale chceme být připraveni prakticky. Zatímco eurové bankovky jsou všechny stejné, mince mají totožnou jenom rubovou stranu – tu s nominální hodnotou. Líc si každá země smí udělat po svém – při zachování několika jednoduchých pravidel.
Různé státy to dělají různě. Jestli máte nacestováno a neplatíte všude jenom bezhotovostně, možná si myslíte, že znáte eura ze všech (národních) stran. Vyzkoušet si to můžete v našem kvízu. Není to zdaleka tak snadné, jak se na první pohled může zdát: Poznáte, čí je to euro? Velký kvíz plný peněz.
My si to taky udělali po svém a představujeme pár skromných návrhů na českou variantu jednoeurovky; dvoueurovou minci a mince centové necháme stranou. Jsou to návrhy pro pobavení, ale i k naznačení cestiček, jak o národních motivech přemýšlet.
U jednotlivých návrhů můžete klikat, jestli se vám líbí, nebo nikoli. Pod článkem pak můžete vybrat svého favorita v anketě.
Jo, monarchie, tam je to snadné. Na peníze se dá carevna, král nebo velkovévoda a je vymalováno. Ale co my ostatní? Jako můžeme si tam dát zase jednou Hradčany, proč ne. Důstojné to je. Ale kreativní?
V Chorvatsku, posledním přírůstku mezi země platící eurem, to řešili lišácky. Na eurovou minci si dali kunu. Podívejte sami: Takhle vypadají chorvatská eura. Kunami se totiž v Chorvatsku platilo před eurem. Jak se to stalo, to si můžete přečíst tady: Kuna, lev a ulita. Proč se peníze jmenují po zvířatech. Tak bychom si mohli na svoje euro dát korunu, třeba svatováclavskou, ne?
Nebo můžeme jít ještě přímočařejší cestu. Na řecké eurovce je ne zvíře, po kterém se jmenuje mince, ale mince sama: starověká drachma. Snad aby euru nemuseli říkat euro, to jim přijde směšné: Proč se Řekové smějou euru. Peníze píchací a sekací. Pikanterie z dějin měn.
A my navrhujeme, že bychom mohli udělat eurovku z jáchymovského tolaru. Byl to první tolar na světě a všechny pozdější talery, dalery a dolary se jmenujou podle něj: Kde přišel dolar ke svému $, kolik váží libra a další pravdy o měnách. Byla by hezká příležitost to světu připomenout.
Když jsme u toho, kde to kdy komu Češi v historii natřeli – ostatně jednou jsme ráčili mít jako slogan předsednické země Evropské unie Evropě to osladíme – mohli bychom připomenout husity osobou hejtmana Žižky.
Jen těžko říct, jestli by nám hejtman od Spoluevropanů nepřinesl spíš hejty. Pokud vědí, kdo to byl, mají ho častěji za surovce než za hrdinu. Ale zas má u nás jistou tradici, měli jsme ho celkem na třech různých modrých bankovkách: Žižkovy oči! Komunisti ho uctívali, ale moc o něm nevěděli, ukazují bankovky.
Jiná je cesta slovinská. Tam si na euru připomínají taky historickou osobnost. Ale vzdělance. Primož Trubar konsolidoval slovinštinu, překládal do ní, je považovaný za autora první slovinsky vydané knihy…
My bychom klidně mohli na mincích mít učitele národů. Žil chvíli po Primožovi a v Evropě to někam dotáhl. I když pravda, ne tak úplně dobrovolně.
Z podobného soudku je nápad s pány, kteří to dotáhli taky daleko. Přesněji až k nám: dva bratři ze Soluně, kteří nám přinesli písmo (které jsme hned zapomněli) i Písmo. Ale neslavíme je už dost tím, že si jejich příchod připomínáme jako státní svátek? Ale budiž, tady jsou: Crha a Strachota čili Cyril alias Konstantin a Metoděj.
Slavného rodáka na jednoeuru připomínají i Rakušané. Mohli si vybrat Arnolda Schwarzeneggera, který to dotáhl až za oceán, tedy dál než Komenský s Cyrilem a Metodějem dohromady. Neudělali to a vybrali si skladatele, který to dotáhl k tomu, že mu jeho Pražané rozuměli. A jak by řekl jeden bývalý český premiér, je to chlap s gulema. Čokoládovýma.
Kdybychom si my měli vybrat umělce, mohli bychom jistě zvolit Karla Čapka, kvůli těm světoznámým robotům.
Nebo na to můžeme jít ještě fikaněji a zvolit si spisovatele nikoli národního, ale nadnárodního: židovsko-německo-českého. Volbou Franze Kafky bychom navíc švejkovsky dali dobře najevo, že tedy euro a Evropa jako ano, ale že dobře víme, že Brusel je hnízdo byrokratů a nevyčerpatelný zdroj byrokratických předpisů. I když… jak připomínají na Finmagu, pokud jde o úřední šimly, Česko má samo výstavní hřebčín: Česko si říká o pořádný antibyrokratický balík.
Ladův Švejk je volbou číslo jedna, když se o českém euru uvažuje nevážně. Jenže mezi námi: dobrý voják Švejk byl oportunistický asociál, který měl v životě přesně tolik kamarádů jako náš nejnovější exprezident. Tedy žádného. Česká literatura dala ale světu ještě jeden nezapomenutelný typ, který možná vystihuje národní povahu víc než Josef Švejk. Zejména v tom, jak je vždycky ochotný každému přátelsky poradit. Protože nakonec ví všecko nejlíp.
V některých zemích si na euro dali architektonickou památku. Taky bychom měli tip. Kromě zmíněného robota bří Čapků a tolaru/dolaru dala čeština světu ještě jedno slovo: tunelování. A tunel se k penězům tak nějak hodí.
Pak jsme taky světu dali slovo pistole – původně, za doby zmíněného Žižky. K penězům se taky hodí. Ani ne tak kvůli frázi Peníze, nebo život, ale proto, že se tak taky říkalo některým zlaťákům. Ovšem jestli měly co do činění s píšťalami, ze kterých hvízdaly kule kolem křižáckých uší, to není jazykovědcům jasné.
Němci se třeba se svými eury nepárali. Dali na ně státní symbol, orlici. A hotovo. Taky bychom mohli použít lva a vytahovat se, že máme dva ocasy – lva má kdekdo, ale takového ne. Jenže jsme v jednadvacátém století a sociální sítě nás naučily, že ze všech kočkovitých šelem bude mít vždycky nejvíc lajků…
Gabriel Pleska
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
